NPD documents search: Sociální revue, 8 (1927) - K § 8 zák. čl. XVI. z r. 1900 a § 6 nař. býv. uh. ministerstva orby č. 1500 z r. 1912.

K § 8 zák. čl. XVI. z r. 1900 a § 6 nař. býv. uh. ministerstva orby č. 1500 z r. 1912.
—Pojištění osob v zemědělských podnicích zaměstnaných pro případ úrazu u Slovenské pokladny pro hospodářské dělníky v Bratislavě nemá rázu obligatorního pojištění ex lege. Předpis § 8 zákonného čl. XVI. z r. 1900 stanoví jasně, že zaměstnavatel jest povinen za každého svého hospodářského sluhu předem ročně zaplatiti do pokladnice příspěvek, nyní v částce 15 Kč (nař. z 27. července 1920, č. 45 Úr. N.).
Předpis § 8 provedlo pak nařízení býv. uher. ministerstva orby čís. 1500 z r. 1912 v § 6, odst. 2 a 3 ustanovením, že zaměstnavatel jest povinen příspěvek, stanovený na základě všeobecného soupisu bez dalšího vyzvání do 1. dubna obecnímu představenstvu zaplatiti a každou po soupisu nastalou změnu čeledínů obecnímu úřadu za účelem zapsání do rejstříku oznámiti a současně příspěvek zaplatiti... Ve smyslu § 23 zák. čl. XVI. z r. 1900 obdrží hospodářská čeleď v případě úrazu podporu v § 9 tohoto nařízení uvedenou, která podle předpisu byla zapsána do rejstříku A a za kterou zaměstnavatel skutečně zaplatil příspěvky podle shora stanovené splatnosti, nebo sice později, avšak alespoň 30 dní před případem úrazu, jinak nepatří mezi členy pokladny.
Ustanovení toto nedotýká se tedy nijak práv, která straně vůči pokladně zaručil zákonný čl. XVI z r. 1900, nýbrž naopak poskytuje možnost účasti na úrazovém pojištění i v případech, kde zákon stanovící roční zapravení příspěvku předem možnosti takové nedával, tím že prohlašuje za pojištěné hospodářské dělníky i tenkráte, když příspěvek byl zaplacen aspoň do 1. dubna neb po tomto dnu nejpozději 30 dní před úrazem.
Z toho plyne, že § 6 nařízení č. 1500/1912 nezhoršilo nikterak zákonem založenou právní posici zaměstnavatele resp. hospodářského dělníka, nelze proto shledati, že by tu byl stížností vytýkaný rozpor se zákonem, a není proto nezákonným, když žalovaný úřad své rozhodnutí založil na cit. § 6.
Že pojištění osob v zemědělských podnicích zaměstnaných pro případ úrazu u Slovenské pokladny nemá rázu obligatorního pojištění ex lege, vysvítá z předpisů § 2, 8, 23, zák. čl. XVI z r. 1900, z nichž plyne, že pojištěn jest jen zemědělský dělník, který za člena pokladny byl přijat, nebo za kterého byl příspěvek podle § 8 včas zaplacen. Předpis ten jest zdůrazněn v § 24 zák. čl. XIV z r. 1902, který vyslovuje právní následky, bylo-li včasné zaplacení pojistného příspěvku opomenuto.
Za tohoto stavu jest zcela nerozhodné tvrzení stěžovatelovo, že by při názoru úřadu mohl nastati případ, že by dělník do 30 dnů po nastoupení služby neměl nijakého nároku na podporování oproti pokladně. Tím vytýká mezeru zákona, jež však nemůže býti argumentem pro nezákonnost naříkaného rozhodnutí.
(Nález nejv. správ. soudu ze 17. května 1927, č. 10442.)

Citace:

K § 8 zák. čl. XVI. z r. 1900 a § 6 nař. býv. uh. ministerstva orby č. 1500 z r. 1912.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 392-393.