Č. 4130.

Vojenské věci: * Do rozhodnutí ministerstva národní obrany, kterým byly prozatímně zastaveny zaopatřovací požitky dle § 24 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb., jest přípustna stížnost k nss.
(Nález ze dne 19. listopadu 1924 č. 20205.) Věc: Jiří W. ve V. proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Ant. Šafář) stran zastavení zaopatřovacích požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž sloužil v býv. armádě rak. uh. jako poručík, nejprve v záloze a pak ve výslužbě, byl do svazku čsl. armády převzat jen jako vojenský pensista s výslužným 6129 K 33 h a přídavkem za zranění 400 K ročně.
Vyzván, aby učinil prohlášení o svých skutečných příjmech, udal st-l dne 18. listopadu 1922, že živí manželku, 1 dítě a oba rodiče a že v posledním roce měl mimo vojenské požitky zaopatřovací příjem 26000 K, dodal však, že obchod, jejž si zařídil roku 1919 s kapitálem od příbuzných zapůjčeným, likviduje dnem 31. prosince 1922, poněvadž jest pasivní, takže vykázaných 26000 K, vzatých z obchodu jest vlastně součástí pohledávek jeho příbuzných a že dnem 1. ledna 1923 změní své civilní povolání, o čemž učiní ještě oznámení s udáním eventuelního příjmu.
Podle sdělení berní správy ve V. ze 17. května 1923 činil příjem st-lův v roce 1921 a 1922 dle přiznání strany okrouhle 20000 K.
Nař. rozhodnutím byly st-lovy zaopatřovací požitky, kromě přídavku za zranění, zastaveny dnem 31. července 1923 vzhledem ke st-lovu prohlášení o skutečných příjmech a podle § 24 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. — — —
Nss uvážil:
Dle § 24 cit. zák., o nějž se nař. rozhodnutí vzhledem k ustanovení § 97 a 98 téhož zák. opírá, nemá nároku na výslužné záložní gážista, jehož roční příjem převyšuje 8000 K, je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8000 K a výslužného gážistovi dle zákona jinak příslušejícího, má nárok na důchod v částce doplňující tento součet. Při tom započítává se příjem z činnosti hospodářsky nesamostatné pouze polovičkou. Podle 4. odst. zvyšuje se částka 8000 K o 10% za každou osobu, jež s gážistou ve společná domácnosti žije a k jejíž výživě on podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá.
Podle § 25 zák. jest vojenská správa oprávněna, kdykoli znovu prozkoumati podmínky výslužného a podle výsledku výslužné zmenšiti nebo zastaviti. Přídavek za zranění přiznává se podle § 66 zák. nezávisle na výslužném.
Nař. rozhodnutím byly v červenci 1923 zastaveny zaopatřovací požitky st-lovy proto, že st-lův doznaný resp. úředně zjištěný příjem v roce 1921 a 1922 činil aspoň 20000 K ročně, tedy více než obnáší součet 8000 K a výslužného st-li jinak příslušejícího (6129 K 33 h), jakož i zvýšení čítaného po 800 K za st-lovu manželku, děcko a oba rodiče (3200 K).
Stížnost vytýká, že nebylo vzato zřetele na hmotné poměry st-lovy v roce 1923 a spatřuje v tom nezákonnost.
Výtka tato není důvodná, poněvadž z ustanovení § 24 cit. zák. je zřejmo, že pro posouzení nároku na zaopatřovací požitky jest v případech tam uvedených směrodatným celkový roční příjem dotyčného gážisty, takže pro úřad, rozhodující o tom, přísluší-li straně na zaopatřovací požitky nárok, jest rozhodna jen zjištěná výše celkového příjmu za rok předcházející, tedy v daném případu, kde žal. min. rozhodovalo v roce 1923, mohlo o nároku rozhodnouti jenom na základě celkových ročních příjmů, které měl st-l v roce 1922.
Správnosti tohoto postupu svědčí také později vydané prov. nař. ze 6. října 1923 č. 186 Sb., které tento postup stanovilo způsobem stejným. — —

Citace:

č. 4130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 817-819.