NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916)

2. a) Odpovědnost chovatele psa
, §§ 1320, 1302 o. z. o., b) § 226 c. ř. s.
V obou stolicích vyhověno žalobě o náhradu škody 5014 Kč z důvodu nenáležitého opatření psa. Z důvodů vrchního soudu:
Ad a). Odvolatel poukazuje k tomu, že žalovaný přivázal psa k boudě na pevný řetěz asi 1 m dlouhý a že takto psa náležitě opatřil; opatřovati psa náhubkem nebylo podle odvolatele ani nutné ani účelné, ježto pes nebyl zlé povahy a žalovaný mohl a musil počítati s tím, že rodiče věnují dvouletým dětem potřebnou péči. Než naproti tomu prvý soud zdůrazňuje, že žalovaný pronajal byt cizí rodině s dětmi a dovolil, aby si děti hrály na dvoře, kde byl pes. Vezmou-li se tyto okolnosti v úvahu, nelze přisvědčiti odvolateli, že pes byl řádně opatřen.
Chovatel zvířete jest podle judikatury nejvyššího soudu povinen je opatřiti tak, jak lze na něm rozumně žádati, hledě k přirozené povaze zvířete а k okolnostem, za kterých jest zvířete používáno. Když žalovaný dovolil malým dětem přístup na dvůr, kde je pes, měl učiniti zvláštní opatření, aby pes nemohl dětem ublížiti, neboť nesmí jen počítati s tím, že rodiče věnují dětem potřebnou péči, nýbrž i s dětským nerozumem, který může lehce zaviniti, že děti se dostanou přes péči rodičů do nebezpečné blízkosti psa, ba měl pamatovati i na to, že dohled rodičů může někdy selhati, ať vinou rodičů, či bez jejich viny. Chovatel psa nemůže se sebe svaliti odpovědnost poukazem na nedostatek dohledu nad dětmi, nýbrž má zameziti dětem přístup ke psu, což se může státi různým způsobem, na př. nějakou ohradou nebo umístěním psa do zvláštní místnosti aneb konečně tím, že se dá psu náhubek. Proto odvolací soud uznává v souhlasu se soudem nalézacím, že je tu zavinění na straně žalovaného, jakož i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a poškozením žalobce.
Odvolatel se snaží dovoditi, že nehodu zavinila matka žalobcova nedostatečným dozorem nad poraněným dítětem. Než prvý soud správně uznal, že tato námitka nemá význam pro poměr žalovaného k žalobci, ježto žalovaný ručí i pro případ spoluzavinění matky dítěte za všechnu škodu solidárně.
Ad b). Nelze přisvědčiti ani názoru odvolatelovu, že žádání žalobcovo jest neurčité a že prvý soud rozhodl ultra petitům. Žalobce žádal 15000 Kč za bolestné, porušení nervové soustavy, zohyzdění a znetvoření obličeje a jiné útraty. Jest ovšem pravda, že toto žádání zvlášť nespecifikoval; avšak z toho ještě nevyplývá, že by petitům nevyhovovalo ustanovení § 226 c. ř. s., podle kterého má žaloba obsahovati určitou žádost; vždyť žalobce určil ciferně svoji žádost, žádaje 15000 Kč. Když pak prvý soud uznal, že žalobce má nárok jen na bolestné, nepotřeboval ke svému rozhodnutí specifikaci a také nerozhodl ultra petitům, neboť přisoudil toto bolestné v rámci celkového žádání. Nelze souhlasiti s názorem, že není patrné z obsahu žaloby, zda žalobce požadoval částku 5014 Kč jménem bolestného; takový výklad není odůvodněn pravidly ani gramatickými ani logickými. Ze stylisace žalobního petitu i z kontextu žaloby vyplývá naopak, že žalobce žádá 15000 Kč jménem bolestného v širším slova smyslu, což stačí.
(Rozhodnutí ze dne 6. září 1935, Со VII 70/35.)

Citace:

Odpovědnost chovatele psa. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 3, s. 265-266.