NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12331.

S hlediska § 870 obč. zák. nezáleží na tom, zda se omyl týkal podstatného bodu smlouvy.
Omyl o povaze časopisu, v němž se měla stati objednaná inserce, týká se hlavní věci.
I mylná pohnutka má vliv na platnost právního jednání, byla-li pro vůli rozhodná. Tak jest tomu, nechtěl-li objednatel inserátu odmítnouti inserci proto, že se mylně domníval, že se měla inserce státi v oficielním časopise určitého stavu, s jehož příslušníky měl styky jako velkoobchodník.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, Rv I 1311/31.)
Žalobce, majitel ústředí insertního oddělení, domáhal se na žalovaném velkoobchodníku zaplacení 1264 Kč za otištění 12 insertů žalovaného v časopise »Berní úředník«. Žalovaný namítl, že žalobcem tvrzená objednávka inserátu jest neplatná pro uvedení žalovaného v omyl, jednak tím, že bylo žalovanému nejprve telefonováno o zadání inserce jako z berního úřadu v P. a slibováno pro případ inserce vyjíti vstříc, jednak, že při podpisu objednávky bylo žalovanému tvrzeno, že celá roční inserce stojí 100 Kč. Žalovaný, který insertní zakázku učinil právě v předpokladu, že jde o oficielní orgán berních úředníků a že celoroční inserce stojí 100 Kč, zjistil dodatečně, že těchto předpokladů tu není. Z obsahu zakázkového listu musel žalovaný souditi na celoroční předplatné. Žalovaný navrhl, by především byla mezitimním rozsudkem vyslovena neplatnost insertní zakázky pro uvedení žalovaného v omyl. Procesní soud prvé stolice uznal mezitimním rozsudkem, že ujednání o inserci v časopisu »Berní úředník« není neplatné pro uvedení žalovaného v omyl. Odvolací soud změnil napadený rozsudek v ten rozum, že se určuje, že ujednání o inserci v časopisu »Berní úředník« jest neplatné pro uvedení v omyl žalovaného. Důvody: Že žalovaný skutečně byl v době objednávky v omylu i o povaze časopisu »Berní úředník«, považuje ho za oficielní orgán svazu berních úředníků, i o ceně inserce, vychází najevo i z dalšího chování žalovaného po objednávce, že se totiž, jak zjištěno, teprve dodatečně informoval u svědka Š-a, je-li to časopis svazu berních úředníků, že, byv svědkem Š-em informován, že časopis není oficielním orgánem svazu, prohlásil k svědkovi, že objednaný inserát ihned odvolá, a že skutečně svým právním zástupcem oznámil žalující straně, že byl v omylu i o povaze časopisu, i o ceně inserce a že si inserce nepřeje. Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že bezpečnost obchodního styku vyžaduje, by žalovaný jako obchodník nesl plnou odpovědnost za svůj projev vůle, který učinil, nedávaje dost pozor na jednání se zástupcem a podepsav nedbale zakázkový list. Tento názor měl by oprávnění, kdyby si byl žalobcův zástupce sám počínal, jak vyžaduje zásada poctivého obchodního styku, a nestal se sám příčinou omylu žalovaného o povaze časopisu a o úhrnné ceně inserce a kdyby mu nemusel býti tento omyl žalovaného nápadný. Pravý opak vyplývá ze skutkového zjištění odvolacího soudu. Tímto zjištěním padá i předpoklad prvého soudu, že žalovaný nedával dost pozor na jednání se zástupcem a lze mu vytknouti, že podepsal objednací, list, aniž jej podrobně přečetl, spoléhaje na to, že obsahuje jen podmínky ústního ujednání, kteréžto opomenutí však nepadá na váhu, když na druhé straně se nedostávalo dobré víry v bezvadnost projevu žalovaného. Nelze pokládali žalobcova zástupce za třetí osobu ve smyslu ustanovení § 875 obč. zák., neboť tento zástupce byl plnomocníkem žalobcovým, nikoliv jen jeho poslem, jakž vyplývá jednak z obsahu objednacího listu, v němž je výslovně uvedena nezrušitelnost objednávky a schází výhrada dodatečného schválení objednávky žalobcem, jednak ze seznání žalobce, že objednávku