I za trvání pachtovního poměru jest vlastník oprávněn zakročiti proti pachtýřem způsobenému zhoršení propachtovaného pozemku a požadovati na pachtýři právní cestou nahrazení způsobené

škody. Nemá však nároku na to, aby zachován byl objekt hraniční, ve výhradném vlastnictví souseda se nacházející.

Okr. soudem v H. bylo na žalobu obce Š., jako vlastnice a pronájemkyně pozemku p. č. 161/4 uznáno právem, že žalovaný cukrovar J. S. a spol., jenž ku vyrovnání příkopu na vlastním svém pozemku se nalézajícího použil hlíny ze sousední od žalobnice najaté parcely, jest povinen příkop opět vyházeti, hlínu z tohoto příkopu na obecní pozemek p. č. 161/4 tak urovnati, jak se v dřívějším stavu nalézal, koly na označení hranic zasazené odstraniti, vše to do 3 měsíců pod exekucí.
II. stolice odvolání žalovaného nevyhověla.
Důvody rozhodovací:
V odvolacím spise vytýká se prvému soudci nesprávné posouzení, ježto prý ustanovení § 509. obč. zák., na užívání se vztahující, také při pachtovní smlouvě užil a nevzal zřetele k námitce předčasnosti podané žaloby.
Avšak také odvolací soud nesdílel názoru, že žalobní žádost se zřetelem na ustanovení § 1109. obč. z., dle něhož propachtovatel po vypršení smlouvy pachtovní pozemek má předati v tom stavu, v jakém ho sám přejal, toho času jest odmítnouti, protože dle pachtovní smlouvy mezi stranami uzavřené končí poměr pachtovní dnem 31. prosince 1926.
Neboť ze skutkové povahy rozsudku prvého soudce vychází na jevo, že z pole žalující obce na značném pruhu vrstva humusu ve výši 30—40 cm. byla odvezena a tím dle udání znalců zhoršení pozemku obci Š. patřícího nastalo.
Dle mínění znalců jest se obávati vzhledem k tomu, že ono pole má nakloněnou polohu, že by časem ještě větší množství hlíny bylo odplaveno, a vyslovili tito znalci i názor ten, že také při pravidelném obdělávání pole by odkopáním vzniklá škoda nemohla býti nahražena.
Nelze tudíž pochybovati o tom, že propachtovaný předmět utrpěl ve své podstatě značnou poruchu.
Pachtýř jest však dle § 1098. obč. z. pouze oprávněn k obyčejnému užívání, přípustnému dle povahy věci a okolností a jest tedy vlastník oprávněn, zakročiti již za trvání pachtovního poměru proti pachtýřem způsobenému zhoršení propachtovaného pozemku a požadovati na pachtýři právní cestou nahrazení způsobené škody. Právem také poukázal první soudce k tomu, že vlastník se nemusí spokojiti s dobrou vůlí pachtýře, slibujícího, vše v dřívější stav po uplynutí pachtovní doby uvésti, třeba by se dalo očekávati i vzhledem k solidnosti pachtýřově, že tento všem závazkům proň ze smlouvy i ze zákona vyplývajícím zcela dostojí. V přítomném případě jest ale též uvážiti, že pachtovní doba skončí teprve r. 1926, a že proto nahražení téže hlíny za tu dobu do příkopu naházené asi sotva bude možno.
Tvrzení žalovaného cukrovaru, že výrok soudce, nařizující vyklízení příkopu p. č. 161/3 jest nezákonným zasahováním do sféry vlastníkovy, k okolnosti pak, že v příkopě se nalézající hlínu na parcelu č. 161/4 opět navésti v dřívější stav by bylo nemožno, jak právně vzhledem k § 416. obč. z. tak fysicky, nelze uznati za správné; o nezákonném zasahování do vlastnické sféry žalovaného cukrovaru nelze vůbec mluviti, přikazuje-li se, že hlína z cizího pozemku odňatá a v příkop naházená má na dřívější místo vyházena býti. Vyházení hlíny z příkopu není ale z toho důvodu nemožné, poněvadž žalovaný cukrovar sám připustil, že nehledě ke krajům příkopu vzal veškeru hlínu z propachtovaného pole, poněvadž jeho vlastní pole bylo v době tohoto zaházení již obděláno; že ostatně navrácení této hlíny jest možné, vysvítá z dopisu předloženého žalující stranou při odvolacím líčení; dle tohoto slibuje žalovaný cukrovar obnovení dřívějšího stavu.
