Affidavit. Snaha o hospodářské osamostatnění našeho národa vede nás k sesilování obchodních styků se Spojenými Státy Severoamerickými. K tomu přistupuje, že mnozí z četných našich vystěhovalců vstoupili jako dobrovolníci do americké armády, v jejím svazku padli, důsledkem zranění neb nemocí zemřeli. Jejich zdejší dědicové, hlavně rodiče, mají zpravidla nárok na svršky v Americe zůstalé, na nevybraný žold, na životní pojištění padlého. Jednává se vždy nejméně o několik set dolarů, při nynějším, kursu vždy o tisíce korun.
Jak v obchodních, tak ve zmíněných vojenských věcech žádávají americké úřady osvědčení přísežných výpovědí ve formě amerického affidavitu. Poněvadž zařízení toho naše právo nezná, vzcházejí rozpaky, jak uchrániti své občanstvo před značnou škodou, rozpaky, jimž také tento časopis dal už několikráte průchod. V mé praxi vyskytlo se dvojí prozatímně řešení této otázky, provázené ještě komplikací jazykovou.
I. Anglickou listinu dal jsem úředním tlumočníkem přeložiti, sešil jsem originál s překladem, dal překlad stranou podepsati, podpis ověřil a zakročil o superlegalisaci dle § 286. nesp. pat. a nař. Listiny jsem dostal zpět s poznámkou konsulátu Spojených Států Severoamerických, že sice konsulát jest ochoten superlegalisaci vyhotoviti, že však pochybuje, že by americké ministerstvo (války) přijalo listinu vyhotovenou v cizím (českém) jazyku, poněvadž prý má své přísné předpisy pro podobné příležitosti. Konsulát jest prý informován o tom, že zdejší notáři nejsou oprávněni přijímati přísah, pročež navrhuje, aby přísahy takové přijímal »úředník k tomu oprávněný, na př. u nejvyššího soudu«. Konsulát dodal, že úředníci americké konsulární služby jsou oprávněni přijímati takové přísahy.
II. Obrátil jsem se na ministerstvo spravedlnosti v Praze podáním o zásadní rozhodnutí otázky affidavitu. Ministerstvo to odpovědělo přípisem ze dne 20. května 1920, č. 11.058: »Dle dohody s americkým konsulatem v Praze může býti přísežné prohlášení dědiců t. zv. affidavit učiněno před soudem, vzhledem k § 39. II. j. n. nebo přímo u amerického konsulátu v Praze·«.
K tomu dokládám, že dlužno důvodně pochybovati o tom, že by dle § 39. j. n. byly soudy příslušny k affidavitům v případech mimo cizozemského soudního dožádáni. A o takové, cizími soudy nevyžádané affidavity obyčejně jde.
Proto zbývá jedině schůdná cesta: složení přísahy přímo u amer. konsulátu v Praze a to bez písemného překladu.
Ostatně, nemůže přece stát na dlouho trpěti, aby úřední úkony skutečným životem vyžadované musel na státním území vykonávati jedině cizí úřad proto, že není k tomu příslušných úřadů domácích. Tedy zase doklad p nezbytnosti rychlé reformy notářství. Dr. Jos. Vavrouch.