NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 572.

I když věno požaduje se teprve po opětovném provdání se, vyměří se dle jmění a stavu povinného v čase prvého sňatku se zřetelem k nápotomnímu snad zhoršení se majetkových poměrů povinného.
(Rozh. ze dne 7. července 1920, Rv I 402/20.)
Anna, po rodu R-ová, provdala se nejprve za Ludvíka S., a ovdověvši, vešla v nový sňatek s Františkem V-em. Teprve po té dožadovala se soudně na rodičích věna. Okresní soud vyměřil věno podle majetkových poměrů rodičů v čase druhého sňatku. Rekursní soud zrušil usnesení prvé stolice a nařídil jí, by, doplníc jednání, znovu rozhodla. Důvody: Dle § 1220 obč. zák. jsou rodiče povinni dáti dcerám při jich provdání se věno, svému stavu a jmění přiměřené. Nárok na poskytnutí věna vzchází uzavřením sňatku a jeho rozsah určují tedy majetkové a rodinné poměry osoby k dotaci povinné v době uzavření sňatku. Obdržela-li dcera při sňatku od rodičů jednou již věno tehdy přiměřené, není oprávněna později i když se majetkové poměry rodičů podstatně zlepšily, činiti nárok na zvětšení věna; ona může toliko žádati doplnění věna, nebylo-li jí tehdy poskytnuto v přiměřené výši. Tyto zásady vyplývají zřejmě z ustanovení § 1220 obč. zák. a mají podklad také v tom, že věno, jednou poskytnuté, po smrti manžela vrací se pravidelně manželce (§ 1221 obč. zák.) a že dcera má ještě zachovaný nárok na dědický pokud se týče povinný díl z pozůstalosti po svých rodičích. V tomto případě ustanovil soud prvé stolice výši věna dle nynějšího stavu majetkového rodičů Anny S-ové opět provdané V-ové, to však dle shora uvedeného není správným a bude tudíž na soudu prvé stolice, aby nejprve přiměřeným způsobem (§ 1221 obč. zák.) zjistil majetkové a rodinné poměry manželů Františka a Antonie R-ových v době, kdy poprvé se navrhovatelka provdala, totiž za Ludvíka S-а, zejména, jaký měli tehdy majetek movitý a nemovitý, zdali zadlužený či čistý, v jakém rozsahu tehdy živnost hostinskou a řeznickou provozovali a s jakým asi výdělkem a kolik měli tehdy dítek, jakého stáří, jakého pohlaví a jakého zaopatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelky.
Důvody:
Podle § 1220 obč. zák. jsou rodiče nevěsty povinni, dáti jí při jejím provdání se věno, přiměřené jejich stavu a jmění, nemá-li nevěsta k tomu jmění vlastního; dle § 1223 obč. zák. nevěsta, jež věno své, totiž věno, jaké jí v době provdání se náleželo dle stavu a jmění rodičů, již obdržela, není oprávněna, žádati nové věno, a to ani v případě, kdyby se provdala po druhé. Rodiče jsou tedy již při prvním provdání se své dcery povinni, dáti jí přiměřené věno; v této době nárok vzniká a stává se splatným, Neobdrží-li dcera hned v této době buď žádného věna nebo neobdrží-li ho v přiměřené výši, neztrácí tím sice zákonného nároku na věno nebo na doplnění jeho, ale původní rozsah dotační povinnosti rodičů se nezmění postupem času. Rodiče jsou tudíž, i když dcera žádá za zřízení nebo doplnění věna teprve později, povinni vyhověti této žádosti podle stavu a majetku dle doby jejího prvního provdání se. Zdali domáhá se věna, pokud se týče doplnění jeho, dokud jest ještě provdána za svého prvního manžela, či teprve, když uzavřela manželství nové, jest vzhledem na to nerozhodno. Nežádala-li dcera věno hned v době prvního provdání se, nýbrž teprve později a majetkové poměry rodičů nejsou v této pozdější době takové, aby mohli jí věno dáti, tu ovšem sluší na tyto pozdější majetkové poměry rodičů vzíti zřetel, poněvadž podle § 1221 obč. zák. vymáhání věna nesmí vésti ke zničení hospodářského bytí rodičů; zákonná povinnost, zapravovati náklady, spojené s vydržováním společné domácnosti manželů, stíhá v tomto případě výhradně a plnou měrou manžela. Avšak takového případu zde není, neboť rodiče žadatelky, manželé R-ovi, nejsou toho času v nepříznivých majetkových poměrech.

Citace:

č. 572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 408-409.