NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 9809.

Jazykové právo (Podk. Rus): I. Strana nemá právního nároku, aby dohlédací úřad vykonal svou dozorčí moc pro porušení jazykových norem (čl. 97 jaz. nař. č. 17/26 Sb.). — II. Jazykové otázky in abstracto nemohou býti předmětem rozhodování podle § 7 jaz. zák. — III. Nárok příslušníka ruského jazyka na Podk. Rusi na vydání vyřízení v jazyku ruském se vyčerpává tím, aby vyřízení bylo vydáno kromě v jazyku státním také v jazyku ruském.
(Nález ze dne 7. dubna 1932 č. 5504.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 6784/27, 7177/28, ad III. Boh. A 7638/28, 7975/29.
Věc: Družstvo »Samopomošč« v Užhorodě (adv. Dr. M. Stasev z Užhorodu) proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si družstvo podalo jako vymáhající věřitel u okresního soudu v Užhorodě rusky sepsanou žádost o povolení exekuce zabavením služebního platu svého dlužníka jako úředníka intendance 12. pěší divise v Užhorodě. Stejnopis ruské exekuční žádosti s usnesením o povolení exekuce byl zaslán této intendanci jako poddlužnici, která jej však vrátila okresnímu soudu v Užhorodě z toho důvodu, že exekuční žádost nebyla sepsána v jazyce státním. Okresní soud v Užhorodě zpravil o tom družstvo usnesením z 30. listopadu 1927, sepsaným jen v jazyce státním. Stížnost družstva, podanou do tohoto postupu, vyřídil přednosta jmenovaného okr. soudu zamítavě usnesením z 19. ledna 1928, jež k další stížnosti družstva presidium soudní stolice v Užhorodě zrušilo rozhodnutím z 21. února 1928 jen pro věcnou nepříslušnost přednosty okresního soudu. Obě tato rozhodnutí byla vydána — Č. 9809 —
pouze v jazyce státním. Další stížnost družstva byla zamítnuta výnosem presidia soudní tabule v Košicích z 29. března 1928. Výnosem z 1. května 1928 zrušilo min. sprav. toto rozhodnutí z toho důvodu, že presidium soudní tabule v Košicích omezilo se v něm toliko na potvrzení zrušovacího rozhodnutí soudní stolice v Užhorodě, jímž bylo zrušeno rozhodnutí přednosty tamního okres. soudu pro překročení hranic jeho působnosti, aniž učinilo další opatření ve věci, takže o stížnosti samé jím rozhodnuto nebylo. Na to presidium soudní tabule v Košicích změnilo výnosem z 27. května 1928 rozhodnutí presidia soudní stolice v Užhorodě z 21. února 1928 a nařídilo, aby usnesení okresního soudu v Užhorodě z 30. listopadu 1927 a přednosty tohoto soudu z 19. ledna 1928 byla doručena stěžujícímu si družstvu také v jazyce ruském. Rozhodnutí toto bylo mu však doručeno jen v jazyce státním. K stížnosti družstva změnilo, pokud se týče doplnilo min. sprav. nař. rozhodnutím toto rozhodnutí soudní tabule v Košicích v ten smysl, že také presidium soudní stolice v Užhorodě bylo povinno vydati své rozhodnutí z 21. února 1928 i v jazyku ruském, jinak však stížnost zamítlo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky. Ve výroku prvním vyslovuje žal. úřad toliko, že také presidium soudní stolice v Užhorodě bylo povinno vydati své rozhodnutí z 21. února 1928 i v jazyku ruském. V odůvodnění jeho prohlašuje žal. úřad, že se omezuje na vyhovění stížnosti pouze tímto výrokem, a že zjednání nápravy ve smyslu čl. 96 odst. 3 jaz. nař. nebylo tu třeba. Proti tomuto výroku neformuluje stížnost podle § 18 zák. o ss jednotlivě žádného stižního bodu, zejména nenamítá, že žal. úřad měl snad zjednati nápravu příkazem, aby uvedené usnesení bylo stěžujícímu si družstvu doručeno v jazyce ruském. Pro nedostatek konkrétního stižního bodu proti prvnímu výroku, v naříkaném rozhodnutí obsaženému, nemá nss příčiny, aby se jím zabýval.
