NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11778.

Železniční právo. — Řízení správní: I. * Z ustanovení § 10 lit. c) žel. zák. koncesního (min. nař. č. 238/1854 ř. z.) vzniká pro železniční podnik povinnost zříditi za cestu železnicí porušenou náhradní cestu rovnocennou, nikoliv však cestu prostou závad, jež v dosavadní cestě se vyskytovaly. — II. Legitimace obce v řízení o úpravu komunikací přes dráhu?
(Nález ze dne 6. března 1935 č. 12778/35.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 6837/27.
Věc: Obec S. (adv. Dr. Artur Wohrizek z Čes. Těšína) proti ministerstvu železnic o přejezd přes dráhu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 7. listopadu 1930 konala se politická pochůzka a vyvlastňovací řízení o projektu na rozšíření stanice Český Těšín. Podle protokolu, o této politické pochůzce sepsaném, vzneseny byly mimo jiné proti zamýšleným úpravám námitky se strany zástupců obce S. Námitky ty týkaly se dvou bodů: a) Především žádali zástupcové obce S., aby dosavadní úrovňový přejezd v km 317900 dráhy byl nahrazen nadjezdem a aby dotyčná cesta byla rozšířena, a to proto, že podle projektu má k dosavadním třem kolejím na přejezdu přistoupiti čtvrtá kolej. Frekvence přes přejezd je značná, neboť používají ho školáci k návštěvě školy čtyřikráte denně, většina rolníků musí přes přejezd se svými povozy na polní práce a kromě toho používá přejezdu značné množství dělnictva. Tím, že přibude k dosavadním třem kolejím ještě čtvrtá, zhorší se na přejezdu poměry, které již dnes byly velmi nepříznivé, ježto pro dopravu vlakovou byly závory často až 1 hodinu uzavřeny, b) Dále žádali zástupci obce S., aby byl znovuzřízen v km 318104 úrovňový přejezd se závorami, který byl zrušen v roce 1930 na podkladě rozhodnutí býv. min. žel. ve Vídni z 2. července 1914. Avšak zrušení bylo uskutečněno, aniž bylo provedeno úřední jednání a aniž byla splněna podmínka cit. rozhodnutí min. žel., že totiž bude opatřeno náhradní spojení.
Proti těmto námitkám zástupců obce podotkli zástupcové projektu, že novou úpravou kolejí se poměry na přejezdu v km 317900 nezhorší, že frekvence na tomto přejezdu úředně zjištěná jest celkem malá a že kromě toho by zřízení nadjezdu bylo technicky velmi nesnadné. Pokud jde o přejezd v km 318104, uvedli zástupcové projektu, že tento přejezd byl zrušen podle rozhodnutí min. žel. z 2. července 1914 a že podmínce tohoto rozhodnutí stran náhradního cestního spojení bylo vyhověno.
Vzhledem k tomu, že průběh politické pochozí komise nebyl nezávadný, byl protokol předložen min, žel., které rozhodnutím z 29. října 1931 udělilo stavební povolení k úpravám projektem zamýšleným a námitky proti projektu vznesené se strany zástupců obce S. jako neodůvodněné zamítlo.
Proti tomuto rozhodnutí podána jest stížnost k nss-u, která navrhuje, aby rozhodnutí bylo zrušeno pro vadnost řízení a pro nezákonnost.
Předmět sporu tvoří úprava dvou přejezdů, jak je železniční správou projektována v rámci rozšíření stanice Český Těšín, a to úrovňového přejezdu v km 317900 a zrušení dosavadního přejezdu v km 318104. U každého z těchto dvou přejezdů jde o záležitost v podstatě samostatnou a dlužno proto o každé z nich pojednati odděleně.
I. V km 317900 je železniční trať v katastru obce S. křižována v úrovni veřejnou obecní cestou. Změna proti dosavadnímu stavu má zde spočívati v tom, že následkem rozmnožení počtu kolejí — 2 průběžných o 1 výtažnou — se délka křižovacího prostoru rozšíří, zábrana po levé straně se posune, jinak ale zůstane zařízení nezměněno zejména potud, že přejezd zůstane nadále v úrovni a obsluha zábran bude i nadále ruční.
Obec S. bránila se proti této úpravě již během řízení a brání se také ve stížnosti podané k nss-u námitkou, že železniční správa jest podle § 10 lit. c) žel. konc. zák. povinna na místě dosavadního přejezdu úrovňového zříditi buď nadjezd nebo podjezd. Touto námitkou tedy obec v podstatě vytýkala, že novou úpravou železniční trati se dosavadní cesta přes tuto trať ruší a že proto je železniční správa povinna za tuto zrušenou cestu dáti plnou náhradu. Vzhledem k tomu, že tu šlo o veřejnou obecní cestu, jsoucí ve správě stěžující si obce, nemůže býti o tom pochybnosti, že obci té k námitce takto formulované legitimaci upírati nelze (srov. Boh. A 6837/27).
