Č. 6311.

Bytová péče: Předpis § 4 zák. č. 225/22 o tom, že užívání bytu k účelům jiným než obývacím vyžaduje úředního schválení, platí též o deputátních bytech.
(Nález ze dne 14. února 1927 č. 2970.)
Věc: Josef R. v P. proti zemské správě politické v Praze stran odnětí místností účelům obývacím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 25. května 1925 oznámil st-l osp-é v K., že zamýšlí dosavadní výměnkářské obydlí při svém hospodářství v P., které dosud měl pronajato, sestávající z předsíně, obytné světnice a půdy, přestavěti na chlév pro vepře a sýpku, poněvadž by místnosti ty pro další používání jako obydlí vyžadovaly nákladných oprav. Poněvadž toto opatření jest v zájmu vedení hospodářství st-lova nutné, žádal, aby zrušení obydlí onoho bylo povoleno.
Osp v K. zjistivši dotazem u ob. úřadu v P., že byt onen jest v nynějším svém stavu neobývatelný, a že v P. jest značná bytová nouze, poněvadž celá řada osob potřebuje nutné ubytování, rozhodla výn. ze 17. července 1925, že hledíc k ustanovení § 4 zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. žádosti st-lově nevyhovuje, poněvadž v obci P. jest bytová nouze. V rekursu podaném k zsp-é v Praze namítal st-l, že ono obydlí má povahu deputátního bytu, poněvadž bylo posledně, a to již před zákonem o zabírání bytů používáno k ubytování ženy zaměstnané v hospodářství st-lově, jejíž manžel pracoval v dolech, byt deputátní však že nepodléhá zák. o bytech nájemních. Zsp v Praze výnosem z 29. srpna 1925 rekursu nevyhověla z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost dovozuje, že zák. o mimořádných opatřeních péče bytové z 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. nelze na místnosti, o něž jde, použíti, poněvadž místností těch bylo dosud používáno za byt deputátní pro zaměstnance v hospodářství st-lově, takže jsou nerozlučnou součástí st-lova zemědělského podniku. Poněvadž pak deputátní byty nepodléhají zák. o ochraně nájemníků, nemohou po názoru st-lově podléhati ani zák. o zajištění bytů, a neplatí tedy na ně ani předpis § 4 zák. č. 87/23.
Nss neuznal názor tento za správný.
Podle § 4 zák. č. 225/22, který pozdějšími zákony, zejména zákonem č. 87/23 změněn nebyl, jest užívání bytů nebo jejich částí k jiným účelům než obývacím vázáno na úřední povolení, jež může býti uděleno z důležitých příčin, jinak jen, není-li v obci bytové nouze, nebo opatří-li žadatel náhradní místnosti k obývání způsobilé. Účelem tohoto ustanovení jest, zameziti, aby místnosti, jichž užívá se jako bytů, nebyly odnímány tomuto svému určení a nebyl tak zmenšován v obci počet bytů. Podle znění i patrného účelu uvedeného ustanovení zák. jest zakázána přeměna jakéhokoliv bytu bez úředního povolení, tedy i bytu, jehož bylo užíváno osobami zaměstnanými v podniku majitele budovy, t. j. v daném případě deputátníky zaměstnanými v hospodářství st-lově. Ježto pak otázka přípustnosti používání a tudíž i přeměny obytných místností v místnosti určené účelům jiným upravena jest a to způsobem vyčerpávajícím předpisy §§ 4 a 5 zák. č. 225/1922, jest nutno odpověď na otázku, pokud k přeměně takové jest potřebí úředního souhlasu, hledati toliko v těchto předpisech, a nelze proto pro řešení této otázky nic vyvozovati z ustanovení zák. o ochraně nájemníků, podle kterého se tento zák. na byty deputátní nevztahuje, a jsou tedy veškeré vývody stížnosti opírající se o zák. o ochraně nájemníků pochybeny.
Neshledav námitku stížnosti, že v daném případě povolení podle § 4 zák. č. 225/1922 potřebí nebylo, důvodnou, musil nss stížnost, která jiných námitek nevznáší, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6311. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 372-373.