žalovanému nepotvrdil, neboť se to tak nepraktikuje. Jest proto nerozhodné, že žalobce sám v žalovaném omyl nevzbudil, ani že mu omyl žalovaného nemusel býti nápadný, ano to i ono dopadá na zástupce žalobcova, neboť plnomocník representuje zmocnitele (§ 1017 obč. zák.) a uzavřel-li plnomocník jednání neplatné, jest neplatné i proti zmocniteli. Poněvadž, jak odvolacím soudem zjištěno, omyl žalovaného se týkal i povahy časopisu, v němž mělo býti inserováno, i ceny inserce, tedy podstatných bodů ujednání, jest považovati tento omyl za podstatný, který činí smlouvu pro žalovaného nezávaznou (§ 871 obč. zák.), ježto byl druhou stranou vzbuzen, pokud se týče musel jí býti nápadný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska právního byla věc odvolacím soudem posouzena správně a vzhledem k vývodům dovolání v tomto směru jest připomenouti toto: Z podpisu objednacího listu žalovaným nemůže dovolatel vyloučiti námitku omylu. Je sice správné, že podpis objednacího listu objednatelem znamená podle zásady vyslovené v § 863 obč. zák. a podle pravidel slušného obchodu souhlas objednatelů s celým obsahem, a že také není zvykem v obchodním styku ústně vysvětlovati celý obsah objednacího listu, avšak v tomto případě žalobce, pokud se týče jeho zmocněnec Antonín H. se neřídil pravidly v poctivém obchodním styku platícími, ba hrubě proti nim se prohřešil. Byloť odvolacím soudem zjištěno, že Antonín H. nejprve ohlásil svou návštěvu u žalovaného telefonicky, jako by z berního úřadu měl přijití, sliboval, že pro případ zadání insertu mu vyjdou vstříc; při návštěvě se vydával za berního oficiála, ač jím nebyl; při jednání se žalovaným, ač musil věděti, že žalovaný je v omylu co do částky za inserci celoroční, nejen mu omyl ten nevysvětili, nýbrž naopak jej v něm utvrdil prohlášením, že jsou laciní a že částka 100 Kč je za celoroční inserci. Z těchto zjištěných skutečností právem lze usuzovati, že byl jimi vzbuzen u žalovaného, neznajícího pravý stav věci, omyl, neboť mu byly tvrzeny vědomě nepravdy Antonínem H-em, tedy bylo tu lstivé jednání po rozumu § 870 obč. zák. a žalovaný měl býti takto oklamán, což má za následek relativní neplatnost smlouvy, i kdyby omyl nebyl podstatný (rozh. 4814, 1511 sb. n. s.). Než neplatnost objednávky je opodstatněna i z důvodu § 871 obč. zák. pro podstatný omyl. Podle skutkového zjištění odvolacím soudem učiněného chtěl žalovaný věnovati na celoroční insero- vání částku 100 Kč, a to pro inserci v oficielním orgánu Svazu berních úředníků, maje proto své důvody, nikoli pro inserování v neznámém mu soukromém podniku žalobcově. K omylu žalovaného dal podnět a v omylu jej utvrdil zmocněnec žalobcův a musí proto důsledky toho nésti žalobce (§ 1017 obč. zák.); omyl se týkal hlavní věci, pokud se týče podstatné vlastnosti, k níž úmysl žalovaného při jednání směřoval a byl projeven. I mylná pohnutka má vliv na platnost právního jednání, byla-li pro vůli rozhodná, což v tomto případě právě padá na váhu, poněvadž žalovaný nechtěl odmítnouti inserci ve stavovském oficielním časopisu, maje jako velkoobchodník styky s berními úředníky. Poukaz dovolatelův na rozhodnutí čís. 6233 ve sbírce Glaser-Unger N. F. XVI. není případný, poněvadž při něm šlo o pojišťovací smlouvu pro případ úrazu na dráze, tedy o smlouvu upravenou zvláštními předpisy, a také jeho skutkový poklad je zcela odlišný od případu souzeného. Odvolací soud právem nepokládal Antonína H-a za třetí osobu po rozumu § 875 obč. zák., poněvadž byl podle rozsudkového zjištění plnomocníkem žalobcovým, a správně také dovodil, že důsledky neplatné smlouvy postihují jediné žalobce samého (§ 1017 obč. zák.).

Citace:

Čís. 12331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 150-152.