NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6683.

Učitelstvo. — Administrativní řízení (Čechy): Okresní školní výbor není oprávněn zastaviti o své újmě disciplinární řízení, které proti učiteli veř. školy národní zavedl z příkazu zem. škol. rady.
(Nález ze dne 28. června 1927 č. 11565/26.)
Věc: Ondřej St. v K. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o disciplinární nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle oznámení četnické stanice v Ch. z 23. března 1923 učiněného okr. soudu v L., byla dne 17. března 1923 konána veřejná spolková schůze v Ch., při které řečnil poslanec L. Po jeho řeči vystoupil řídící učitel Ondřej St. z D. a přečetl resoluci, která byla přijata.
Výnosem z 27. května 1923 zavedl ošv v L. proti st-li podle § 38 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. disc. řízení pro státu nepřátelské vystupování na veř. schůzi spolkové v Ch. a suspendoval jej podle § 48 cit. zák. na dobu soudního a disc. řízení podle rozkazu zšr-y ze 17. května 1923 od úřadu a příjmů s ním spojených. Dne 29. května 1923 byl st-l o věci vyslechnut. Z výnosu z 27. května 1923 podal st-l odvolání na zšr-u. Výnosem ošv-u v L. ze 7. října 1923 bylo st-li sděleno, že se ošv v sezení z 20. září 1923 usnesl vzhledem k tomu, že st. zastupitelství neshledalo důvodů k zakročení proti st-li, zastaviti disc. řízení proti němu a poukázati mu opětné plné služební požitky od 1. června 1923. Zároveň byl vyzván, aby službu ihned nastoupil. — Zšr v Praze výnosem z 23. října 1923 sdělila ošv-u v L., že jeho usnesení z 20. září 1923 o zastavení disc. řízení, zrušení suspense a vyplacení zadržených požitků st-li neodpovídá ustanovením zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z.; ošv byl oprávněn zrušiti suspensi jmenovaného a dosaditi jej znovu na jeho místo, nebyl však oprávněn disc. vyšetřování sám zastaviti, poněvadž to jest právo zšr-y podle § 38 uvedeného zákona, obzvláště když bylo disc. vyšetřování zavedeno na pokyn zšr-y. Podle tohoto paragrafu měl naopak ošv svůj návrh na zastavení disc. vyšetřování se všemi disc. spisy předložiti zš-ě k rozhodnutí. Zšr vyzvala proto ošv, aby veškeré spisy náležitě instruované se svým návrhem, předložil k rozhodnutí zšr-ě, jak toho vyžaduje § 38 cit. zák. Konečně podotkla zšr, že st-li zadržené požitky neměly býti vyplaceny dříve, dokud zšr nerozhodne o jeho disc. věci, jak to vyplývá z § 49 téhož zák.
Rozhodnutím zšr-y z 3. června 1924 bylo na to vysloveno toto: Disc. šetřením provedeným proti Ondřeji St., řídícímu učiteli při obecné škole v D., zejména jeho vlastním doznáním prokázáno, že jmenovaný řídící učitel přečetl dne 17. března 1923 v Ch. ve veř. schůzi resoluci vládě a českému národu nepřátelskou. Tím zavinil jmenovaný závadné chování mimo školu, kterým poškozuje se vážnost stavu učitelského, po případě jeho působení jako vychovatele a učitele a jež ve smyslu § 54 zák.z 2. května 1883 č. 53 ř. z. je v odporu s jeho zákonnou povinností. Za toto chování povinnosti se příčící přisoudila mu zšr usnesením ze 6. května 1924 ve smyslu ustanovení § 39 lit. a) zák. z 2. listopadu 1899 č. 87 z. zák. disc. trest důtky s pohrůžkou přísnějšího potrestání v případě opětného porušení povinnosti. Zároveň vyslovila zšr, že odvolání Ondřeje St. z výnosu ošv-u z 27. května 1923, kterým byla uvalena na jmenovaného suspense od úřadu a od příjmů s ním spojených, stalo se výnosem ošv-u z 1. po případě 7. října 1923 týkajícím se zrušení této suspense bezpředmětným.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, které žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl z důvodů rozhodnutí zšr-y, přihlížeje k tomu, že zastavení trestního řízení nemá vlivu na řízení disc, jež jest samostatným a na prvém zcela nezávislým a rovněž okolnost, že ošv usnesl se ve schůzi z 20. září 1923 disc. řízení zastaviti, jest pro věc v daném případě nerozhodnou, ježto z ustanovení § 43 zák. o právních svazcích učitelských, podle něhož přísluší ošv-u přikročiti k řízení disc. a je provésti, nedá se dovoditi oprávnění ošv-u, zastaviti o vlastní újmě disc. řízení nařízené zšr-ou, t. j. nadřízeným úřadem školním jakožto úřadem kárným podle § 38 cit. zák.
Stížnost neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Stížnost vytýká především jako nezákonnost, resp. vadnost řízení, že byl st-l disciplinován, ačkoliv bylo řízení disc, jež s ním ošv v L. zavedl, výměrem téhož úřadu ze 7. října 1923 zastaveno a tím pravoplatně ukončeno. Nemohly proto podle názoru stížnosti vyšší úřady školské vynésti na základě „pravoplatně zastaveného řízení disc. nález disc. a jest proto opačný postup jejich nezákonný.
