NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9894.

Jazykové právo. — Zdravotnictví: Vydání dobytčího pasu obcí straně na její žádost jest vyřízením podání ve smyslu čl. 72 odst. 2 jaz. nař.
(Nález ze dne 12. května 1932 č. 7841.)
Věc: Obec K. proti ministerstvu vnitra o jazykovou úpravu dobytčích pasů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Četnická stanice ve St. oznámila osp-ě v K., že starosta stěžující si obce odepřel členu jejího zastupitelstva V. H. vyhotoviti žádaný jím dobytčí pas v jazyku českém. Při výslechu o tomto oznámení prohlásil obecní starosta, že byl toho mínění, že dobytčí pasy mají býti vyhotovovány jen v jednacím jazyku. Výměrem osp-é v K. z 19. dubna 1927 bylo stěžující si obci podle čl. 72 odst. 2 jaz. nař. uloženo, aby vzhledem k tomu, že v jejím obvodu obývá více než 20% státních příslušníků čsl. jazyka, vydávala příslušníku tohoto jazyka dobytčí pasy v jazyku českém, i když nepředcházelo podání strany, je-li však obecnímu úřadu známo, že strana jest příslušníkem jazyka státního. Nař. rozhodnutím byl v pořadí instančním tento příkaz potvrzen z toho důvodu, že má oporu v čl. 72 odst. 2 jaz. nař. K vývodům odvolání podotklo min., že v daném případě nejde o prováděcí ustanovení k jaz. zák., nýbrž o opatření čelící k tomu, aby obec šetřila platných předpisů, k němuž politické úřady jsou povolány podle čl. 97 odst. 1 jaz. nař., resp. § 102 odst. 1 obec. zříz. Tvrzení, že vydání dobytčího listu průvodního není vyřízením ve smyslu čl. 72 jaz. nař. pro stranu, jest v rozporu s ustanovením § 8 zák. č. 177/1909, resp. prov. nař. (č. 178/1909 ř. z.) k tomuto paragrafu.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí pro nezákonnost, uvažoval nss takto:
Stížnost vychází stejně jako žal. úřad — jak jest to také zřejmo z jeho odv. spisu — z toho, že příkaz osp-é v K., daný stěžující si obci a nař. rozhodnutím potvrzený, byl vydán podle čl. 97 jaz. nař. Článek tento ustanovuje v odst. 1., že shledá-li dohlédací úřad i mimo případ — Č. 9894 —
stížnosti, že některý orgán jeho dohledu podrobený porušil jazykový zákon anebo toto nařízení, jest povinen mu to vytknouti a může vhodným opatřením zjednati nápravu.
Nepopírajíc zákonné platnosti tohoto ustanovení, uznané již nálezem Boh. A 8134/29, namítá stížnost toliko, že předpis ten neopravňuje politické úřady, aby vydávaly všeobecné, na konkretní případy se nevztahující jazykové pokyny, což vyhraženo jest podle §§ 3 a 8 jaz. zák. jen státní moci výkonné, a dovozuje, že příkaz, jehož se v daném případě dostalo obci, jest takovým jen všeobecným pokynem, který dlužno pokládati jen za pouhé, pro obě strany nezávazné, právní moci a vykonatelnosti neschopné poučení.
Námitka tato jest bezdůvodná, ježto stěžující si obec přehlíží, že příkaz, o který jde, na konkretní případ se skutečně vztahoval, neboť podnětem k jeho vydání byl konkretní případ, oznámený osp-é v K. četnickou stanicí ve St., podle níž obecní starosta stěžující si obce odepřel V. H. vydati žádaný jím dobytčí pas, sepsaný v jazyce českém. Z tohoto četnického oznámení, jakož i z výslechu obecního starosty o něm, při němž správnost skutkových údajů onoho oznámení obecní starosta nepopřel, shledala osp, že obecní starosta jako orgán obce