NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 17080.

Majitel práva rybolovu není ani podle §§ 1313 a) a 1315 obč. zák., ani podle § 5 zák. č. 58/1885 ř. z. odpovědný za škodu, kterou způsobili rybáři, kteří jsou členy rybářského spolku, jemuž majitel rybolovu propachtoval právo rybolovu.
(Rozh. ze dne 26. října 1938, Rv I 2411/37.)
Žalovanému přísluší právo rybolovu na řece B., zejména v úseku, v němž jest žalobkyně vlastnicí břehů řeky, a propachtoval toto právo »Prvnímu rybářskému klubu v P.«. Žalobkyně tvrdí, že výkonem uvedeného práva rybolovu v roce 1934 byly poškozovány její pozemky podél řeky, zejména chůzí po prostoru a tábořením, že škoda ta činí 858 Kč 80 h, a domáhá se její náhrady na žalovaném. Tento nárok opírá žalobkyně jednak o ustanovení §§ 1313 a) a 1315 obč. zák., jednak o § 5 zák. ze dne 25. dubna 1885, č. 58 ř. z. a o obdobu honebního zákona. Proti žalobě namítl žalovaný, že není ke sporu pasivně oprávněn, ježto sám škodu nezpůsobil a za činy rybářského klubu neodpovídá. Nižší soudy zamítly žalobu, a to odvolací soud prohlásiv dovolání za přípustné pro zásadní význam rozhodnutí (§ 502, odst. 3, c. ř. s. v novém znění), z těchto důvodů: Randa (»Vlastnické právo«) zastává názor, že vlastník pobřežních pozemků musí trpěti, aby majitel honby nebo rybářství při vykonávání svého práva chodil po cizích gruntech, pokud nejsou stále ohrazeny, a aby připevnil na břeh potřebné chytací přístroje s výhradou ovšem práva k náhradě škody tím způsobené (§ 6 zák. o rybářství ze dne 25. dubna 1885, č. 58 ř. z.). Krčmář v »Obligačním právu« praví, že při výkonu rybářství je dovoleno rybáři a jeho pomocníkům vstoupiti na cizí pozemky a upevniti tam rybářské náčiní. Ale ten, kdo rybářství vykonává, je povinen nahraditi veškeru škodu, která tím snad byla způsobena vlastníku pozemku (§ 5 uved. zák.). V souzené věci není ani tvrzeno, že žalovaný právo rybolovu vykonává, naopak bylo předneseno, že žalovaný je propachtoval rybářskému klubu v P. V té příčině tudíž nelze vyvoditi ze zákona č. 58/1885 ř. z. že propachtování řečeného práva není dovoleno. Má proto soud za to, že žalovaný neodpovídá dle § 5 uved. zák., ježto solidarita závazku v zákoně stanovena není a analogii zákona o honitbě nelze z něho vyvoditi. Dále jest uvážiti věc podle ustanovení občanského zákona. Po té stránce tvrdí žalobkyně, že žalovaný odpovídá podle obdoby §§ 1313 a 1315 obč. zák. Avšak ani z dotčených předpisů nelze vyvoditi odpovědnost žalovaného, poněvadž zák. č. 58/1885 ř. z. neukládá v té příčině odpovědnost majitele rybolovu a ani z důvodu nepřímé škody (rozh. č. 9674, 10 813 Sb. n. s.) nelze pokládati žalovaného za odpovědna. Co se týká odpovědnosti žalovaného podle §§ 1295 a násl., žalobkyně sama netvrdí ani zavinění žalovaného ani příčinnou souvislost mezi jeho zaviněním a škodou. Došel proto soud k přesvědčení, že žalovaný není pasivně oprávněn k žalobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V § 1313 a) obč. zák. jest ustanoveno, že kdo je povinen jinému k nějakému plnění, odpovídá mu za zavinění svého zákonného zástupce, jakož i osob, kterých k onomu plnění užil. Je to tak řečená odpovědnost za pomocníky. Předpokládá tedy uvedené zákonné ustanovení nějaký smluvní nebo vůbec právní poměr mezi škůdcovým zaměstnavatelem a poškozeným, čehož v souzeném případě není, ježto žalovaný není vůči žalobkyni povinen plněním, při jehož výkonu se stalo poškození, mimo to poškození nebylo způsobeno pomocníky žalovaného, nýbrž členy rybářského klubu, který má rybolov od žalobce pachtován.
Podle § 1315 obč. zák. odpovídá ten, kdo užívá k obstarání svých záležitostí nezdatné nebo vědomě nebezpečné osoby, za škodu, kterou ona osoba způsobí v této vlastnosti třetí osobě. Ani toho ustanovení nelze užíti na souzený případ, neboť nejde o poměr služební mezí žalovaným a škůdci.
V § 5 zák. ze dne 25. dubna 1885, č. 58 ř. z. se praví, že rybářům a jejich pomocníkům jest dovoleno pro lovení ryb vstoupiti na cizí pozemky pobřežní a upevňovati chytací přístroje na nich, při čemž mají šetřiti přiměřené opatrnosti k zabránění všelikých škod, jsouce právi z náhrady za škodu snad způsobenou. Nehledě na to, že vzpomenutý zákon nenabyl v Čechách platnosti, nelze z něho dovoditi, že by byl majitel práva rybolovu odpověden za škodu způsobenou osobami, kterým právo rybolovu propachtoval, neboť § 5 dotč. zák. mluví výslovně o náhradě škody způsobené rybáři a jejich pomocníky při lovení ryb, tedy o osobách, které právě ryby loví a při tom škodu na cizích pozemcích pobřežních způsobí. Zdali za takové škody odpovídá také rybářský spolek, jehož členové ji způsobili, netřeba v souzeném případě řešiti, neboť spolek ten není žalován.
Analogie zákona honebního nebo jiných zvláštních zákonů nelze pro jich výjimečnost užíti.

Citace:

č. 17080. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1070-1072.