Čís. 14452.
K § 3 g) zákona čís. 33/34 Sb. z. a n.
Splátkami podle tohoto předpisu nejsou vyrovnací kvóty.
(Rozh. ze dne 18. června 1935, R I 580/35.)
Prvý soud zamítl návrh povinného zemědělce, by exekuce vnucenou správou proti němu vedená byla podle § 1 zák. čís. 33/34 sb. z. a n. ve znění čl. I vl. nař. čís, 259/34 odložena. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Prvý soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce vnucenou správou nemovitostí s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka je poslední 5% kvótou vyrovnací splatnou dne 1. ledna 1934, že tedy jde o smluvenou kapitálovou splátku nepřesahující ročně 5% původní jistiny, splatnou po 9. květnu 1933, na niž nevztahuje se ve smyslu § 3 lit. g) zák. čís. 33/34 ve znění vlád. nař. 259/34 ochrana. Podle § 3 cit. zák, nelze povoliti odklad vymáhání pohledávek po 9. květnu 1933. Zde jde o pohledávku přihlášenou k vyrovnání, která je vymáhána, pokud jde o poslední 5% kvótu splatnou dne 1. ledna 1934. Soudním vyrovnáním nenastává novace pohledávky, nýbrž pohledávka pouze zaniká co do částky převyšující vyrovnací kvótu (čís. 3373, 5281 sb. n. s.). Podle § 3 lit. f) cit. zák. rozhoduje vznik pohledávky a je tudíž nerozhodné, že podle vyrovnání poslední část kvóty byla splatná až po 9. květnu 1933. V § 3 lit. g upustil ovšem zákon od kriteria zaujatého v odst. 1 lit. f) a okamžik vzniku pohledávky nahradil okamžikem splatnosti, avšak pod smluvené pravidelné kapitálové splátky splatné po 9. květnu 1933 nelze podřaditi vyrovnací kvóty, na které, jak plyne z důvodové zprávy, při ustanovení § 3 lit. g), vůbec pomyšleno nebylo, a nutno tudíž, ježto jde o pohledávku vzniklou před 9. květnem 1933, přiznati dlužníku, který je zemědělcem, nárok na odklad.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně vyložil, že za smluvené pravidelné kapitálové splátky podle § 3 písm. g) zák. čís, 33/34 sb. z. a n. nelze pokládati vyrovnávací kvóty. Plyne to již z toho, že v § 3 písm. g) zák. čís. 33/34 sb. z. a n. ve znění čl. I vl. nař. čís. 259/34 sb. z. a n. se stanoví, že smluvené pravidelné kapitálové splátky nesmějí přesahovati ročně 5%, původní jistiny, kdežto podle § 4 čís. 5 vyr. ř. úhrn vyrovnacích kvót, činící nejméně 45% původní pohledávky, musí bytí zaplacen do dvou let od podání návrhu, takže roční splátky činí nejméně 22 1/2% ročně, tedy daleko více než 5,% původní pohledávky. Stanoví-li se v § 4 čís. 5 vyr. ř., že vyrovnací kvóty musí bytí zaplaceny v poměrně krátké době dvou let, jest z toho dále zřejmé, že při nich nejde o pravidelné kapitálové splátky pocházející z dlouhodobých úvěrů, jak to předpokládá ustanovení § 3 písm. g) zák. čís. 33/34 sb. z. a n. Ostatně nelze přehlédnouti, že, nebyla-li poslední vyrovnací kvóta včas zaplacena, může obživnouti podle § 67 vyr. ř. celá původní pohledávka, která vznikla před 9. květnem 1933. Nejde tu proto ani o případ podle lit. f) § 3 cit. zák., podle něhož by nebylo přípustno odklad exekuce povoliti.