Čís. 14391.
Paragraf 1 zákona ze dne 22. února 1934 čís. 34 Sb. z. a n. o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti nezaměstnání platí i pro útraty sporu a exekuce jako příslušenství vymáhané pohledávky, ať vznikly před či po 28. únoru 1934, platí-li pro hlavní pohledávku samu.
(Rozh. ze dne 22. května 1935, R II 227/35.)
Exekuční soud vzav za prokázáno, že povinný je nezaměstnaným ve smyslu § 4 (2) zák. čís. 34/34 sb. z. a n., povolil k jeho žádosti odklad dražby nemovitosti na dobu po 31. prosinci 1934. Rekursní soud zamítl návrh povinného na odklad dražby, pokud exekuce byla vedena i pro část úroků a útrat vzniklých po 28. únoru 1934. Důvody: Ustanovení zákona ze dne 22. února 1934 čís. 34 sb. z. a n. neplatí podle § 2 c) o pohledávkách, které proti dlužníku vznikly po dni, kterého tento zákon nabyl účinnosti. Zákon ten nabyl účinnosti podle § 5 dnem vyhlášení, jež se stalo dne 28. února 1934. Pohledávky, které vznikly po uvedeném dni, jsou ty, u nichž byl po tomto dni vytvořen skutkový základ, tvořící t. zv. právní důvod pohledávky. Úroková i útratová pohledávka vymáhajícího věřitele na úroky z vykonatelné pohledávky vznikla po 28. únoru 1934 a není proto účastna odkladu exekuce podle zákona čís. 34/34 sb. z. a n.
Nejvyšší soud obnovil v této části usnesení prvního soudu.
Důvody:
Vymáhající věřitel podal proti povolení odkladu dražby rekurs jen potud, pokud byl povolen odklad i v příčině úroků a útrat. O hlavní své pohledávce vymáhající věřitel ani netvrdí, že vznikla po dni 28. února 1934, to jest po dni, kdy zákon čís. 34/34 sb. z. a n. nabyl účinnosti, a že spadá pod ustanovení § 2 písm. c) zákona. Již v rozhodnutí čís. 14018 sb. n. s. bylo blíže vyloženo, že při posuzování povahy pohledávky a tedy i při posouzení, zda jde o zákonnou výjimku podle § 2 c) zákona čís. 34/34 sb. z. a n., rozhoduje jen hlavní pohledávka, nikoliv též její příslušenství, a že sejde proto jen na tom, zda a kdy byl u hlavní pohledávky vytvořen skutkový základ, který jest právním důvodem oné pohledávky. Není-li tedy ani tvrzeno, že hlavní pohledávka vznikla po 28. únoru 1934, nevznikly ani úroky po 28. únoru 1934 a nespadají pod výjimečné ustanovení § 2 písm. c) zákona. Útraty vznikají ovšem podle plenárního rozhodnutí čís. 7392 sb. n. s. teprve jejich přisouzením, avšak jak útraty sporu, tak útraty exekuce jsou příslušenstvím vymáhané pohledávky, sdílejí její osud a nezáleží na tom, kdy vznikly, zda před nebo po účinnosti zákona čís. 34/34 sb. z a n., to jest před nebo po dni 28. února 1934, a platí o nich § 1 zákona čís. 34/34 sb. z. a n. Tato zásada byla vyslovena již v rozhodnutí čís. 13953 sb. n. s., která se sice týká zákona čís. 33/34 sb. z. a n. o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům, ale jeho důvody platí obdobně i pro zákon čís. 34/34 sb. z. a n.