Tím, že obec svůj požadavek, aby železniční správa zřídila na uvedeném místě nadjezd nebo podjezd, opírá o ustanovení § 10 lit. c) žel. konc. zák., dává zřejmě najevo, že rozšíření kolejiště o další kolej pokládá za porušení dosavadní cesty, projevuje dále názor, že za cestu takto zrušenou je železniční správa povinna dáti plnou náhradu, a prohlašuje, že v daném případě pouhé prodloužení přejezdu za takovouto plnou náhradu uznati nelze, naopak že k tomu bylo by třeba zříditi buď nadjezd nebo podjezd.
Žal. min. akceptovalo stanovisko st-lčino, že v daném případě se projektem dosavadní cesta skutečně ruší, že tedy je dán případ § 10 lit. c) žel. konc. zák. a že proto je železniční správa povinna tuto porušenou komunikaci jinak úplně opět znovuzříditi, uznalo však, že v daném případě je zrušená cesta úplně znovuzřízena tím, že se přejezd prostě prodloužil. Je tedy na sporu jedině otázka, zda projektovanou novou úpravu úrovňového přejezdu lze uznati za »jinaké úplné znovuzřízení zrušené komunikace« čili nic.
Po stránce právní dlužno tu předem poukázati na to, že pro posouzení této otázky je nerozhodno, zda snad dotčená komunikace vykazovala nějaké vady již před svým zrušením. V § 10 lit. c) žel. konc. zák. se podnikateli železnice ukládá jen povinnost dáti za zrušenou komunikaci plnou náhradu, to znamená vybudovati náhradní komunikaci jen v onom stupni dokonalosti, jakou vykazovala původní komunikace v době zrušení. Proto, měla-li dosavadní komunikace nějaké závady, není podnikatel železnice povinen závady ty odstraňovati nebo napravovati. Pokud se tedy stížnost poukazem na dosavadní závady na přejezdu — značnou jeho frekvenci, časté uzavírání zábran na dlouhou dobu, nebezpečné přebíhání trati v době uzavření zábran atd. — snaží dovoditi povinnost železniční správy zříditi novou komunikaci tak, aby byla prosta těchto vad, nemá pro tento svůj požadavek opory v zákoně.
Zbývá tedy jen zabývati se oněmi námitkami, jimiž se stížnost snaží dovoditi, že provedení nové úpravy přejezdu znamená zhoršení dosa- vadního stavu. Jde tu o otázku skutkovou, kterou nss může řešiti jen ze zorného úhlu § 6 zák. o ss, tedy jen v tom směru, není-li zjištění skutkových premis, jež žal. úřad položil za základ svému zodpovědění této otázky, v rozporu se spisy, není-li řízení, v němž dotčené skutečnosti zjišťoval, stiženo podstatnou vadou a není-li úsudek, k němuž dospěl hodnocením bezvadně zjištěných skutečností, zřejmě nelogickým. Přezkoumávati tento úsudek co do jeho věcné správnosti a zejména snad nahraditi jej úsudkem vlastním soud tento oprávněn není.
Žal. úřad v daném případě uznal, že nová úprava přejezdu nezna- mená zhoršení komunikačních poměrů vůči dosavadnímu stavu, a tento svůj úsudek založil na zjištění pochozí komise, že dosavadní přejezd se pouze prodlužuje v rozsahu potřebném pro novou výtažnou kolej, aniž se na dosavadním způsobu obsluhy závor něco mění, že tudíž v užívání komunikace nenastane změna a že dosavadní čekání u závor se po zřízení levé koleje výtažné ještě sníží na zcela krátký interval.
Že by toto zjištění bylo v rozporu se spisy nebo spočívalo na vadném řízení, stížnost nevytýká, omezujíc se na pouhé tvrzení, že rozšiřováním kolejiště se dopravní ruch samozřejmě podstatně zvýší a že tedy dnes již neudržitelné poměry budou ještě značně horší. Tímto pouhým tvrzením opaku však stížnost nějakou zřejmou nelogičnost úsudku žal. úřadu nedokazuje a také nss neuznal, že by úsudek ten byl ve zřejmém odporu se zásadami logického myšlení, kdyžtě je přece přirozené, že zřízením posunovací koleje je možno docíliti toho, aby se posunování nemusilo prováděti na koleji průběžné, a tím podle okolností i dobu okupace dalšího úseku kolejí vozovým materiálem podstatně snížiti.
Je proto stížnost v tomto prvém bodě bezdůvodná.
