NPD documents search: Všehrd, 14 (1933) - Přednáška ředitele Mezinárodního úřadu práce Harolda Butlera v Praze.

Telegrafy: Propadnutí radiotelefonního zařízení ve smyslu § 24, odst. (5) zák. čís. 9/1924 nelze vysloviti, nemá-li je již ten, kdo je bez povolení přechovával, ana ho nabyla před zahájením trestního řízení bezelstně třetí osoba, jíž bylo dáno povolení k přechovávání tohoto radiotelefonního zařízení.

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po veřejném líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v N. J. ze dne 4. dubna 1930, pokud jím byli J. М. а V. K. uznáni vinnými přečinem podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923 čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, aniž bylo uznáno na propadnutí radiopřístroje přechovávaného bez povolení obžalovanými.
Důvody: Napadeným rozsudkem byli obžalovaní J. М. а V. K. uznáni vinnými přečinem podle § 24 zákona ze 20. prosince 1923 č. 9/24, jelikož do listopadu 1928 pot. v listopadu a prosinci 1928 bez povolení přechovávali radiotelefonní zařízení; propadnutí radiového přístroje však nebylo vysloveno a tomuto výroku odporuje zmateční stížnost veřejného žalobce, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti č. 11 § 281 tr. ř. a namítajíc, že radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení v případech uvedených v 1. a 2. odst. § 24 zmíněného zákona propadají podle kategorického ustanovení jeho ve prospěch státu vždy a bez ohledu na to, zda jsou vlastnictvím pachatelovým či osoby třetí; neboť nejde při propadnutí výhradně jen o vedlejší trest, nýbrž současně také o opatření rázu administrativního, především policejního, které může postihnouti i třetí osobu na trestném činu nezúčastněnou, je-li vlastníkem věcí, které byly předmětem trestného činu.
Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti. Předeslati sluší, že se zrušovací soud ovšem otázkou propadnutí radiotelefonních zařízení v rozhodnutích č. 1809, 1834, 2325 a 2829 již zabýval a v podstatě se ustálil na názoru, že propadnutí zařízení je obligatorní, a to bez ohledu na to, zda jest vlastnictvím pachatelovým či osoby třetí.
Právní větu tuto jest posuzovati ve spojitosti se skutkovým dějem, k němuž se v tom kterém případě vztahovala, a nelze ji paušálně rozšiřovati na případy, které dosud předmětem rozhodování zrušovacího soudu nebyly, а k nimž náleží právě i případ, o nějž jde.
Skutkový podklad tohoto případu jest zcela odlišný od trestných věcí dosud souzených:
Jde totiž o řešení otázky, zda lze vysloviti propadnutí radiotelefonního zařízení i tehdy, když obžalovaný, který je bez povolení přechovával, zařízení již nemá, nýbrž když zařízení nabyla, a to před zahájením trestního řízení a bezelstně, osoba třetí, které bylo příslušnou vrchností uděleno povolení k přechovávání tohoto radiotelefonního zařízení.
Aby případ ten řádně byl posouzen, sluší si klásti otázku,
jaký charakter zákonem stanovené »propadnutí« zařízení má.
Není pochyby, že propadnutí, když se ho v trestním právu použije, má sloužiti jednak k účelu trestnímu, jehož účinek projevuje se jako u každého trestu určitou újmou na právech trestaného, zde újmou majetkovou, leč nemůže též býti pochybným — a vyslovuje to i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 1926 č. sb. n. s. 2325 —, že jest současně i opatřením rázu administrativního, především policejního, směřujícím k tomu, aby propadnutím věci, jež byla prostředkem činnosti ohrožující právní bezpečnost, pro budoucnost ohrožování této bezpečnosti bylo znemožněno.
Ohrožování toto může býti rázu absolutního, t. j., že již věc
sama o sobě svou povahou ohrožuje obecně bezpečnost;
jest však i možno, že věc jeví se býti nebezpečnou toliko za určitých okolností, nalézá-li se ku příkladu v rukou určité osoby a t. d., že tedy ohrožovací povaha jest toliko rázu relativního. Dle toho budou se v podstatě i říditi zabezpečovací opatření tak, že bude v případech těch postačitelné užší opatření omezující se na propadnutí věci pachateli trestného činu náležející, kdežto v případech oněch bude, třeba zásahem po případě co nejširším, totiž i propadnutím věcí nalézajících se v moci osoby třetí od pachatele rozdílné a na činu nezúčastněné čeliti účinkům ohrožujícím obecnou bezpečnost.