porušil předpis čl. 72 odst. 2 jaz. nař. Porušení toto bylo tedy konkretním podnětem k jejímu zákroku podle čl. 97 odst. 1 jaz. nař., který ji nejen opravňoval, ale také jí ukládal za povinnost, aby to obecnímu starostovi, resp. obecnímu úřadu vytknula a vhodným způsobem zjednala nápravu. Z toho plyne, že výměr osp-é v K. není jen všeobecným nezávazným poučením, jak stížnost mylně se domnívá, nýbrž konkretním správním aktem, schopným právní moci i vykonatelnosti (srov. nál. Boh. A 8070 a 8074/29, 8801/30 a u něho otištěný nál. z 24. června 1930 č. 10765, dále Boh. A 9072/31). Nevhodně dovolává se stížnost na podporu svého stanoviska nál. Boh. A 6784/27, neboť nález tento se nehodí na daný případ, v němž jde o příkaz politického úřadu, vydaný z moci dozorčí, příslušející jemu nad obcí, kdežto cit. nález týkal se všeobecného poučení, které bylo dáno soudy obcím o tom, jak si mají počínati v korespondenci s nimi, takže příkaz daný stěžující si obci má jinou právní strukturu, než mělo ono všeobecné jazykové poučení soudu dané obcím.
Žal. úřad opřel nař. rozhodnutí o ustanovení čl. 72 odst. 2 jaz. nař., podle něhož obce, v nichž podle posledního soupisu lidu obývá aspoň 20% státních příslušníků čsl. jazyka, jsou povinny vydati vyřízení podání učiněných v jazyku čsl. v tomto jazyku. Stížnost netvrdí, že nebyly dány tyto skutkové předpoklady pro použití tohoto předpisu v konkretním případě, namítá však, že vydávání dobytčích pasů jest podle § 8 zák. č. 177/1909 ř. z. veterinárně-policejním opatřením obce v samostatném oboru její působnosti, a že dobytčí pasy jsou osvědčeními obce, a dovozuje z toho, že pro jejich vyhotovení jest podle čl. 72 odst. 1 jaz. zák. rozhodný jedině jednací jazyk obce.
Také tato námitka jest bezdůvodná. Není třeba zabývati se otázkou, zda vydávání dobytčích pasů náleží do samostatného či přeneseného oboru působnosti obcí, ježto pro řešení otázky jazykové úpravy dobytčích pasů nemá odpověď na onu otázku právního významu. Po stránce jazykové jest rozhodnou toliko skutečnost, že dobytčí pasy vydávají obce. Vydává-li obec dobytčí pas na žádost strany — a o takový případ tu nepopřeně šlo — pak nelze o tom pochybovati, že dobytčí pas obcí vydaný jest vyřízení podání strany ve smyslu 2. odst. čl. 72 jaz. nař., a okolnost, že dobytčí pas jest zároveň osvědčením obce o určitých v něm potvrzených skutečnostech, nezbavuje vyhotovení dobytčího pasu pro stranu charakteru vyřízení podání strany. Žádá-li strana o vydání dobytčího pasu v jazyce čsl., pak jest obec povinna za předpokladů uvedených ve 2. odst. čl. 72 jaz. nař., který jest výjimkou ze všeobecného předpisu obsaženého v 1. odstavci tohoto článku o používání jednacího jazyka při vyřizování podání stran, vydati dobytčí pas v jazyku čsl. Je-li vydání dobytčího pasu na žádost strany vyřízením podání ve smyslu předpisu 2. odst. čl. 72 jaz. nař., pak se vztahuje tento předpis i na dobytčí pasy, a jest neodůvodněnou i námitka stížnosti, že stěžující si obec nebyla povinna vydati dobytčí pas v jazyku čsl. proto, že v jaz. zákoně ani v jaz. nař. není ustanovení, které by zavazovalo obec k tomu, aby vyhotovila dobytčí pas v tomto jazyce.

Citace:

č. 9894. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 957-959.