II. Také v příčině přejezdu v km 318104 slušelo stěžující si obci přiznati legitimaci, ne sice jako správkyni cesty trať v tomto místě křižující, kdyžtě podle spisů cesta ta nebyla ve správě a udržování obce, přece však proto, že ve výnosu býv. rak. min. žel. z 2. července 1914 bylo k námitkám obce S. zrušení této cesty železniční správě povoleno jen za splnění určité podmínky, takže lze říci, že si obec tímto aktem splnění této podmínky vysoudila a má proto z tohoto aktu nárok na to, aby ke zrušení cesty došlo jen po splnění podmínky v aktu předepsané, t. j. bude-li zřízeno náhradní čestní spojení.
Obec již v řízení namítala, že železniční správa přejezd v těchto místech zrušila, aniž o tom předem se zájemníky jednala, a aniž zřídila náhradní komunikaci, jak jí to bylo v roce 1914 nařízeno. V podstatě totéž namítá i ve stížnosti. K námitkám těmto dlužno poznamenati — jak ostatně učinil již také žal. úřad —, že zrušení uvedené cesty bylo železniční správě povoleno již pravoplatným výnosem z roku 1914. Pokud tedy obec svojí námitkou, že nebylo předem jednáno se zájemníky, chce snad vytýkati, že zrušení cesty té mělo nyní ještě jednou předcházeti ně- jaké koncesní jednání se stranami, je námitka tato bezdůvodná. Nic takového nedá se dovoditi ani ze zákona, ani nebylo v onom pravoplatném povolovacím aktu z roku 1914 stanoveno.
V daném případě mohlo jíti jen o to, zda železniční správa splnila podmínku oním výnosem jí uloženou, zda tedy za zrušenou cestu zřídila komunikaci náhradní čili nic. Otázka tato je otázkou skutkovou a platí o přezkoumání jejího zodpovědění to, co bylo již shora pověděno. Mohla by tedy uvedená námitka stížnosti, že nebylo předem se stranami jednáno, býti pojímána také tak, že zjištění uvedené skutečnosti bylo provedeno bez účasti stran. Tato námitka je však v rozporu se spisy, neboť při politické pochůzce ze dne 7. listopadu 1930 bylo komisí výslovně konstatováno, že podmínka pravoplatného výnosu z roku 1914, totiž obstarání náhradní komunikace, byla splněna. Že by řízení, v němž bylo toto zjištění provedeno, bylo stiženo nějakou vadou, stížnost nenamítá a také nss neshledal. Ale pak vůči nezávadnému zjištění žal. úřadu zbývá jen věcné popření jeho správnosti st-lkou. Avšak zkoumání správnosti tohoto zjištění po stránce věcné vymyká se již z rámce, vytčeného §em 6 zák. o ss kognici nss-u.
Zbývá tedy jen námitka, v níž stížnost označuje za nezákonné, jest- liže zrušení přejezdu, povolené v roce 1914, bylo uskutečněno teprve v roce 1930, kdy poměry válkou, převratem státním a rozdělením Těšínska se úplně změnily. Především nutno tu konstatovati, že stížnost netvrdí, že by stavební konsens, udělený býv. min. žel. ve Vídni ke zrušení přejezdu, byl býval vázán na určitou lhůtu. Všeobecně pak nelze říci, že by stavební konsens pro železniční stavbu zanikl uplynutím určité doby (srovn. Boh. A 1681/22). Avšak v daném případě je možno ponechati zcela stranou i otázku, zda by správní akt (stavební povolení), ve shodě s právním řádem vydaný, se mohl státi nezákonným tím, že uplynutím řady let změní se ve své podstatě skutkové poměry, na jejichž základě byl tento správní akt vydán. Stranou lze ponechati tuto otázku proto, že zkoumati nezákonnost aktu, vznikající z průběhu delšího času, bylo by možno jen tenkráte, kdyby byly uvedeny ony skutkové okolnosti, jichž změna nezákonnost v tomto směru mohla způsobiti. Neboť je nutno pokládati za jisté, že nemůže na zákonitosti správního aktu nic změniti každá jakákoliv změna skutkového základu, nýbrž, že by muselo jíti o změny, které by se dotýkaly skutkových stavů pro úpravu konkrétního poměru rozhodných. Stížnost však neuvádí v žádném směru, která skutková okolnost se změnila a do jaké míry se změnila, ani jaký význam tato změna by mohla míti na zákonitost správního aktu, jímž bylo povolení ke zrušení přejezdu, o který jde, vysloveno. Za tohoto stavu věci nezbývalo tudíž nežli námitku, jež je čerpána z toho, že po řadu let nebylo povolení ke zrušení přejezdu realisováno, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 13861. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 228-230.