Čís. 14190.

Přivodil-li kdo křivou výpovědí odsouzení, lze se na něm domáhati náhrady škody, třebaže byla zmeškána lhůta k žalobě o obnovu.
(Rozh. ze dne 22. února 1935, R I 85/35.)
Žalobce podal u okresního soudu v S. na žalovaného Matěje V. žalobu o zaplacení částky 2500 Kč jako zbytku zápůjčky. Žaloba byla zamítnuta. Rozsudkem krajského soudu v T. býti žalovaný Matěj a jeho manželka Kateřina V. odsouzeni pro zločin podvodu dle §§ 197, 199 a) tr. z. spáchaný tím, že v onom sporu pod přísahou křivě vypověděli Matěj V. jako strana a Kateřina V. jako svědkyně, že žalobci byl zaplacen celý dluh. Žalobce podal na to u okresního soudu v S. na Matěje V. žalobu o obnovu. Žaloba byla jako opožděná odmítnuta a usnesení to bylo usnesením krajského soudu v T. jako soudu rekursního potvrzeno. Žalobce domáhá se nyní na žalovaných Matěji V. a Kateřině V. zaplacení 2500 Kč s přísl. a dalšími útratami základního sporu a to z důvodu náhrady škody, pokud jde o žalovaného Matěje V. též pro bezdůvodné obohacení. Prvý soud žalobu zamítl. Z důvodů : Žaloba o obnovu jest mimořádným prostředkem opravným a dle § 530 čís. 2 c. ř. s. může býti podána také z toho důvodu, že některý svědek vinen se stal křivou výpovědí nebo odpůrce při svém výslechu křivou přísahou, a zakládá-li se rozsudek na této výpovědi. Podle § 534 čís. 3 c. ř. s. jest v tomto případě podati žalobu o obnovu v konečné lhůtě měsíce ode dne, kterého rozsudek trestního soudu nabyl právní moci. V této lhůtě žalobce žalobu o obnovu nepodal, a nemůže se nyní na žalovaných domáhati náhrady škody, neboť by to bylo vlastně obcházení zákona a ustanovení § 530 čís. 2 a § 534 čís. 3 c. ř. s. by byla zbytečná. Ani od žalovaného Matěje V. z důvodu obohacení nemůže žalobce nic požadovati vzhledem k tomu, že žalobu o obnovu podal opožděně. Případ tento jest obdobný s případy, uvedenými v § 1432 obč. zák. Okolnost, že žalobce se dověděl o právní mocí trestního rozsudku Tk 163/31 teprve po uplynutí jednoměsíční lhůty, jest nerozhodná. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu a uložil mu nové rozhodnutí z těchto důvodů : Právní řád nemůže dopomáhati ku platnosti formálně nabytému právu, bylo-li ho nabyto podvodným trestním jednáním. Zásada pravomoci musí v takovém případě ustoupiti zásadě bezdůvodného obohacení a poškození činem nedovoleným. Proto nemohou strany býti vázány rozsudkem, byl-li rozsudek vydobyt na základě podvodného jednání žalovaných. Jest pravda, že to, kdy a jakým způsobem může býti pravoplatný rozsudek napaden nebo za jakých podmínek může býti znovu zahájeno stranou řízení, které bylo skončeno rozsudkem, jest přesně stanoveno v § 529 a násl. c. ř. s. Mimo tyto případy musí býti vyloučena každá možnost napadati pravoplatný rozsudek, jakož i požadovati zpět to, co bylo poskytnuto podle pravoplatného rozsudku a domáhati se náhrady bez ohledu na takový rozsudek. To však platí zase jen pro případy, při nichž nejde o rozsudek podvodným jednáním, lstí neb jinak obmyslně vylákaný. V takovém případě nemůže býti řeči o materielní platnosti takového rozsudku a to i v případě, že strana nepoužila proti němu mimořádného prostředku dle § 530 c. ř. s., pokud se týče, že ho použila opožděně. V daném případě pak i použití tohoto prostředku nevedlo by ohledně žalované Kateřiny V. k nějakému výsledku, neboť spor nebyl veden proti ní. Rovněž ohledně žalovaného Matěje V. nemohlo by býti v obnoveném sporu rozhodováno o nároku žalobce, příslušejícího mu z důvodu placení útrat v onom sporu jeho právnímu zástupci. V uvážení všeho toho, zejména že v daném případě jde o podvodné jednání žalovaných, a že V žalobě jde o nároky, o kterých by v obnoveném sporu nemohlo býti rozhodováno, zejména pokud proti žalované jsou uplatňovány, nepozbyl žalobce tím, že žalobu o obnovu podal opožděně, práva uplatňovati svoje nároky z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení proti žalovaným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
O bezdůvodné obohacení žalovaného Matěje V. nemůže žalobce opříti nárok proti němu nyní uplatněný, poněvadž ve sporu o zápůjčku bylo pravoplatně rozhodnuto, že žalovaný Matěj V. žalobci ze zápůjčky nic nedluží. Jde však o žalobu na náhradu škody, kterou oba žalovaní způsobili žalobci trestným činem, t. j. křivou výpovědí ve sporu žalobce proti Matěji V. o zaplacení zápůjčky. Že se žalovaní v tomto sporu dopustili křivé přísahy, je prokázáno pravoplatným trestním rozsudkem, jímž civilní soudce je vázán (§ 268 c. ř. s.), a že rozsudek, zamítající žalobu o zápůjčku, se na křivých výpovědích žalovaných zakládá, plyne z jeho důvodů. Proto jsou žalovaní povinni žalobci nahraditi, co by měl, kdyby byli v onom sporu vypověděli pravdu. Stejného výsledku byl by žalobce sice proti Matěji V-ovi dosáhl včasným podáním žaloby o obnovu sporu o zápůjčku podle § 530 čís. 2 c. ř. s., ale není zákonného předpisu, který by žalobce odkazoval výhradně na tuto cestu a zakazoval domáhati se náhrady škody, byla-li lhůta k žalobě o obnovu zmeškána. Nároku na náhradu škody nebrání ani právní moc rozsudku vydaného ve sporu o zápůjčku, poněvadž nárok nyní proti Matěji V. uplatňovaný jest opřen o jiný právní důvod. Pokud jde o Kateřinu V. nemohou námitky, že byla možná obnova sporu a že věc je pravoplatně rozsouzená, vůbec přijíti v úvahu, poněvadž nebyla stranou ve sporu o zápůjčku.

Citace:

č. 14190. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 186-188.