NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 10995.

Živnostenské právo: Valeterisování (napařování) klobouků není činností vyňatou z předpisů živn. řádu podle čl. V lit. d) úvoz. patentu k živn. ř.
(Nález ze dne 12. ledna 1934 č. 397.)
Věc: Josef H. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem ze 17. prosince 1929 odsoudil magistrát hlavního města Prahy Josefa H., jako zodpovědného zástupce veřejné obchodní společnosti H. a spol. v Praze, podle § 132 lit. a) živn. ř. k pokutě 200 Kč po případě k vězení na 20 dnů pro přestupek § 11 živn. ř., ježto provedeným vyšetřováním bylo zjištěno, že uvedená společnost provozuje bez živnostenského oprávnění živnost napařování klobouků, kteroužto činnost jest považovati za podstatnou a výlučnou součást řemeslné živnosti kloboučnické, kterou nelze jako samostatnou živnost svobodnou opověděti a provozovati.
Nař. rozhodnutím žal. úřad zamítl odvolání proti tomu podané, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána výslechem svědků, vlastním částečným doznáním a úředním šetřením. Dodal pak: Při valeterisování jde o žehlení šatstva a klobouků strojem, tudíž o provozování živnosti se specielním zařízením provozovacím, nikoli však o práce námezdní podle čl. V. d. úvoz. patentu k živn. řádu.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l netvrdil ani v řízení správním ani netvrdí ve stížnosti, že by k činnosti, o kterou tu jde (valeterisování klobouků), měl sám, nebo společnost, kterou zastupuje, nějaké oprávnění podle živn. řádu. Netvrdí ani, že by byl tuto činnost ohlásil jako živnost, ani netvrdí, že k provozování činnosti té jest oprávněn na základě své živnosti krejčovské. St-l naopak tvrdil v odvolání a tvrdí také ve stížnosti, že k uvedené čin- nosti není třeba živn. oprávnění, ježto jde o činnost, která nepodléhá vůbec předpisům živn. řádu, poněvadž jde o práci námezdní, kterou koná sám stroj, jehož obsluha nevyžaduje kvalifikace ani zručnosti nebo vzdělání v živnosti kloboučnické.
Vzhledem k této obraně st-lově zkoumal tedy žal. úřad, zda tu jde o činnost podle čl. V písm. d) úvoz. patentu k živn. řádu či zda jest to živnost, kterou lze provozovati jen na základě opovědí (§ 12 odst. 2 živn. ř.). žal. úřad právem popřel, že by tu šlo o námezdní práci nejnižšího druhu podle čl. V písm. d) úvoz. pat.
Předpis tento má na mysli samostatnou, tedy podnikatelskou činnost výdělečnou, kterou by bylo podle čl. IV úvoz. pat. k živn. řádu pokládati za živnost, kdyby nebyla výslovně vyňata z působnosti předpisů živn. řádu. Jde tu o nejprimitivnější druhy samostatné výdělečné činnosti osob, které zpravidla bez pevného stanoviště a bez pomocných sil vykonávají práce, k nimž není třeba žádné způsobilosti a vědomostí, a které může vykonávati každý, kdo má k nim potřebnou sílu tělesnou, a které, i když se někdy vykonávají v nějaké živnosti, nejsou s živností tou ani nerozlučně spojeny ani nejsou nezbytnou a nutnou součástí vlastní živn. práce.
Za takovou činnost však nelze pokládati valeterisování klobouků, které provozuje st-l resp. společnost jím zastupovaná. Sám st-l tvrdí, že tu jde o podnik, kde stroj nahražuje značný počet vyučených sil. Na takové podniky však nelze vztahovati předpis čl. V. písm. d) úvoz. patentu k živn. řádu.
K zodpovědění otázky, kterou bylo řešiti, tvoří dostatečný podklad provedené řízení, v němž byla podrobně vylíčena činnost, o kterou tu jde. Není tedy vadou řízení, že žal. úřad nekonal dalšího šetření a když komisionelně nezjišťoval, jak se naparování klobouků provádí.

Citace:

Č. 10995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 274-275.