č. 4223.
Stavební právo: I. Na Slovensku nájemníci jsou stranami ve správním řízení zavedeném za účelem demolování schátralého domu, pokud není ve stavebním statutu něco jiného vysloveno. — II. O předpokladech demoličního příkazu podle stavebního statutu župy zemplinské.
(Nález ze dne 12. prosince 1924 č 18.453.)
Věc: Vdova Ignáce K. ve V. proti župnímu úřadu v Košicích o demoliční rozkaz.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení Morice I. ve V. z 24. ledna 1923, že koupil dům čp. — tamtéž, který však je tak zchátralý, že je obecně nebezpečný, pročež žádá o vhodné opatření, nařídil okr. úřad ve V. místní ohledání na den 8. března 1923; při tomto se odborník, vrch. stav. komisař stav. úřadu v M., inž. F., vyjádřil v ten rozum, že dům je celkem ve špatném stavu, obvodové hlavní stěny jeví na několika místech značné trhMny, z nichž zejména nebezpečné jsou trhliny probíhající celou výškou zdiva na levém rohu těsně při chodníku hlavní ulice a značně rozstouplé zdivo při postranním vchodu do obytných místností. Tímto stavem budovy ohrožena je nejen bezpečnost nájemníků, nýbrž i veř. komunikace a komunikace spojující zadní část budovy s hlavní ulicí. V zájmu bezpečnosti navrhuje, aby přestavba obvodového zdiva byla provedena co nejdříve.
Výměrem ze 17. břzena 1923 nařídil pak okr. úřad ve V. na základě § 11 zák. čl. XIV z 1876, aby dům ten byl sbořen do 15 dnů pod následky exekuce, dovolávaje se onoho znaleckého posudku.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lčino odvolání s tím, že — nebude-li dům v dané lhůtě sbořen, sboření provedeno bude z moci úřední na útraty stran a že majitel a všichni, kdož sboření tomu brániti budou, budou potrestáni podle 2. odst. § 117 zák. či. XL. z 1879.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Podle § 11 stavebního statutu býv. župy zemplinské, k níž náležela i obec V., schváleného býv. uh. min. vnitra dne 29. září 1914 je majitel povinen schátralou nebo obecně nebezpečnou budovu ve lhůtě hlavním služným stanovené sbořiti, nebo podle daných pokynů přestavěti a opraviti, ježto by to jinak bylo provedeno na jeho útraty policejní cestou.
V daném případě žal úřad zjistil v základě znaleckého posudku, že dům je v takovém stavu, že ohrožuje nejen bezpečnost nájemníků, nýbrž i bezpečnost veř. komunikace; shledal tudíž, že je zde podmínka předpokládaná cit. § 11 stavebního statutu, a potvrdil výrok okr. úřadu, jímž nařízeno bylo majiteli sbořiti dům do 15 dnů pod následky exekuce.
Úřad I. instance se ovšem ve svém výroku dovolal ustanovení § 11 zák. či. XIV z 1876, majícího, jak z jeho doslovu patrno, na mysli případ naprosto jiný, totiž odstranění budovy závadné z ohledu na veřejné zdravotnictví jejím vyvlastněním1, a nenalézal by tedy výrok jeho v tomto zákonném ustanovení opory. Poněvadž však žal. úřad ve svém rozhodnutí, — a jediné to jest po rozumu § 5 zák. o ss předmětem kognice nss-u — zmíněné normy zákonné již nepoložil za základ závěru, k němuž dospěl, není důvodu, aby se přepokládalo, že také on ji měl za směrodatnou pro řešení daného sporu; nepřichází proto ona mylná citace zák. či. XIV z 1876 první instancí již v úvahu, jakmile jen výroky obou úřadů mají dostatečný podklad jak pokud jde o jejich kompetenci, tak i meritorně v normě jiné, totiž zmíněném již stavebním statutu, v daném případě jedině směrodatném.
Přihlížeje k jednotlivým námitkám stížnosti, shledal nss nepřípustnými námitky, jimiž st-lka vytýká vadnost spočívající v tom, že nebyla v řízení před 1. instancí slyšena, jakož i že přivzat byl jako znalec člen stav. stát. úřadu v Alichalovcích, a nikoli v Košicích, neboť námitek těchto st-lka v řízení správním nepřednesla, ač tak již ve svém odvolání učiniti mohla a jsou tedy námitky ty nepřípustné podle § 5 zák. o ss. Že by pak byly zde podmínky 2. odst. § 6 téhož zákona, za nichž by soudu bylo hleděti k oné tvrzené vadě z úřední povinnosti, nss neshledal.
Bezdůvodně vytýká stížnost i vadnost řízení žal. úřadu, již spatřuje
v tom, že nenařídil opakování znaleckého důkazu, ač prý předložila
k svému odvolání posudek jiného znalce, odporující názoru vyslovenému znalcem v řízení slyšeným, neboť ve sporu šlo jediné o stav budovy a otázku její závadnosti pro veřejnou bezpečnost, naproti čemuž posudek st-lkou k odvolání předložený a od soukromého znalce pocházející zabýval se otázkou jinou, týkaje se toliko stavu jejího bytu, kdežto o stavu budovy se vůbec nezmiňuje.
Neshledal-li tedy žal. úřad za tohoto stavu spisů odporu mezi oběma posudky a nevzešly-li v něm pochybnosti o správnosti posudku znaleckého I. instancí opatřeného, jež by mu ovšem mohly býti důvodně pohnutkou k doplnění nebo opakování znaleckého důkazu, nelze ani v tomto bodu spatřovati vytýkanou vadnost a bylo zamítnouti stížnost jiných stížních bodů neobsahující jako bezdůvodnou.