NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4098.

Státní zaměstnanci: * Substituční diety náležejí soudci i po čas jeho pragmatikami dovolené.
(Nález ze dne 11. listopadu 1924 č. 19700).
Věc: Dr. Vojtěch Sch. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o diety po dobu dovolené.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím jako bezdůvodnou stížnost okresního soudce Dra V. Sch., který přidělen byl od okresního soudu v Trnavě k sedrii v Bratislavě, proti výnosu soudní tabule v Bratislavě z 5. prosince 1922, jímž st-li dodatečně nebyly přiznány substituční diety za dobu jeho zákonné dovolené a přeplatek mu předepsán k úhradě.
St-l naříká rozhodnutí toto jako nezákonné a dovozuje zejména, že diety substituční jsou paušálním odškodněním za větší náklady, které si vyskytují živobytím mimo sídlo úřední.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Žal. úřad neupírá st-li zásadně nárok na substituční diety, nýbrž má pouze za to, že mu nepříslušejí za dobu jeho zákonné dovolené, a odůvodňuje své zamítavé stanovisko tím, že substituční diety poukazované podle dní jsou dle svého určení odškodněním za službu konanou v tyto dny a nepříslušejí tudíž za dny, ve kterých služba nebyla konána.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Substituční diety vyplácejí se ve smyslu dvor. dekretu z 28. března 1828 (č. 2332 sb. just. zákonů a nařízení) a dekretu dvorské kanceláře z 15. dubna 1835 č. 14488 (sb. pol. z. č. 46, sv. 63), které podle čl. I a § 58 služ. pragm. pokládati sluší za normu dosud platnou i pro úředníky soudcovské, po čas cesty na místo přidělení a zpět a po čas přidělení.
Přidělen byl však st-l u sedrie v Bratislavě nesporně i v době dovolené od 2. července do 5. srpna 1923, neboť nebylo tvrzeno a není ani ze spisů zřejmo, že by při nastoupení dovolené st-lovy bylo bývalo příslušným úřadem zařízeno jeho sproštění služby u sedrie v Bratislavě a že by byl býval k sedrii po skončené dovolené zase znova přidělen.
Substituční diety nelze také bez striktního předpisu zákonného posuzovati jen jako odškodnění za službu v určité dny skutečně konanou, nýbrž jsou dle povahy věci vůbec odškodněním za všechny újmy, které úředníka zpravidla stihnou tím, že musí nésti vyšší náklady vzniklé pobytem a stravováním, ev. také přeložením celé domácnosti mimo dosavadní stálé bydliště.
Potřeba úkonů substitučních je dojista důvodem přidělení soudce k jinému soudu, nedostatečně obsazenému, ale pro nárok na diety není rozhodné, zda a jak je soudce přidělený na novém místě zaměstnáván — to zpravidla ani nezávisí na jeho vůli — nýbrž rozhodným jest již o sobě fakt, že se přidělený soudce nastoupením služby v novém místě dal tam justiční správě k disposici.
Nastoupením povolené dovolené, která se dle § 43 služ. pragmatiky řídí jediné služebními poměry soudu, k němuž byl soudce přidělen, nepřestává sám sebou jeho svazek přidělením založený, povolení to také nevylučuje, aby byl přidělený soudce — kdykoli je toho ze služebních důvodů třeba — z dovolené odvolán (cit. § 43, věta 1. služ. pragm.) a proto není důvodu, aby substituční diety byly přidělenému po dobu dovolené odpírány.
Opačný názor žal. úřadu odporuje zákonu a je proto nezákonný také příkaz daný st-li, aby diety vybrané za dobu dovolené vrátil. — —

Citace:

č. 4098. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 762-763.