NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 2047.

Povinnost strany k náhradě útrat vztahuje se na »všechny útraty obhajování a zastupování«, tudíž i na útraty, jež bylo třeba vynaložiti, by tato povinnost byla určena (§§y 381 čís. 4, 389, 393 odstavec třetí tr. ř.).
(Rozh. ze dne 24. července 1925, Zm I 531/25.) Nejvyšší soud jako soud, zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Usnesením krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 28. března 1925 porušen byl zákon v ustanovení §§ů 381 čís. 4, 389, 393 tr. ř.
Důvody:
K soukromé obžalobě Jana J-ho byl obžalovaný František W. rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 31. ledna 1925 pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 496 tr. zák. podmínečně k určitému trestu odsouzen. Právní zástupce soukromého obžalobce, Dr. Karel O. žádal pak o soudní upravení útrat zastoupení, kteréž byly usnesením okresního soudu v Chebu ze dne 12. března 1925 určeny na 261 Kč. K stížnosti odsouzeného Františka W-a byly útraty ty usnesením krajského jako odvolacího soudu v Chebu ze dne 28. března 1925 sníženy na 161 Kč 50 h s odůvodněním, že náklady likvidování útrat zastoupení nelze pokládati za náklady trestního řízení ve smyslu §§ů 381/4, 389, 393 tr. ř., jelikož ustanovení útrat zastoupení soudem předpokládá právoplatné skončení trestního řízení a jelikož ohledně řízení za účelem ustanovení útrat zastoupení není v §u 389 atd. tr. ř. podobného zákonitého ustanovení o povinnosti k náhradě útrat tohoto řízení, tak že prý každá strana je povinna, by sama nesla útraty jí tím vzešlé. Usnesení to nesrovnává se se zákonem. Podle §u 389 tr. ř. jest odsouzenému nahraditi náklady řízení trestního, k nimž podle § 381 čís. 4 tr. ř. náležejí též platy zástupce soukromého obžalobce. Je-li obviněný vůbec povinen nahraditi náklady soudní, jest podle §u 393 odstavec třetí tr. ř. také povinen nahraditi všeliké náklady obhajování a zastoupení a podle čtvrtého odstavce téhož §u ve znění zákona z 11. prosince 1923, čís. 4 sb. z. a n. z r. 1924 určuje výši těchto nákladů na návrh oprávněného soud. Uvádí-li soud odvolací, že náklady účtování útrat zastoupení nelze pokládati za náklady řízení trestního a že za ně jest považovati pouze náklady, vzniklé do pravoplatného ukončení řízení trestního, dlužno poukázati k tomu, že mínění to nemá v zákoně opory, jelikož podle výslovného znění §u 393 odstavec třetí tr. ř. vztahuje se povinnost strany podlehnuvší k náhradě útrat na »všechny útraty obhajování a zastupování«, tudíž logicky též na všechny útraty, jichž bylo třeba, by tato povinnost byla, určena.

Citace:

č. 2047. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 410-411.