NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2822.

Školství. — Církevní věci. — Řízení před nss-em. (Slovensko):I. Církevní obec je legitimována ke stížnosti na nss proti opatření školního úřadu ve věcech vyučování náboženství. — II Je nezákonným porušením práv členů náboženské obce, vysloví-li školský úřad toliko proto, že ustanovený učitel náboženství na škole státní nesložil slib věrnosti čsl. republice a náboženství ve školních místnostech nevyučuje, že žáci jeho nedostanou vysvědčení a budou musiti třídu opakovati.
(Nález ze dne 2. listopadu 1923 č. 14959.)
Věc: Evangelická a. v. církevní obec v Komárně (adv. K. Bendiener z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o vyučování náboženství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Přípisem z 2. listopadu 1922 oznámil školský inspektorát v Komárně žal. úřadu, že Ludvíku J., ev. faráři a kattechetovi vyučujícímu na státní dívčí škole měšťanské evangelickému náboženství, byl zadržen honorář, poněvadž se nepodrobil rozkazu dle § 2 zák. č. 64 z r. 1918 a nesložil slibu věrnosti republice čsl. Jmenovaný od toho času nevyučuje náboženství ve školních místnostech, nýbrž kdesi jinde, snad ve vlastním bytě, což se však protiví § 1 zák. č. 292/20. Následkem toho vyzval prý ho školní inspektor opětovně úředním přípisem, aby slib složil, příkazu tomu nebude však pravděpodobně vyhověno, pročež žádá za pokyn, jak se má na dále ve věci té zachovati.
Na to žal. úřad přípisem z 22. prosince 1922 nařídil školnímu inspektorátu, aby uvědomil J., poněvadž slibu věrnosti nesložil a náboženství ve školní místnosti nevyučuje, že žáci jeho náboženství nedostanou koncem školního roku vysvědčení a budou povinni opakovati školní rok pro neklasifikování z náboženství. O tom budiž ihned vyrozuměna patřičná církevní vrchnost katechety.
Výměrem z 9. ledna 1923 sdělil školní inspektorát v Komárně toto opatření žal. úřadu Ludvíku J.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Výrok ten není vzat v odpor ani učitelem J., proti němuž směřuje, ani rodiči dítek, jež by byly postiženy následky v něm uvedenými, nýbrž evang. církevní obcí a bylo by se tedy nejprve zabývati otázkou legitimace obce té ke stížnosti vůbec.
Legitimace ta mohla by se posuzovati ze dvou hledisek. Jde nesporně o duchovního, který pověřen byl vyučováním náboženství na státní měšťanské škole nekonfesijní. Podle § 75 a 57 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 je ta která náboženská společnost povinna pečovati o vyučování náboženství na takové škole. Pak by nastala otázka, zda by v případě, že by v nař. rozhodnutí bylo spatřovati projev státního dozorčího úřadu, že s ustanovením Ludvíka J. jakožto duchovního evang. církevní obce touto obcí za učitele náboženství nesouhlasí, obec byla oprávněna zkoumati, zda jsou zde podmínky, jež by žal. úřad k opatření toho druhu opravňovaly, a zda, kdyby měla za to, že podmínek těch zde není, a že by tudíž po jejím názoru šlo o bezprávný zásah do její autonomie stát- ním dozorčím úřadem, byla by oprávněna dovolávati se zakročení nss-u. Leč soud ten touto otázkou nemusil se zabývati, když ze správních spisů ani z odvodního spisu nevychází na jevo nic, z čeho by bylo lze souditi, že by žal. úřad právě z tohoto stanoviska byl vycházel, a opatření takové na mysli měl, a že by zejména se stěžující si obcí v tom směru byl jednal, a když ani obec ve stížnosti stanoviska toho nezaujala, a stížnosti své tímto způsobem nezaložila.
Z jejích vývodů, pokud poukazuje k tomu, že by opatřením žal. úřadem vysloveným postiženy byly neprávem školní děti evang. vyznání, lze však souditi, že obec si stěžuje jako representantka příslušníků svého vyznání ve věcech duchovní správy, k níž náleží i školní vyučování a tím spíše vyučování náboženství, o něž v daném případě jde, a že jde o zakročení zákonného representanta náboženské společnosti na ochranu práv jejích členů proti újmě, jíž členové ti opatřením úřadu podle jejich názoru bezprávným jsou ohroženi. S tohoto hlediska nebyla by legitimace ta po názoru nss pochybná.
Pokud jde o věc samu, postřehla st-lka správně, že opatření žal. úřadem vyslovené zakládá účinky naprosto jiné, než jichž úřad zamýšlel dosíci a jež by, i kdyby předpoklady, z nichž úřad vycházel, byly správné, opatření toho druhu neospravedlňovaly.
Jak z nař. rozhodnutí patrno, dal se úřad při svém výroku vésti úvahou, že jsou zde okolnosti, jež odůvodňují pochybnosti ohledně způsobilosti Ludvíka J. k úkolu, jímž byl pověřen, totiž vyučovati evang. náboženství na státní měšťanské škole a to okolnosti dvojího druhu. Jednak totiž, že nesložil slibu čsl. republice, jednak pak, že neplní úkolu toho náležitým způsobem, ježto nevyučuje v místnostech k tomu určených. Okolnosti ty týkají se však pouze osoby J. a mohly by vésti po případě k opatření proti jeho osobě jeho odstraněním z úřadu jemu svěřeného a k nahrazení jeho osoby osobou jinou. Opatření však, jehož žal. úřad použil, může se dotýkati osoby J. pouze nepřímo, postihujíc naopak celou svou vahou osoby naprosto jiné, totiž žáky a jejich rodiče, při nichž okolnosti ty nenastaly, kdož na ně vlivu neměli a odpovědnosti za ně nenesou, nicméně opatřením tím ve svých právech, aby pokud vyhovují podmínkám a požadavkům na ně kladeným, dostalo se jim vyučování způsobem normálním, jsou postiženi. Že by však oni, totiž žáci a jejich rodiče evang. vyznání, požadavků těch nesplnili, neb alespoň na nesplnění jich Ludvíkem J. vlivu nebo viny měli, žalovaný úřad ani netvrdí. Nesplnění toho zejména nelze shledávati v tom, súčastní-li se žáci ti vyučování poskytovaného jim osobou na ústavu tom k tomu cíli ustanovenou a v místnostech jim za tím účelem označených.
Nemá tudíž opatření žal. úřadem vyslovené, a pouze toto je obsahem nař. rozhodnutí, že žáci evang. vyznání na státní měšťanské škole v Komárně z příčin tam uvedených nedostanou vysvědčení, a budou nuceni opakovati školní rok, ohledně nich ani skutkového ani právního základu, pročež bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se soud mohl zabývati vůbec otázkou, zda jsou zde skutečně předpoklady, z nichž úřad vycházel a zda a jaké opatření by proti J., jak úřad zamýšlel, odůvodňovaly.

Citace:

č. 2822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 882-884.