Č. 2532.Státní úředníci (Slovensko): Bývali zaměstnanci uherského soudu, kteří nesložili slib věrnosti čsl. republice a nebyli ani prozatímně po převratu ve službě ponecháni, nemají nároku ani na ustanovení v čsl. státní službě, ani na zaopatřovací požitky vůči státu čsl.(Nález ze dne 22. června 1923 ČV 10.730).Věc: Jan P. a další stěžovatelé proti ministerstvu spravedlnosti o přijetí do státní služby.Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: Podle protokolu sepsaného dne 13. února 1919 u nitranské sedrie prohlásili st-lé, bývalí zaměstnanci nitranské sedrie a okresního soudu spolu s jinými, že osvědčují, že nesloží slibu poslušnostirepublice čsl., žádaného od nich podle § 2. zák. z 10. prosince 1918 č.64 Sb. Své úřední povinnosti ve smyslu maďarských zákonů a nařízení maďarské vlády chtějí plniti i na dále a opustí svá místa jen před brannou mocí. Na to bylo jim sděleno, že podle cit. § 2 nemohou býti ponecháni na svých místech, a že čsl. republika nemá vůči nim žádných závazků. Protestujíce proti tomu a vyhrazujíce si nároky na náhradu škody, jež by tím vzešla maďarskému státu nebo jednotlivcům, setrvali při tom, že ustoupí jen branné moci. Když jim pak delegáti čsl. vlády Dr. Ivan Dérer a Dr. Jiří Hausman sdělili, že branné moci bude proti nim použito, prohlásili, že ustupují násilí a opustí své úřední místnosti žádajíce o garancii, že mohou vybírati si své požitky v Budapešti od maďarské vlády nebo od její pokladny. Protokol podepsán je všemi st-li.Nař. nyní rozhodnutím zamítl žal. úřad žádosti st-lů o zpětné přijetí do služeb čsl. republiky případně pensionování a pouze Desidera R. odkázal na svůj výnos z 1. února 1920, jímž vyslovil, že nečiní námitek, aby byl jmenován oficiálem X. hodn. tř. při úřadě pro zakládání pozemkových kněh v Bratislavě s tím, že jeho použití v Nitře je vyloučeno, — v případě Karla Št. pak, že nečiní námitek, aby byl přijat do soudní služby k některému soudu v obvodu nitranské sedrie mimo Nitru. Žádost za udělení místa soudního zřízence může si podati, až sebudoucně nějaké místo uprázdní. — — —Nss shledal stížnosti vesměs bezdůvodnými.Nesporno jest, že st-lé, bývalí zaměstnanci uh. soudu, byli úřadu svého zbaveni již v únoru 1919, poněvadž nesložili slibu požadovaného od nich podle §u 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., což jim bylo dle protokolu z 13. února 1919, od nich podepsaného, výslovně sděleno.St-lé nenastoupili proti onomu aktu stížností k nss-u a dali mu vejíti v právní moc. Výroky nyní naříkané otázkou tou se již nezabývaly a nejsou rozhodnutím o ní. Potom však nss nemohl ani u příležitosti stížností podaných do rozhodnutí řešících spor jiný, přihlédnouti k onomu prvnímu aktu, z jehož nesporné pravoplatnosti žal. úřad vycházel, jako k předmětu svého rozhodování, a jsou tedy vývody stížností v tomto směru nepřípustné a nerozhodné (§ 2 a 14 zák. o ss).Žádostmi, jež zavdaly žal. úřadu podnět k výrokům nyní naříkaným, domáhali se st-lé, jakožto soudní zaměstnanci bývalého státu uherského toho, aby byli přijati v téže funkci do služeb čsl. republiky a v případě, že by se tak nestalo, aby poskytnuty jim byly zaopatřovací požitky. Jde teay o materii upravenou specielním zákonem z 15. dubna 1920 č. 270 Sb., o nějž právě st-lé své nároky opírají.Jak však z §§ 4 a 6 cit. zák. patrno, předpokládá se k tomu, aby zaměstnanec takový stal se trvale ustanoveným zaměstnancem čsl. státu, že složil slib podle § 2 zák. č. 64/18 a že byl prozatímně ponechán ve svém úřadě. Podmínky té se však při st-lích nedostává, když je nesporno, že slibu toho nesložili a že proto byli ze svých úřadů pravoplatně odstraněni. Nemohou tudíž ze zákona č. 270/20 již proto odvozovati nároku na přijetí do státní služby republiky čsl. a poněvadž není ani jiné právní normy, jež by jim nárok ten zakládala, nelze výroku v odpor vzatému a vycházejícímu z téhož skutkového i právního základu, vytýkaiti, že by byl stížen nezákonitostí.Bezdůvodná jest však stížnost i pokud směřuje proti nař. rozhodnutí ve směru druhém, neboť týž zákon č. 270/20 jest také jedinou právní normou, z níž nárok bývalých soudních zaměstnanců uh,. státu na zaopatřovací požitky proti čsl. státu bylo by lze odvozovati. Z odst. I. §u 5. zákona toho je však patrno, že nárok na ony požitky přiznává se pouze těm osobám oné kategorie státních zaměstnanců, kteří vyhovují podmínkám §u 4, že totiž složili slib a byli prozatímně ponecháni na svých místech, nehledí-li se ani k další ještě podmínce, že jim totiž požitky ty náleží i podle uh. zákonů platných dne 28. října 1918.Poněvadž však podmínky § 4 zde, jak již uvedeno, není, nezakládá cit.zákon pro st-le žádného právního nároku ani v tomto směru, totiž na zaopatřovací požitky a nelze tedy ve výroku v odpor vzatém, jímž žal. úřad st-lům požitky ty odepřel, shledávati žádný zásah do nějakého jejich subjektivního práva.....