Také rozhodnutí, nařizující odstranění tyčí, označujících hranici, nemůže žalovaný cukrovar pokládati za zkrácení svých práv, poněvadž dle pachtovní smlouvy přejal závazek chrániti hranic; svémocně zasypaný příkop tvořil ale přirozenou hranici propachtovaného pole, která kolem zasazenými kolíky nahražena býti nesměla.
Nejv. soud vyhověl dovolání žalovaného jen potud, pokud byl žalovaný odsouzen, aby odstranil koly na označení hranic zaražené, v kterémžto bodu rozhodnutí II. stolice změnil a dotyčný žalobní návrh zamítnul.
Důvody:
Dovolání žalovaného cukrovaru vznesené toliko pro nesprávné právní posouzení věci nelze uznati v podstatě za odůvodněné.
V přítomné smlouvě pachtovní nebylo žalovanému vyhraženo právo, pachtovaných obecních pozemků zvláštním způsobem užívati. Žalovaný měl tudíž podle §§ 1090. a 1098. obč. zák. toliko právo, užívati pozemků způsobem obyčejným, t. j. povaze předmětu pachtovního odpovídajícím a všeobecně obvyklým.
V pojmu »užívání« však již leží a jest mimo to v § 504. obč. zák. výslovně řečeno, že pod »užíváním« věci cizí rozuměti dlužno, bráti z ní užitek bez porušení podstaty.
Než v případě tomto připustila však žalovaná strana sama, že hlínu potřebnou ku vyplnění příkopu vzala z převážné části z vrstvy ornice zpachtované role. Uváží-li se pak, že je to právě vrstva prsti, která roli cenu propůjčuje, a že pozemek bez přiměřené prsti ku vzdělávání vůbec způsobilým není, nemůže býti o tom pochybnosti, že odstraněním značné části vrstvy prsti byla skutečně poškozena podstata role. Že v případě tomto byl pozemek v podstatě své poškozen, to potvrdili znalci, slyšení v prvé stolici a obzvláště udali odborníci, slyšení ku žádosti žalovaného, že není nikterak jisto, že bude moci, i předpokládá-li se nejintensivnější hospodaření, škoda způsobená jednáním žalovaného až do uplynutí doby pachtovní úplně býti napravena.
Na základě tohoto dobrého zdání zjistily nižší soudy, že byla poškozena podstata pachtované role a nelze na tomto zjištění v řízení revisním vedle § 503. c. ř. s. ničeho měniti.
Nastává tu otázka, má-li propachtující vzhledem k této deterioraci pachtovaného pozemku toliko právo, žádati dle § 1118. obč. zák. za zrušení smlouvy pachtovní, aneb může-li, zůstává-li smlouva v platnosti a za trvání smlouvy žádati za odstranění způsobené škody, za obnovení dřívějšího stavu. Žalovaný chce propachtujícímu připustiti jen ono právo a má za to, že by jinak musel propachtující sečkati, až uplyne doba pachtovní a vrácena bude věc zpachtovaná, načež že pak uplatňovati může škodu vzniklou snad poškozením věci podle §§ 1109. a 1111. obč. zák. Avšak zákonná ustanovení zde citovaná nevylučují ani podle znění, ani podle smyslu svého, aby propachtující, třeba že nemyslí použíti práva příslušícího mu podle § 1118. obč. zák., žádati za zrušení smlouvy pachtovní, přinutil, zůstává-li smlouva v platnosti pachtýře, by splnil povinnosti, které smlouvou převzal aneb které mu na základě zákona ze smlouvy pachtovní náležejí, a aby v případě potřeby žaloval na splnění smlouvy.
Toto právo přísluší již podle všeobecného ustanovení § 919. obč. zákona každé smluvní straně oproti jejímu kompaciscentu, tudíž také propachtujícímu oproti pachtýři. Naproti tomu nemůže žalovaný nikterak tvrditi, že by byl tímto způsobem nucen dodržeti smlouvu pachtovní, která pro něho nemá žádného zájmu, poněvadž mu není možno, rationelně bráti užitek z pachtovní věci. Měl-li zájem na zvláštním způsobu užívání, pak bylo jeho věcí, aby tento zájem již při uzavření smlouvy pachtovní umluvením podmínek smlouvy tomu odpovídajících hájil.
Nikterak však mu nepřísluší, aby jednáním smlouvě neodpovídajícím donutil propachtujícího, aby smlouvu zrušil, aneb trpěl zneužívání předmětu pachtovaného.