Pro užší či širší rozsah tohoto opatření musí však vždy být dán určitý zákonný základ, poněvadž jde o zasažení do práv soukromých, a skutečně též zákonodárce v těch případech, kde toho obecná nebo individuelní právní bezpečnost vyžaduje, aby bylo na propadnutí uznáno s účinkem proti každému vlastníku nebo držiteli věcí, tuto účinnost propadnutí proti třetím osobám vyslovil, případně zavedl za tím účelem k účelům policejně-bezpečnostním objektivní řízení od odsuzujícího výroku neodvislé. Jsou to na příklad § 7 zák. o třaskavinách, § 20 zák. o potravinách, §§ 71, 72 o nákazách zvířecích, § 39 a) zákon o dobytčím moru, § 20 zák. o válečné lichvě, § 31, II. odst. zák. na ochr. rep., § 12 zák. o poštovních holubech č. 2/1924, § 52 zák. o právu autorském č. 218/1924. Jde v nich vesměs o případy, v nichž ohrožení obecné neb individuelní právní bezpečnosti jest již v existenci předmětů, jež jsou s trestným činem v souvislosti, jmenovitě proto, že jest ona ohrožena těmito předměty, případně jejich použitím nebo možností tohoto použití v každém případě a kýmkoliv. Soukromý zájem jednotlivcův, i když se tento neprovinil ničím, za co by ho měla jako vlastníka nebo jinak majetkově k věcem těm oprávněného postihnouti trestní újma na majetkových právech jejich ztrátou při propadnutí, musí v těchto případech ovšem dle výslovného ustanovení zákona ustoupiti obecnému zájmu z důvodů bezpečnostních. Při radiových přístrojích není však takového výslovného předpisu zákona, jako na příklad u zákona o poštovních holubech č. 2/1924, vydaného téhož dne jako zákon o telegrafech č. 9/24, a sluší proto s ohledem na toto znění zákona a hlavně dle intence zákonem sledované za to míti, že není zpravidla dáno ohrožení obecné bezpečnosti již existencí radiových přístrojů, nýbrž tím, že je kdo vyrábí, prodává, přechovává nebo dováží z ciziny bez povolení, čímž teprve je založena skutková podstata trestného činu. Právní bezpečnost chrání se zákonem v těchto případech před nekontrolovaným přechováváním, výrobou a t. d. těchto předmětů, a v případě nekontrolované jejich výroby a t. d. lze tedy majetkové trestní újmy, která má jako trest pachatele postihnouti jejich propadnutím, shledávati v propadnutí i účel bezpečnostní ochrany před tímto ohrožením právní bezpečnosti. Na téže myšlence jest i zbudováno rozhodnutí č. 2325 sb. n. s., pokud zdůrazňuje, že obligatorním propadnutím z důvodů policejně bezpečnostních zamezeny býti mají újmy hrozící bezpečnosti a zájmům státu z toho, že přístroj zůstane v držení osoby, která byla přistižena při nedovoleném jeho přechovávání a mohla by ho zneužíti. Jakmile však předměty ty přešly z nekontrolované výroby, přechovávání, prodeje, dovezení z ciziny do majetkového oprávnění osoby od pachatele rozdílné, která vyžádaným povolením podrobila jejich výrobu a t. d. nařízení státní kontrole, neohrožuje jejich existence zpravidla nikterak právní bezpečnosti a není tudíž důvodu, aby právní bezpečnost byla jejich propadnutím jako obecně působícím administrativně-bezpečnostním opatřením chráněna.
Tyto zásady se shodují právě s případem o nějž jde, a v němž podle nenapadených předpokladů rozsudku sluší za to míti, že šlo o radiový přístroj, který přešel do držení osoby třetí od pachatele rozdílné, která si vymohla od úřadu povolení k přechovávání.
Nelze proto na tento konkrétní případ aplikovati předpisy § 24/5 zák. 9/24 o propadnutí radiotelefonních zařízení a bylo proto zmateční stížnost státního zastupitelství zamítnouti jako ne- důvodnou.
Rozh. nejv. soudu ze dne 25. června 1931, Zm II.
210/30.
Dr. В.

Citace:

Telegrafy: Propadnutí radiotelefonního zařízení ve smyslu § 24, odst. (5) zák. čís. 9/1924 nelze vysloviti, nemá-li je již ten, kdo je bez povolení přechovával, .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 19, s. 620-623.