Druhý výrok žal. úřadu, stížnost v ostatním zamítající, založen jest především na právním názoru, že stížnost k němu podaná, jest neodůvodněna proto, poněvadž se domáhá všeobecně, aby byla dána podřízeným soudům nařízení o užívání jazyků, strana však může si stěžovati toliko potud, pokud bylo v konkretním případě porušeno její subj. jazykové právo.
Stížnost označuje tento právní názor za nezákonný a dovolávajíc se předpisů čl. 96 a 97 jaz. nař., dovozuje, že žal. úřad, seznav ze spisů a z podané stížnosti všeobecné porušování jazykových norem nižšími instancemi, zejména že okresní soud v Užhorodě vyřizuje všechny exekuční žádosti, i rusky sepsané, toliko jazykem českým, byl povinen jim to vytknouti. Z obsahu této námitky jest zřejmo, že stížnost se domnívá, že ustanovení čl. 97 odst. 1 jaz. nař., podle něhož — shledá-li dohlédací úřad i mimo případ stížnosti, že některý orgán jeho dohledu podřízený porušil jazykový zákon, anebo toto nařízení — jest povinen mu to vytknouti a může vhodným opatřením zjednati nápravu, zakládá pro stranu, která podala jazykovou stížnost podle čl. 96 jaz. nař. nárok nejen na to, aby státní úřad dohlédací takovou stížnost vyřizující nařídil nápravu — Č. 9809 —
v příčině shledaného jím konkretního porušení jaz. práva, jež bylo předmětem její stížnosti, ale aby vykonal také dozorčí právo, jemu podle čl. 97 jaz. nař. příslušející, i v příčině těch všeobecných porušování norem jazykového práva, která při tom seznal a jež stížnost vytýkala.
S tímto právním názorem stížnosti však souhlasiti nelze.
Ochranu jazykových práv stran poskytuje jazykový zákon připuštěním sporů o užití jazyka v § 7, jichž vyřízení přikazuje státním orgánům dohlédacím jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly. O nich bližší procesní ustanovení jsou dána v čl. 96 jaz. nař. Spor může býti vznesen jen z důvodu konkretního porušení jazykového práva opatřením soudu, úřadu atd., a to osobou, o jejíž právo jde. Jazykové otázky samy o sobě in abstracto, všeobecně, předmětem rozhodování podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. býti nemohou (sr. nál. Boh. A. 6784/27, 7177/28 a j.). Straně přísluší podle toho toliko nárok, aby příslušným státním úřadem dohlédacím bylo rozhodnuto o jazykové stížnosti, podané z důvodu porušení jejího tvrzeného konkretního subj. jazykového práva, strana nemá však právního nároku na to, aby o ní rozhodující dohlédací úřad vykonal svou dozorčí pravomoc jemu podle čl. 97 jaz. nař. příslušející také v příčině těch porušení jazykových norem, jež při vyřizování jazykové stížnosti nebo jinak shledal, která však do subj. jazykových práv strany nezasáhla. Neboť právo dozorčí vykonávají vyšší úřady jako část své úřední kompetence k ochraně objektivního práva a veř. zájmů, ochrana těchto zájmů pak náleží pouze úřadu, a soukromá strana nemůže se proto domáhati ani toho, aby vyšší úřad vůbec užil svého dozorčího práva a tím méně, aby ho užil určitým způsobem (sr. nál. Boh. A 544/21, 834/21, 1691/22, 4598/25, 5450/26, 5748/26 a j.). Nelze-li straně přiznati právní nárok na výkon dozorčího práva dohlédacím úřadem vůbec, pak nelze jí jej přiznati ani na výkon dozorčího práva jazykového podle čl. 97 odst. 1 jaz. nař. Nelze proto shledati ani podstatné vady řízení ve smyslu § 6 zák. o ss v tom, jestliže žal. úřad, jak mu to stížnost vytýká, v nař. rozhodnutí nezabýval se snad všemi vývody u něho podané stížnosti, kterými stěžující si družstvo doličovalo, že soudy na Podk. Rusi porušují práva ruského jazyka všeobecně, a vytýkalo, že soudní tabule v Košicích proti předpisu § 5 vl. nař. ze 3. prosince 1920 č. 634 Sb. z úřední povinnosti nezakročila podle čl. 97 jaz. nař. a nevytkla podřízeným soudům vytýkaná porušení jazykových norem.
