Čís. 9446.

Není věcí rejstříkového soudu, by, vyřizuje opověď zápisu nově zvolených členu představenstva akciové společnosti do rejstříku, přezkoumal zákonitost postupu valné hromady akciové společnosti při volbě členů představenstva. Toto přezkoumací právo lze přiznati rejstříkovému soudu jen, má-li zápis usnesení valné hromady do obchodního rejstříku ráz konstitutivní.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1929, R I 852/29.)
Rejstříkový soud vrátil opověď akciové společnosti k zápisu nově zvolených členů představenstva s tím, že pro přezkoumání platnosti usnesení valné hromady akcionářů předložiti jest doklad (úřední list) o jejím svolání, presenční listinu a legitimace akcionářů (depositní stvrzenky) podle §§ 17, 20, 27 stanov, protokol o valné hromadě vykazovati má podpisy podle § 27 stanov. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka napadá usnesení soudu prvé stolice z důvodu, že soud není oprávněn zkoumati zákonnost usnesení valné hromady, ve které byli zvoleni členové představenstva. Stěžovatelka není v právu. Neboť právnímu názoru tomu bylo by lze jen tenkráte přisvědčiti, kdyby, jak Staub-Pisko v § 34 а) k čl. 224 obch. zák., na něhož se stěžovatelka odvolává, uvádí, usnesení valné hromady nebylo předmětem zápisu do obchodního rejstříku. Tomu však tak není, neboť zápis nově zvolených členů představenstva do rejstříku má se státi na základě usnesení valné hromady. Usnesení, příkaz soudu k doplnění opovědí, nemůže odstraniti, zrušiti ani poukaz stěžovatelky k tomu, že stěžovatelka jako akciová společnost podléhá dozoru správních úřadů (Staub-Pisko § 34 b) k čl. 224 obch. zák.).
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, nehledě k důvodům, pro které byla opověď vrácena, o ní po zákonu jednal. Důvody:
Stěžovatelka napadá usnesení rekursního soudu pro zmatečnost a zjevný rozpor se zákonem. Pokud se týče výtky zmatečnosti, nelze jí přisvědčiti, neboť tím, že rejstříkový soud nařídil doplnění opovědí, by mohl přezkoumati zákonitost postupu valné hromady, a že rekursní soud schválil tento postup, nebylo rozhodnuto o věci na pořad právní nepatřící (čís. 6 § 477 c. ř. s.). Jinak však nelze stížnosti upříti oprávnění. Podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. zák., jehož jest použíti na akciové společnosti, jak patrno z § 32 uvoz. zák. k obchodnímu zákoníku, podléhají akciové společnosti dozoru správních úřadů a proto není třeba, by rejstříkový soud přezkoumal zákonitost postupu valné hromady při volbě členů představenstva akciové společnosti. Takové přezkoumací právo lze přiznati rejstříkovému soudu jen tehdy, má-li zápis usnesení valné hromady do obchodního rejstříku konstitutivnl význam, takže jest povinností rejstříkového soudu, by samostatně zjistil i věcné i formální předpoklady platnosti takovéhoto zápisu. O takové usnesení však tu nejde, což rekursní soud přehlíží. Napadené usnesení odporuje proto zřejmě zákonu a bylo se usnésti jak se stalo (srovnej Komentář Staub-Pisko čl. 224 obch. zák. § 34, Randa, Obchodní právo II. str. 87 § 20 pozn. 82 a), Rozhodnutí Adler-Clemens 981 a 1817, Dr. Viktor Ehrenberg, Handbuch des gesamten Handelsrechtes I. str. 570 a Dr. Alexander Marx: Firmenrechtliche Grundbegriffe str. 18).

Citace:

č. 9446. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 770-771.