Nss neuznal, že by tato výtka byla důvodnou.
Podle § 54 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. »bude užito prostředků disciplinárních, jestliže by se učitelstvo zachovalo ve škole jinak než jak povinnost káže, též kdyby chování jeho kromě školy uráželo vážnost stavu učitelského nebo škodlivé bylo působení vychovatelskému a učitelskému, nezávisle od stíhání soudem trestním, když by takové snad místa mělo. Zevrubná ustanovení o tom vydají se zákonodárstvím zemským.« — To stalo se v Čechách zákonem z 19. prosince 1875 č. 86 z. z., jehož § 38 ustanovuje, že »zachová-li se člen učitelstva . . . tak, že se to s jeho povinností nesrovnává, potresce ho řiditel školy aneb okr. úřad škol. ústní neb písemní domluvou, poukazujíce při tom na následky zákonem ustanovené na opětné porušení povinnosti, aneb zem. rada škol. disc. trestem k němu přikrok. A § 43 cit. zákona praví, že se může nález disc. na člena učitelstva vynésti toliko tehdy, »když předešlo řízení disc, k němuž přikročiti a jež provésti přísluší okr. škol. radě. Podle 2. odst. cit. § 43 má se vyšetřením skutečný příběh ve spisech zevrubně na jisto postaviti a má ono obsahovati též ospravedlnění obviněného. Shledá-li se, že ústní aneb písemné ospravedlnění jest dostatečné, budiž o tom vědomost dána obviněnému.«
Z předpisů těchto vysvítá, že zákon rozlišuje co do kompetence ve příčině disc. moci nad učitelstvem veř. škol národních a výkonu jejího přesně mezi dvěma školskými úřady a to zšr-ou a ošr-ou, nyní podle § 38 zák. č. 292/20 a §§ 1 a 2 vl. č. 608/20 ošv-em. Toliko prvé dává zákon právo, aby vynášela nález disc. a tedy jako disc. soudce zkoumala, zda jest dána skutková podstata disc. přečinu a jakým trestem má býti přečin ten stíhán. Na ošv přenáší pak zákon celou přípravu pro disc. nález a provedení všeho druhu, čeho jest třeba, aby mohl býti disc. nález zšr-ou vydán. Má-li však zšr výlučnou kompetenci k tomu, aby disciplinárně trestala osoby učitelské, pak plyne z povahy věci, že jí musí příslušeti i disposice se vším tím, co vydání nálezu předchází, resp. předcházeti musí, zejména pak po té stránce, má-li řízení disc. již zavedené býti zastaveno, resp. má-li býti od dalšího šetření z jakýchkoliv příčin upuštěno. Toto právo nakládati volně podle své úvahy s disc. procesem přísluší jmenovanému škol. úřadu tím spíše v těch případech, kdy bylo vyšetřování disc. zavedeno z jejího podnětu.
Názoru tomu svědčí i ustanovení § 43 odst. 2 poslední věta cit. zák. zem. z roku 1875, kde se praví, že »shledá-li se« ospravedlnění dostatečným, má se o tom obviněný vyrozuměti. Zákon užil tu neosobní vazby a dal tím zřejmě na jevo, že rozhodování o tom, zda ospravedlněni obviněného jest dostatečným, nemá příslušeti tomu úřadu, o němž v § tom' jest řeč a který provádí toliko vyšetřování disc., t. j. ošv-u. Měl-li by býti tento úřad k výroku tomu příslušný, musil by býval zákon jinak se vyjádřiti a musil by býval zejména užíti vazby »shledá-li, t. j. shledá-li ošv a ne neosobní vazby »shledá-li se«.
A konečně i úvaha, že by byl při opačném názoru výkon disc. moci zšr-y a tedy i rozhodování o tom, jde-li v konkrétním případě o disc. přečin vůbec či nikoliv a má-li býti čin ten disciplinárně potrestán, závislým na vůli ošv-u a tedy jiného činitele, než který byl zákonem pověřen k tomu, aby vykonával disc. právo nad osobami učitelskými veř. škol národních, svědčí názoru, že jest jedině zšr povolána k tomu, aby rozhodovala, má-li se zavedené řízení disc. zastaviti či nikoliv a že tedy jenom výroky tohoto školského úřadu mohou v tom směru založiti pro osobu učitelskou, s níž disc řízení zavedeno bylo, určitou právní situaci.
V daném případě bylo sice disc. řízení, jež z příkazu zšr-y zavedl ošv v L., výměrem tohoto školského úřadu ze 7. října 1923 zastaveno, výměr ten nemohl však podle toho, co právě pověděno, zastaviti s právním účinkem řízení to a nemohl býti překážkou, aby zšr a v pořadu stolic správních i žal. úřad nepřikročily bez ohledu na zastavovací výměr ten na podkladě výsledků zmíněného řízení disc. k potrestání st-lovu pro přečin jemu za vinu kladený.
Jest proto svrchu uvedená námitka stížnosti bezpodstatnou a mylnými všecky závěry, jež stížnost pojí k faktu zastavení řízení disc.
Leč stížnost není důvodná ani pokud se pokouší dovoditi, že se st-l nedopustil disc. přečinu jemu za vinu kladeného, resp. pokud tvrdí, že nelze spatřovati v jednání jeho na veř. spolkové schůzi v Ch. porušení povinnosti ve smyslu § 54 ř. z. školního.

Citace:

č. 6683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 126-128.