Další námitkou obrací se stížnost proti právnímu názoru žal. úřadu, že není porušením subj. jazykového práva stěžujícího si družstva, dostalo-li se mu vyřízení jeho ruského podání také v jazyce státním. Stížnost snaží se naproti tomu z ustanovení čl. 100 jaz. nař. dovoditi, že předpis tento nezná žádného vyřizování ruských podání i v ruském jazyce, t. j. vyřízení v jiném jazyce a při tom i v ruském jazyce, neboť o žádném i v cit. článku není řeči. Jest o tom řeč na těch místech jazykového nařízení, kde se jedná o jazykových menšinách pod 75%, ale nad 20%. Ruský jazyk na Podk. Rusi není však jazykem menšinovým, nýbrž jazykem autonomní země, který tu zastupuje jazyk státní. — Č. 9809 —
Námitku tuto nemohl nss uznati odůvodněnou. Podle 2. odst. § 6 jaz. zák. jest užíti tohoto zákona pro území Podk. Rusi až do úpravy otázky jazykové budoucím jejím sněmem. Pro území toto platí tedy dosud také ustanovení § 2 odst. 3 jaz. zák. Podle něho bylo vyhrazeno nařízení, aby ustanovilo, pokud a při kterých soudech a úřadech, jejichž působnost jest obmezena na jediný okres, a sice okres s národní menšinou, jakož i soudech a úřadech jim instančně bezprostředně nadřízených, lze se omeziti na vydání vyřízení pouze v jazyku strany. Nss vyslovil a zevrubně odůvodnil již v nál. Boh. A 7638/28 právní názor, že tento předpis § 2 odst. 3 jaz. zák. nedává příslušníkům jazykové menšiny nárok, aby vyřízení od soudu, úřadu či orgánu republiky dostal pouze v jazyce menšinovém. Z toho plyne, že jazykový nárok příslušníka menšinového jazyka, resp. jazyka ruského, zaručený mu předpisem § 2 jaz. zák. vyčerpává se — pokud se týče vyřízení — tím, aby toto vyřízení bylo vydáno také v jeho minoritním, resp. ruském jazyce, a že jen takovýto nedostatek ve vyřízení zakládá porušení jeho minoritního, resp. ruského jazykového práva. Důsledkem toho jest, že příslušník jazykové menšiny, resp. příslušník ruského jazyka, nemůže se pokládati právem za dotčena ve svých subj. právech jazykových tehdy, když ve vyřízení se použije vedle jazyka menšinového, resp. ruského i jazyka státního (sr. nál. Boh. A 7975/25), a to tím méně, že jazykový zákon, jak plyne ze stěžejní zásady, vyslovené v § 1, proti výjimce ustanovené v § 2, jest v oboru veškerého státního soudnictví a státní administrativy ovládán zásadou preponderance jazyka čsl. jako jazyka státního, oficielního.
Na tom nic nezměnilo a jako vl. nařízení, provádějící jen jazykový zákon, ani nic změniti nemohlo jaz. nař., jež ve 2. odst. čl. 100 ustanovuje, že jazykem ruským (maloruským) lze při všech soudech, úřadech a orgánech v celé Podk. Rusi činiti podání a podání takové jest v témž jazyku projednávati a vyřizovati. Tímto předpisem vzat byl — ve prospěch užívání jazyka ruského (maloruského) na Podk. Rusi — ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 in fine jaz. zák. ohled na zvláštní jazykové poměry v tomto území. Tímto předpisem bylo zajištěno na Podk. Rusi ruskému jazyku prvenství vedle jazyka státního, vyznačené tím, že jazyk ruský přichází k platnosti na celém území Podk. Rusi, nehledíc k početnosti příslušníků ruského jazyka v jednotlivých soudních okresech. Leč za dnešního právního stavu nelze připustiti takový výklad, že by ohled tento znamenal nahražení jazyka státního jazykem ruským (maloruským), a že tento jazyk zastupuje na Podk. Rusi jazyk státní, jak stížnost se snaží dovoditi. Výklad takový odporoval by zásadě, vyslovené v § 1 jaz. zák., že jazyk čsl. jest jazykem státním, oficielním, republiky, jejíž nedílnou částí jest samosprávné území Podk. Rusi (§ 3 odst. 2 úst. listiny), a nebylo by jej lze srovnati ani s ustanovením 1. odst. § 6 jaz. zák., podle něhož jazykovou otázku pro řečené území jest upraviti způsobem slučitelným s jednotností státu čsl.
