NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2336.

Vrchnostenskou osobou ve smyslu §u 68 tr. zák. jest, kdož je mocí svého úřadu nebo veřejného příkazu povolán obstarávati veřejné záležitosti.
Pokud sem spadá strážce hlídací a uzavírací společnosti.
Skutková podstata přestupku §u 312 tr. zák. vyhledává v subjektivním směru, by pachatel věděl, že jedná s veřejnou stráží, konající službu.
(Rozh. ze dne 31. března 1926, Zm I 145/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Liberci ze dne 12. prosince 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem urážky veřejné stráže ve smyslu §u 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti §u 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Ke skutkové podstatě přestupku podle §u 312 tr. zák. se vyhledává po stránce objektivní, by se stala urážka vůči veřejnému úředníku, sluhovi, strážníku atd., zkrátka vůči nějaké osobě jmenované v druhém odstavci §u 68 tr. zák., v době, kdy tato osoba vykonává nějaký vrchnostenský příkaz, nebo koná svůj úřad nebo svou službu. Vrchnostenskou osobou ve smyslu §u 68 tr. zák. pak je, kdož je mocí svého úřadu nebo veřejného příkazu povolán obstarávati veřejné záležitosti. Napadený rozsudek omezuje se na zjištění, že stěžovatel urazil skutkem strážce hlídací a uzavírací společnosti Karla K-ého; na tomto kusém podkladě dochází soud к závěru, že šlo o veřejnou stráž podle §u 68 tr. zák., konající svou službu; bližšího odůvodnění v příčině vrchnostenské povahy Karla K-ého však rozsudek neobsahuje, ačkoliv otázkou touto se měl zabývati právě s ohledem na zvláštní podstatu případu, o niž tu jde. Nelze totiž přehlédnouti, že zpravidla hlídací a uzavírací společnosti jsou podniky čistě soukromými, jež podléhají ustanovením živnostenského řádu а k jichž provozování bude na základě předpisů zákonů ze dne 14. září 1911, čís. 187 ř. zák. a ze dne 3. července 1912, čís. 134 ř. zák. zapotřebí udělení koncese příslušným politickým úřadem; rozsah činnosti zaměstnanců takovýchto podniků řídí se jedině individuelní soukromou dohodou mezi společností a zákazníkem, jenž za výkony jemu poskytnuté zaplatí společnosti ujednanou odměnu, a jsou proto úkony zaměstnanců takové společnosti pojmově rázu čistě soukromého, jež podobně jako služby soukromých detektivů, posluhů, nosičů a t. d. nelze počítati k veřejným úkolům, jak je má na mysli § 68/2 tr. zák.
Zda tu šlo o zaměstnance takového soukromého podniku, napadený rozsudek nezjišťuje, ač se tak mělo a lehce mohlo státi dotazem u politického úřadu, obchodního soudu, po případě vyžádáním si stanov společnosti. Karel K-ý udává ovšem dále, že v roce 1922 neb 1923 byl magistrátem města L. vzat do přísahy; avšak ani tímto tvrzením neshledal soud zapotřebí blíže se obírati; nezjistil, zda byl skutečně do přísahy vzat a раk-li ano, jakou přísahu vlastně vykonal, a zda byl tu vůbec zákonný předpoklad pro vzetí do přísahy, či zda se tu snad nejednalo o pouhé nedopatření magistrátu. Vždyť nutno si uvědomiti, že přísaha je sice podmínkou zvláštní ochrany podle §u 68 tr. zák. pro jisté skupiny osob, na příklad na ochranu lesů, myslivosti, rybářství a pod., jinak však přísaha není konstitutivním prvkem pro nabytí vlastnosti úřední osoby podle §u 68 tr. zák., rozhoduje tu naopak jedině, zda byl dotyčné osobě propůjčen veřejný úřad, jak jej má zákon na mysli, neb udělen vrchnostenský příkaz, a nemohla by tento pro pojem vrchnostenské osoby vyhledávaný předpoklad nahraditi pouhá skutečnost, že snad v souzeném případě byl Václav K-ý magistrátem do přísahy vzat pouze pro obor své čistě soukromé působnosti ve službách koncesované živnosti hlídací a uzavírací společnosti. Zda K-ému magistrátem takový veřejný úřad byl propůjčen, nebo vrchnostenský příkaz byl udělen, a zda pak v této příčině byl do přísahy vzat a tento svůj úřad rozhodného dne též vykonával, či zda přísaha, stavší se snad nedorozuměním pouze ohledně jeho soukromé činnosti, byla opatřením s hlediska §u 68 tr. zák. naprosto bezvýznamným, o tom se při zcela nevysvětleném stavu věci nelze vyjádřiti. Uznal-li soud přes to, že veškeré tyto pro správné posouzení skutkové podstaty §u 68 a 312 tr. zák. rozhodné skutečnosti nejsou zjištěny, stěžovatele vinným, nutno tento výrok považovati právně mylným. Avšak, i kdyby tu byly veškeré pro objektivní skutkovou podstatu §u 312 tr. zák. vyhledávané předpoklady, nelze dále pominouti, že se po subjektivní stránce vyhledává, že pachatel věděl, že má co dělati s veřejnou stráží, konající svou službu. I tu vytýká stěžovatel právem rozsudku naprostý nedostatek potřebných zjištění, jichž bylo v souzeném případě tím více zapotřebí, ježto stěžovatel, jak ze zodpovídání jeho vychází na jevo, K-ého prý pokládal za osobu v soukromých službách jeho manželky stojící a jejími soukromými příkazy se řídící. Bylo proto za podmínek §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 již v neveřejném zasedání zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek v jeho odsuzující části zrušiti jako zmatečný a ježto se, jak shora naznačeno, pro nedostatek potřebných zjištění bez nového hlavního přelíčení nelze obejiti, vrátiti věc do prvé stolice, by ji a to, ježto tu jde pouze o přestupek, nyní okresní soud znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 2336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 233-235.