NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13950.

Ustanovení § 35 odhadního řádu ze dne 23. června 1933, čís. 100 sb. z. a n., týká se jen řízení exekučního, nikoliv i odhadního řízení za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty.
Proti usnesení, jímž byla stanovena odhadní cena nemovitosti, příslušejí v tomto případě opravné prostředky podle zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1934, R II 515/34.)
Proti usnesení prvého soudu, jímž byla stanovena k návrhu Zemského výběrčího úřadu odhadní cena nemovitostí za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty, podal navrhovatel rekurs, jejž rekursní soud odmítl. Důvody: Ustanovení § 35 (2) vlád. nař. ze dne 23. června 1933 čís. 100 sb. z. a n. upravuje přezkoumání usnesení prvního soudu, stanovícího odhadní cenu v tom smyslu, že proti určení odhadní ceny mohou podati zájemníci ve lhůtě osmidenní námitky. Ku námitkám znovu rozhodne první soud. Výběrčí úřad měl tedy proti usnesení prvého soudu, jež mu bylo doručeno dne 1. června 1934, podati námitky, o kterých měl rozhodnouti první soud, proti jehož rozhodnutí zůstala výběrčímu úřadu po případě vyhrazena stížnost na sborový soud prvé stolice. Pak-li výběrčí úřad napadl usnesení podáním ze dne 15. června 1934 s označením »stížnost« a prvý soud rozhodnutím ze dne 18. června 1934 je vyřídil, a dal-li výběrčí úřad tomuto usnesení pak vejíti v moc práva, není podkladu pro to, by se rekursní soud s původní stížností, která ostatně jako námitky nebyla podána v osmidenní lhůtě a která výslovně proti novému usnesení nečelí, mohl obírati a musela býti tato prvou stolicí mu předložená stížnost odmítnuta.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by nehledě k odmítacímu důvodu o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Usnesení prvního soudu z 25. května 1934, jímž byla stanovena odhadní cena nemovitostí k návrhu Zemského výběrčího úřadu v Brně za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty podle § 17 dávkových pravidel (vlád. nař. čís. 143/1922), jest usnesením v řízení nesporném a platí pro opravné prostředky proti tomuto usnesení předpisy zákona čís. 100/31 sb. z. a n. (srov. sb. n. s. čís. 11030). Prvý soud o rekursu navrhovatele proti tomuto usnesení vydal usnesení z 18. června 1934, v němž uvádí, že spisy předkládá krajskému soudu civilnímu v Brně, a cituje tam § 39 čís. 3 zák. čís. 100/33 sb. z. a n. Jde tu o zřejmé přepsání, neboť o předložení rekursu vyššímu soudu jedná jen § 39 (3) zákona čís. 100/31 sb. z. a n., zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, a nikoli § 39 zák. čís. 100/33 (odhadního řádu pro řízení exekuční), který ani od- stavce (3.) nemá. Nesprávně proto odmítl rekursní soud rekurs proti usnesení dne 1. června 1934, podaný dne 15. června, tedy podle § 36 zák. čís. 100/31 sb. z. a n., včas. Jest zřejmé, že tu nejde o námitky ve smyslu § 35 odhadního řádu čís. 100/33 sb. z. a n., neboť toto ustanovení podle svého doslovu týká se jen řízení exekučního, jak vysvítá z výpočtu osob v odstavci prvém a druhém uvedených i z lhůty osmidenní k námitkám a z ustanovení, že o nich rozhodne exekuční soud.

Citace:

Čís. 13950.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 362-363.