Poukazuje-li stížnost k obhájení svého stanoviska na předpis 3. odst. čl. 100 jaz. nař., dlužno k tomu podotknouti, že předpis tento se týká jen přijímání a vyřizování podání, učiněných jazykem ruským (maloruským) u úřadů samosprávných a veřejných korporací v Podk. Rusi, o což však v daném případě nejde, neboť podání stěžujícího si družstva byla učiněna u okresního soudu v Užhorodě a u dohlédacích státních orgánů justiční správy.
Stížnost brojí dále proti tomu, že žal. úřad neshledal porušení subj. jazykového práva stěžujícího si družstva v tom, že intendance 12. pěší divise v Užhorodě jako poddlužnice odepřela přijmouti ruskou exekuční žádost stěžujícího si družstva a vrátila ji okresnímu soudu v Užhorodě, který odmítnutí to vzal na vědomí a družstvo o něm zpravil. Stížnost v té příčině dovozuje povinnost jmenované intendance, která prý v této funkci nebyla stranou, nýbrž úřadem, rusky sepsanou žádost přijmouti podle § 2 jaz. zák., a tvrdí, že okresní soud byl povinen intendanci na tuto její povinnost upozorniti.
Námitka tato není odůvodněná. Je-li podle shora vylíčených vývodů obsahem subj. jazykového práva příslušníka minoritního, resp. ruského jazyka, toliko nárok na to, aby podání jeho, učiněné v minoritním, resp. ruském jazyce bylo přijato a v tomto jazyce také vyřízeno, pak nelze shledati porušení tohoto jeho subj. jazykového práva v tom, jestliže okresní soud zpravil stěžující si družstvo o tom, že jiný účastník v řízení, zahájeném podáním družstva — v daném případě intendance 12. pěší divise v Užhorodě — odepřel přijmouti stejnopis tohoto podání. Tímto sdělením pouhé skutečnosti okresní soud nezasáhl nijak do sféry jazykového práva stěžujícího si družstva, neboť k jeho jazykovému právu nezaujal žádného stanoviska. Svým sdělením informoval jen družstvo o stanovisku uvedené intendance a poskytl mu tak možnost, aby u příslušných dohlédacích úřadů, jimiž dohlédací úřady justiční správy nejsou, uplatnilo svůj jazykový nárok podle § 7 jaz. zák. Se zřetelem k této možnosti a proto, že okresní soud sám z vytýkaného postupu intendance pro řízení exekuční nevyvodil žádných důsledků, nelze shledati, že by byl býval povinen upozorňovati ji na nesprávnost jejího stanoviska.
Pokud stížnost obrací se konečně i proti tomu, že nař. rozhodnutí vychází z téhož právního názoru, jako soudní tabule v Košicích, jakoby i na území Podk. Rusi bylo třeba zjistiti, je-li strana, podavší ruskou žádost, ruské národnosti, a jakoby jen tehdy slušelo se jí vydati vyřízení v jazyku ruském, a brojí proti tomuto názoru jako příčícímu se předpisu čl. 100 jaz. nař., nepostihuje tato výtka obsahu nař. rozhodnutí, v němž tento právní názor nikde vysloven není a nedá se ani z něho vyčísti, že by žal. úřad z něho vycházel. Proto výtkou tou nss, který přezkoumává toliko rozhodnutí poslední adm. stolice, tedy v daném případě jen min. sprav., věcně zabývati se nemůže.

Citace:

č. 9809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 720-724.