Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10858.


Rozhodl-li opatrovnický soud, jenž byl zároveň poručenským soudem, v opatrovnické věci otce nezletilého převážně v zájmu nezletilcově, rekursní soud pak změnil napadené usnesení v neprospěch nezletilce, jest nezletilec oprávněn k dovolacímu rekursu.
Věřitel opatrovance není oprávněn k rekursu do opatření, jež učinil opatrovnický soud.
Nevyhoví-li opatrovník soudním nařízením, jest proti němu zakročiti podle § 19 nesp. říz., soud však není oprávněn, by sám vykonal ten který úkon správy.
(Rozh. ze dne 11. června 1931, R I 427/31.)
Prvý soud jako opatrovnický soud choromyslného Konstantina M-a vydal usnesení, že nemíní částku 4871 Kč, zbylou ze služného, vypláceného pro choromyslného Konstantina M-a správou všeobecné veřejné nemocnice a uloženou nyní v sirotčí pokladně, vydati Zemskému ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích na částečnou úhradu nedoplatku ošetřovného, a že hodlá částky té použíti pro syna Konstantina M-a, nezletilého Karla M-a a vydržovati ho z částky té. Rekursní soud vyhověl rekursu Zemského ústavu pro choromyslné v Praze a poukázal peníz zbývající ze služného Konstantina M-a po uhražení výživného, určeného usnesením ze dne 6. května 1929 na 150 Kč měsíčně pro nezl. Karla M-a, Zemskému ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích na částečnou úhradu nedoplatků ošetřovného.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu nezl. Karla M-a a změnil napadené usneseí v ten rozum, že se stížnost Zemského ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích do usnesení soudu prvé stolice odmítá.
Důvody:
Nejvyšši soud dal si především otázku, zda nezletilý Karel M. jest vůbec oprávněn k dovolací stížnosti. Na tuto otázku odpověděl kladně. Soud prvé stolice, který jest zároveň poručenským soudem nezletilce, rozhodl jako opatrovnický soud v opatrovnické věci Konstantina M-a, otce nezletilého stěžovatele, usnesením ze dne 16. února 1931 převážně v zájmu nezletilcově. An rekursní soud na stížnost Zemského ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích změnil usnesením ze dne 3. dubna 1931 usnesení soudu prvé stolice v neprospěch nezletilce, jest tento rozhodnutím dotčen ve svých zájmech, takže mu nelze brániti, by si nestěžoval do napadeného usnesení. Jest tudíž jeho dovolací stížnost přípustná. Naproti tomu nebyl Zemský ústav pro choromyslné v Praze-Bohnicích oprávněn ke stížnosti do usnesení soudu prvé stolice. Předeslati jest, že napadené usnesení odporuje předpisům §§ 21, 222 a násl., 282 a 865 obč. zák. a §§ 19, 181 a násl. nesp. říz. a zejména § 233 obč. zák. Jmění chráněncovo spravuje opatrovník, při čemž jest mu ve vě- cech, které nenáležejí k řádnému hospodaření a které jsou zvláště důležité, třeba soudního svolení. Nevyhoví-li opatrovník soudním nařízením, jest ho způsobem naznačeným v § 19 nesp. říz. popoháněti a po případě zbaviti opatrovnického úřadu a prohlásiti za zodpovědná za škody způsobené chráněncům. Soud však není oprávněn, by sám vykonal ten který úkon správy, zejména by sám proti návrhu opatrovníkovu konal platy ze jmění chráněncova. V případě, o nějž jde, navrhl opatrovník choromyslného Konstantina M-a, by 4871 Kč bylo složeno u soudu na výživu a výchovu nezletilého opatrovance syna Karla M-a. Překročil tudíž rekursní soud svou pravomoc, přikázav proti návrhu opatrovníkovu sám přímo ze jmění opatrovancova 4871 Kč zemskému ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích k částečnému zaplacení jeho pohledávky na ošetřovném. Rekursní soud měl však předem zkoumati oprávnění ústavu ke stížnosti do usnesení soudu prvé stolice. Tento ústav jest, pokud jde o ošetřovné, pouhým věřitelem choromyslného Konstantina M-a; jako takový nemá podle § 9 nesp. říz. právo k rekursu do opatření, které učinil opatrovnický soud, ježto není nejbližším příbuzným opatrovancovým, jemuž by podle §§ 217 a 282 obč. zák. bylo propůjčeno účastenství v opatrovnických věcech. Podle § 2 čís. 7 nesp. říz. může se nesporný soudce pokusiti o dohodu mezi opatrovníkem a věřiteli opatrovancovými, na př. by se předešlo zbytečnému sporu a exekucím na opatrovance, ale, nedojde-li k dohodě, jest tím zásadně činnost nesporného soudu skončena a zákrok ve prospěch věřitelův vyloučen. Tomuto se tím újma neděje a nejsou jeho práva dotknuta, ježto může se domoci způsobem zákonem předepsaným exekučního titulu a vésti pak exekuci na opatrovance.
Citace:
Čís. 10858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 822-823.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).