Výsada propůjčená výměnku exekučním řádem v §. 330. nepomíjí proto, že se jeho cena v nynějších mimořádných poměrech drahotních jeví pojednou vyšší nežli 600 K. Důvody nejv. soudu: Ve vládních vysvětlivkách k osnově zákona o řízení exekučním a zajišťovacím bylo zejména k §§. 330.—342., jež odpovídají §§. 330.—340. zákona, výslovně vysloveno, že ustanovením §u 330. má býti při požitcích z výměnku ve prospěch zachování nezbytné potřeby zavedeno právě tak obmezení, jak již bylo zavedeno v roce 1887 v oboru exekuce mobilární, t. j., že se chtělo také výměnkáři přiznati existenční minimum. Dále bylo tamtéž také vysloveno, že předpisy o exekuci »na jiná práva majetková«, jež jsou upraveny v uvedených ustanoveních, musí soudcovskému uvážení poskytnouti volnější obor působnosti nežli jindy, ježto jest neproveditelným pojednávati zvláště o všech jednotlivých majetkoprávních vztazích, které zde po případě přicházejí v úvahu. Tendence zákonodárná, vyslovená zde, kteráž průběhem parlamentárního jednání o tomto zákonu nedoznala změny, byla by patrně zmařena výpočtem hodnoty, schváleným soudem rekursním, a zavázanému výměnkáři byla by odňata výhoda, zákonem poskytnutá. Ježto vzhledem k nedostatku opačného tvrzení dlužno míti za to, že požitky z výměnku, stanovené v notářském spise ze dne 23. ledna 1908 č. 1089, které, položí-li se za základ ceny předmětů nezbytné potřeby, jaké platily před vypuknutím války, mají toliko hod- notu 465 K 40 h, jsou pro dlužníka nezbytny, bylo by věru protismyslným, kdyby se předpokládalo, že se nyní část požitků z výměnku, které zůstaly stejnými, stala pro dlužníka proto postrádatelnou a exekucí může býti postižena, poněvadž tyto požitky vzhledem k mimořádným událostem mají vyšší hodnotu; tímto způsobem bylo by mimořádné, skokem do výše vyhnané stoupnutí cen oceněno ve prospěch věřitelův, avšak na újmu dlužníkovu, což se zajisté nesrovnává s řečenou tendencí zákona, naprosto nehledě k tomu, že vzhledem k nepatrnému přebytku 60 K 90 h nad zákonem stanovený obnos 600 K, se zřetelem na útraty exekuce by se nedalo ani s jistotou očekávati, že bude dosažen účel exekuce, t. j. uspokojení věřitele. Právem proto zrušil prvý soudce podle §u 39. č. 2. ex. ř. exekuci, podle soudcovského uvážení nepřípustnou. (Rozhodnutí ze dne 9. listopadu 1915, č. j. R II 719/15/1.)—i—