NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8411 —
Č. 8411.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: O předpokladech nároku na vrácení zapravené dávky se 6% úroky náhradními.
(Nález ze dne 3. února 1930 č. 12221/29.)
Prejudikatura: Boh. A 3776/24.
Věc: Ústřední banka českých spořitelen v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Smlouvou trhovou ze 7. února 1923 koupila st-lka dům čp. ... za 1 400 000 Kč a zavázala se dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí — Č. 8411 —
zaplatiti. Plat. rozkazem z 2. července 1923 byla vyměřena dávka. Podáním ze 14. ledna 1926 žádala st-lka vrácení dávky se 6%ními úroky od 23. července 1923, kdy dávku zaplatila, ježto použito bylo koupeného domu k novostavbě v r. 1923 až 1925 provedené, tudíž převod dle zákonů v žádosti citovaných jest osvobozen od dávky. Žádosti té nebylo vyhověno výměrem ze 13. května 1926. Rekursu sbor hlav. m. Prahy pro vyřizování stížností vyhověl usnesením z 20. října 1926, pokud jde o vrácení dávky, zamítnul však rekurs, pokud domáhal se přiznání 6% úroků náhradních. Žal. úřad nař. rozhodnutím další odvolání zamítnul, poněvadž není zákonného ustanovení, jež by ukládalo povinnost vrátiti též úroky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Stížnost požaduje 6% náhradní úroky od 15. ledna 1926, t. j. ode dne, kdy st-lka prokázala, že jsou splněny podmínky osvobození od dávky.
Dle § 23 odst. 1 dávk. prav., bylo-li odvolání podanému proti plat. rozkazu vyhověno, má býti částka na dávku neprávem zaplacená vrácena s 6%ními náhradními úroky ode dne zaplacení; v odst. 2 se stanoví, že dávka má býti vrácena bez úroků, jestliže právní jednání, které bylo základem převodu, bylo zrušeno nebo bylo-li od něho upuštěno. Dávková pravidla rozeznávají tu tedy dva případy: jednak případy, kdy převod byl uskutečněn, ale dávce po právu nepodléhal (neb aspoň ne tou měrou, jakou dávka z něho předepsána), jednak případy, kdy s převodu sešlo. V obou případech nařizují vrátiti dávku; v případě prvním jest nad to zaplatiti 6% náhradní úroky, zřejmě z důvodu, že tu de jure vůbec (neb aspoň v plném rozsahu) nebylo důvodu pro předpis dávky.
Pravidla zmiňují se v § 23 odst. 1 sice jen o případu, kdy bylo vyhověno odvolání podanému proti plat. rozkazu. Stejná zásada musí však platiti důsledně tehdy, jde-li o převod od dávky osvobozený, který tedy rovněž není titulem pro předpis dávky, osvobození to nebylo však možno uplatňovati rekursem proti plat. rozkazu, nýbrž teprve dodatečně, poněvadž předpoklady osvobození podle zákona vzhledem k předčasnému předpisu dávky byly splněny až později, jako je tomu právě při osvobození podle zák. č. 403/22. Dlužno proto i v těchto případech přiznati straně nárok na 6% náhradní úroky z částky dávky bezdůvodně zapravené.
V daném případě žádala st-lka o vrácení dávky, ježto použito bylo koupeného domu k novostavbě provedené v r. 1923 až 1925 a převod jest tedy dle zák. č. 403/22 od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí osvobozen. Žádosti bylo vyhověno v cestě instanční sborem hl. m. Prahy pro vyřizování stížností, když bylo zjištěno, že je tu předpoklad cit. zák. č. 403/22 pro osvobození převodu od dávky. Tím bylo tedy autoritativně vysloveno, že převod trhovou smlouvou ze 7. února 1923 po zákonu dávce nepodléhá. Pak je tu však případ spadající pod zásadu vyslovenou v odst. 1 § 23 dávk. prav., a může tedy st-lka podle toho uplatňovati nárok na vrácení částky na dávku zaplacené i s náhradními 6%ními úroky ze zaplacené částky aspoň ode dne, kdy předložila — Č. 8412 —
průkaz o splnění předpokladů pro osvobození převodu od dávky (srov. nál. Boh. A 3776/24). Odepřel-li žal. úřad vrátiti mimo dávku též 6%ní náhradní úroky od 15. ledna 1926 z důvodu, že není pro to zákonného ustanovení, jde o mylný výklad dávkových pravidel, a odporuje tudíž nař. rozhodnutí zákonu.

Citace:

č. 8411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 346-348.