Čís. 14437.
Přenechal-li správce konkursní podstaty úpadci uplatňovaný nárok ve smyslu § 6 konk. řádu, jest ve sporu úpadce o splnění nároku procesní soudce vázán usnesením tím, pokud formelně vyhovuje předpisům konkursního řádu.
(Rozh. ze dne 12. června 1935, R I 586/35.)
Žalobce domáhá se na žalovaném náhrady škody žalobou podanou po zahájení řízení konkursního o jeho jmění. Prvý soud prohlásil řízení o této žalobě zahájené za zmatečné a žalobu odmítl. Důvody: Konkursním správcem a zápisem o hlasování věřitelského výboru bylo zjištěno, že žalobci bylo se svolením konkursního komisaře povoleno provozovati krejčovskou živnost v mezích § 6 I konk. ř. a že konkursní podstata na zažalovanou pohledávku nároku nečiní, nýbrž »pokládá ji za takovou, která náleží ve smyslu § 6 konk. ř. úpadci bez ingerence konkursní podstaty.« Úpadce jest obecně způsobilý na soudu jako strana jednati, přesto však nemá způsobilosti býti stranou ve sporu ohledně úpadkové podstaty, do níž patří nejen jmění úpadcovo podléhající v době vyhlášení exekuci, nýbrž i jmění, jež nabyl úpadce za konkursního řízení (§ 3 konk. ř.). I když byl žalobci ponechán provoz živnosti krejčovské, stalo se tak s obmezením uvedeným v § 6 I konk. ř., takže výtěžek této živnosti patřil žalobci pouze potud, pokud ho potřeboval k výživě své a těch, kteří proti němu mají zákonný nárok na výživu, kdežto případný přebytek patřil a patří do konkursní podstaty. V době podání žaloby zažalovaná pohledávka nepatřila, případně nebyla převedena právním jednáním do volného jmění úpadcova, a tudíž tento neměl v době podání žaloby ohledně zažalovaného nároku způsobilosti býti stranou ve sporu. Nemohl tudíž ani podati žalobu, a také v dalším řízení řádně pokračovati, takže spor nemohl vůbec platně vzniknouti. Nevznikl-li spor, nemohl býti tento neexistující spor dodatečně zahájen tím, že byl dotyčný nárok odpůrci-žalobci ponechán konkursní podstatou. Také otázku způsobilosti býti stranou ve sporu, již dlužno odlišovati od procesní způsobilosti, přísluší soudu přezkoumávali z moci úřední a není v tomto směru vázán ani prohlášením konkursního správce, případně věřitelského výboru, kteří ostatně stejně nemohou učiniti platné právní jednání, pokud by odporovalo konkursnímu řádu. Žalobce domáhá se výslovně náhrady škody. Tohoto nároku nelze již podle jeho povahy použiti k výživě úpadce a nespadá tudíž pod ustanovení § 6 I odst. konk. ř., aspoň ne v celém rozsahu, nýbrž pouze s obmezením shora uvedeným. Nelze tudíž, i kdyby podání žaloby a o'statní právní úkony žalobcovy mohly býti dodatečnými skutečnostmi konvalidovány, ani v tomto případě přiznati úpadci způsobilost býti stranou ve sporu. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a nařídil mu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Když první soud zjistil svědectvím konkursního správce, že žalobci bylo se svolením konkursního komisaře povoleno provozovati krejčovskou živnost v mezích § 6 I konk. ř. a že konkursní podstata na zažalovanou pohledávku nároku nečiní, nýbrž pokládá ji za takovou, která náleží ve smyslu § 6 konk. ř. úpadci bez ingerence konkursní podstaty, plyne z tohoto zjištění právní závěr, že jde o jmění ponechané volné disposici úpadcově, tedy že žalobce může dle § 7 konk, ř. ohledně tohoto plnění zahájiti spory a nemá konkurs na tyto spory vůbec vlivu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 6 odstavec (2) konk. ř. č. 64/31 sb. z. a n. spadá do pravomoci správce konkursní podstaty za souhlasu věřitelského výboru rozhodnutí, zda jest poskytnouti úpadci a jeho rodině nutnou výživu. Odpírá-li správce poskytnouti nutnou výživu úpadci, rozhodne o tom na návrh úpadce konkursní komisař (§ 77 odstavec (2) konk. ř.) a proti jeho opatření nebo rozhodnutí jest přípustný rekurs podle § 192 odstavec (2) konk. ř. Nepodléhá proto přezkum rozhodnutí kteréhokoliv z orgánů konkursního řízení po věcné stránce procesnímu soudci, nýbrž nadřízeným orgánům konkursního řízení. Bylo-li tudíž zjištěno, že správce konkursní podstaty v souhlasu s věřitelským výborem se usnesl přenechati úpadci uplatňovaný nárok ve smyslu § 6 konk. ř., t. j. na nutnou výživu, nelze ve sporu zkoumati, zda rozhodnutí to jest důvodné čili nic, a jest jím procesní soudce vázán, pokud formálně vyhovuje předpisům konkursního řádu, o čem tu není pochyby. Nevadí, že se ono usnesení stalo až za sporu, neboť jde o otázku procesní způsobilosti, jíž jest dbáti podle § 6 odstavec 1 c. ř. s. z úřední povinnosti v každém období rozepře, a byl-li nedostatek ten předložením onoho' usnesení odstraněn, jest úpadce podle § 7 odstavec (3) konk. ř. způsobilým k vedení sporu o pohledávce takto mu ponechané ku krytí nutné výživy.