Následkem toho musí se, hledíc k tomu, že je zjištěno, že je podstata pachtovaného předmětu poškozena, nárok žalobní, pokud směřuje na odstranění škody a obnovení dřívějšího stavu, uznati za oprávněný. Poněvadž pak jest také zjištěno, že veškerá hlína, která byla z pachtované role vzata, upotřebena byla ku vyplnění příkopu, pozůstává obnovení dřívějšího stavu právě také v tom, že hlína do příkopu naházená má býti vyházena a na roli, z níž byla vzata, nasypána a rozprostřena. Proto je tedy prosba žalobní na opětné vyházení příkopu a použití hlíny tím získané ku obnovení dřívějšího stavu zpachtované parcely úplně odůvodněna. Tomu, aby se žalobě vyhovělo, neodporuje také předpis § 416. obč. zák. Neboť nehledě k tomu, že v rozsudcích nižších soudů nebylo zjištěno, že by bylo ku zasypání příkopu bylo bývalo použito také jiné hlíny a obzvláště hlíny z břehu, že by tudíž k této skutkové okolnosti soud dovolací podle §§ 498. a 513. c. ř. s. vůbec přihlížeti nemohl, neuplatňuje strana žalující žádného vlastnického nároku ku materiálu, který byl upotřeben ku zasypání příkopu, nýbrž žádá jen za obnovení dřívějšího stavu, při čemž na tom nezáleží, aby právě ta hlína všecka, která byla z parcely zpachtované vzata, byla restituována a žádná jiná. Naproti tomu nelze pojímati nárok žalobní na opětné vyházení příkopu za návrh na obnovení aneb ustanovení hranic ve smyslu §§ 850. a 851. obč. zákona, jak se to stalo se strany prvého soudu.
Obci nepřísluší ani v její vlastnosti jako vlastnici role ani na základě smlouvy pachtovní oproti žalovanému nárok na to, aby příkop, o který jde, byl stále otevřený.
Obec není ani výhradnou jeho vlastnicí ani spoluvlastnicí, naopak uznává již v žalobě, že parcella příkopu jest vlastnictvím panství statku. Také netvrdila žalobkyně ohledně dotyčného příkopu, že by tu byla věcná neb smluvní práva, která by překážela vlastníku, aby o příkopu podle své vůle disponoval a jej eventuelně také zasypal. Že příkop již existencí svojí činil hranici mezi pozemkem zpachtovaným a sousedními pozemky znatelnou, není překážkou volného disposičního práva vlastníka pozemku, poněvadž nevychází na jevo, že byl příkop za souhlasu obou vlastníků pozemku zřízen jako mezník a tudíž tomu účelu určen.
Kdyby tudíž zaházením příkopu hranice nebyly znatelnými, pak by mohla žalující obec vedle § 851. obč. zákona žádati sice za ochranu své držby a svého vlastnictví a k tomu účelu také za zasázení mezníků; nároku však na to, aby zachován byl objekt, nacházející se ve výhradném vlastnictví souseda, kterýž objekt hranici činil znatelnou, obec nemá. Také by muselo za možné snad obnovení aneb ustanovení hranic žádáno býti proti vlastníku aneb aspoň proti držiteli sousedních pozemků, nikoliv však proti žalovanému, který podle vlastního udání žalobkyně je toliko pachtýřem panských pozemků. Také smlouva pachtovní nepropůjčuje obci S. práva, domáhati se na žalovaném, aby dotýčný příkop stále nechal otevřený. Podle smlouvy má žalovaný ovšem hájiti hranici pozemků, které mu byly propachtovány, při čemž jej obecní úřad v Š. vždy podporuje. Jest na bíledni, že se tu jedná o hájení hranic proti zasahování osob třetích, nikoliv však o udržování dosavadního stavu pozemků, které propachtující nenáležejí, které dosud povahou svojí činily hranice parcel znatelnou. Třeba tedy i ve směru právě naznačeném stanovisko žalobkyně a náhled soudů nižších sdíleti se nemohl, jest prosba žalobní ve směrech shora zmíněných z důvodů dříve uvedených ospravedlněna a muselo proto dovolání v podstatě býti zamítnuto.
Dovolání jest naproti tomu potud ospravedlněno, pokud byl žalovaný také odsouzen, aby odstranil koly na označení hranic zasázené. Koly nepoškozují substanci pachtované role nikterak a nelze tedy v zasázení kolů spatřovati užívání pachtovaného objektu, jež poškozuje práva propachtujícího a odporuje smlouvě, při čemž je nerozhodno, k jakému účelu byly zasázeny. Dotyčný nárok žalobní musel tudíž býti zamítnut a rozsudek soudu odvolacího částečně změněn.
(Rozh. z 8. ledna 1907 č. 19409/6.)