Čís. 15343.

Kdy nejde o vodní družstvo ve smyslu vodního zákona.
Soudy jsou oprávněny i povinny samostatně posuzovati právní povahu vodovodního družstva, i když bylo sdružení správním úřadem uznáno podle § 56 vod. zák.
(Rozh. ze dne 1. července 1936, R II 275/36.)
Prvý soud rozvrhuje nejvyšší podání nepřikázal vodovodnímu družstvu v K. na jeho přihlášenou pohledávku (příspěvky) v přednostním pořadí nic. Důvody: Vodovodní družstvo v K. nemá přednostního práva na vyplacení příspěvků, protože bylo ustaveno k zřízení vodovodu, tudíž k účelu, který není uveden v § 52 mor. vodního zákona. Rekursní soud přiznal na přihlášenou pohledávku tohoto družstva v přednostním pořadí určitou částku.
Nejvyšší soud nepřiznal pohledávce vodovodního družstva přednostní pořadí. Důvody:
Toliko vodním, družstvům jmenovaným v § 53 vodního zákona č. 93/1869 ř. z. (§ 52 mor. vod. zák.) byla propůjčena výhoda podle § 62 resp. 61 citovaných zákonů, a účely v § 53 vodního zákona č. 93/1869 ř. z. (§ 52 mor. vod. zák.), pro něž může býti utvořeno vodní družstvo, jsou uvedeny v zákoně taxativně. Spolčení (asociace) k jiným účelům nemohou býti pokládána za vodní družstvo ve smyslu vodního zákona. Rekursní soud vycházel z názoru, že výrazu »vodní stavby« v § 53 vodního zákona (§ 52 mor. vod. zák.) jest rozuměti v širším smyslu slova tak, že pod tento pojem, spadají veškeré práce vodní, týkající se přirozeného nebo umělého toku vodního a tedy též zřízení vodovodů. Tento názor nelze schváliti. Jen družstva sledující některý z účelů uvedených v § 53 resp. 52 svrchu citovaných zákonů jsou vodními družstvy v technickém smyslu slova. Jedině přípustný účel vodních družstev podle zákona založených se týká jednak provádění staveb regulačních, jednak prací melioračních. Zřízení vodovodu však nenáleží ani k první, ani ke druhé skupině vodních prací a nejde tu zvláště o stavby vodní, »kterými se mají pozemky chrániti nebo břeh upraviti, jak toho vyžaduje zákon. Proti extensivnímu výkladu mluví také úvaha, že vodní zákon označuje péči o opatření vody v § 36 jako záležitost obcí a osad v rámci obecního zřízení a odkazuje tedy péči o zřizování vodovodů pro potřebu obcí a osad jiným nuceným svazům (jmenovaným samosprávnými korporacím). Přikazuje-li však zákon opatřování vody do působnosti obcí a osad, nelze míti za to, že zamýšlí, aby vedle obcí a osad byly za účelem opatřování vody tvořeny ještě zvláštní svazy nucené povahy, zejména když vzájemný poměr těchto svazů k obci neb k osadě ani nijak neupravil (Boh. č. 5305/1926). Rekursní soud mylně pojímá uznávací akt úřední podle § 56 cit. vodních zákonů jako autorativní, právní moci schopné rozhodnutí v otázce, zdali sdružení, o které jde, má právní povahu vodního družstva. Uznáním sdružení správním úřadem podle uvedeného zákonného ustanovení se nezřizuje vodní družstvo, ani se mu nepropůjčuje právní osobnost, nýbrž jde o pouhé zjištění, že družstvo vešlo v život způsobem zákonu odpovídajícím a že jeho organisace neodporuje zákonu. Nejde tu však o rozhodnutí o sporné právní povaze sdružení, zejména ne o rozhodnutí všeobecné (erga omnes) působící, takže tímto aktem nejsou dotčena práva a zájmy třetích osob v řízení vůbec nezúčastněných (Bohusl. č. 5305, Budw. č. 8927 A, 9028 A), a soudy byly tedy v souzené věci oprávněny i povinny samostatně posuzovali právní povahu vodovodního družstva, o kteréž jde. Nedoplatkům členských příspěvků přihlášených zmíněným vodovodním družstvem nepřísluší tudíž požadované pořadí a nebylo lze tyto příspěvky přikázati.

Citace:

č. 15343. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 758-759.