Čís. 1239.

Vyměřuje trest dle §u 6 opatření ze dne 6. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n., jest nalézací soud oprávněn zostřiti trest dle §u 19 tr. zák. (§u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák.).
(Rozh. ze dne 23. června 1923, Kr I 444/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 85 lit. a), b) tr. zák. a přestupkem lehkého ublížení na těle dle §u 411 tr. zák. a odmítl jako nepřípustné odvolání obžalovaného z výroku o trestu, jímž byl odsouzen dle §u 86 tr. zák. a §u 6 zákona ze dne 22. prosince 1922, čís. 471 sb. z. a n. se zřetelem na ustanovení §u 35 tr. zák. a s použitím §u 55 tr. zák. do těžkého žaláře na 6 měsíců, zostřeného a doplněného 6 posty a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Z důvodové zprávy vlády k opatření Stálého výboru N. S. ze dne 6. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n., vyplývá, že účelem ustanovení §u 6 tohoto opatření bylo výhradně ulehčiti přetíženým sborovým soudům trestním, nikoliv změniti hmotné právo trestní stanovením nové trestní sazby pro trestné činy, které, náležejíce k příslušnosti sborového soudu prvé stolice, se mají projednávati před samosoudcem. Na samosoudci je tedy, by v trestních věcech, jím projednaných, vyměřil trest dle zákonů jinak platných, zejména též při zostření jich, při nahražení dalšího trvání trestů a při vedlejších trestech; jediným jeho omezením je dle §u 7 čís. 2 zmíněného opatření, že nesmí jako hlavní trest uložiti ztrátu na svobodě vyšší 6 měsíců. Zostření nedotýká se výše, časové výměry, nýbrž jen způsobu výkonu trestu. To se podává zejména z ustanovení §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák., že se zrušuje držení osob k těžkému žaláři odsouzených v železech na nohou a že v náhradu má se uznati na zostření trestu způsobem dle zákona přípustným. Stížnost není tedy v právu, vytýkajíc nalézacímu soudu z důvodu č. 11 §u 281 tr. ř. vykročení z mezí trestní moci, ježto soud vyměřil trest dle správné sazby druhé věty prvního odstavce §u 86 tr. zák. dobou, nepřevyšující dobu §u 7 č. 2 (§u 6) zmíněného opatření a zostřil při tom těžký žalář tam stanovený dle §u 19 tr. zák., šetře ustanovení §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. zák. a po případě též proto, že použil §u 55 tr. zák.

Citace:

č. 1239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 317-318.