Č. 3342.

Veřejní zaměstnanci. — Zdravotnictví: Služební poměr lékařů všeob. veř. nemocnic v Čechách jest povahy veřejnoprávní.
(Nález ze dne 10. března 1924 č. 4190.)
Prejudikatura: Boh. 1076 adm.
Věc: MUDr. František Th. v L. (adv. Dr. Jindř. Fleischmann z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (zem. tajemník Dr. Radim Gross) stran služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výnosy z 31. prosince 1920 č. 139108/1 V. a z 2. března 1921 č. 16852/IV. adresovanými správním výborům všech všeobecných veřejných nemocnic v Čechách stanovil zsv v Praze, uznávaje potřebu nové úpravy služebních požitků a právních poměrů lékařů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, zásady, jež mají býti směrodatný pro tuto novou úpravu. Podle těchto zásad lze služební požitky nemocničních lékařů upraviti analogicky podle předpisů platných pro úředníky státní a to tak, že definitivní lékaře zařaditi jest do skupiny A; ježto však mají možnost vedlejších příjmů, možno provésti toto zařazení jen s tím omezením, že primáři možno přiznati pouze postup do VII. hodn. tř., že lékařům, kteří podrží ještě jiné trvale honorované místo lékařské, možno přiznati pouze požitky poloviční a že právo přezkoumati a definitivně rozhodnouti, do které hodnostní třídy a platového stupně jednotlivý lékař bude zařazen, zůstává vyhrazeno zsv-u. Ve výnosu z 2. března 1921 pak udělena lékařům k rozhodnutí o tom, vzdávají-li se jiných pevně honorovaných míst, jednoměsíční lhůta ode dne, kdy budou správní výbory o jejich zařazení vyrozuměny.
Výměrem z 18. června 1921 sdělil žal. úřad správnímu výboru všeob. veř. nemocnice v L., že by bylo možno st-li dle výkonnosti ústavu a jeho osobní přiznati pouze obmezený postup nejvýše do VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně bez dalšího postupu. Uložil pak, odvolávaje se na svůj oběžník z 2. března 1921 správnímu výboru nemocnice, aby o návrhu tomto vyvolal bezodkladně usnesení vrchní správy, doručil je pak st-li proti potvrzení příjmu s vyzváním, aby během jednoho měsíce ode dne doručení se správním výborem sdělil, zda se všech lékařských, trvale honorovaných míst vzdal a příslušný průkaz o tom předložil. Zároveň pak nařídil, aby příslušné usnesení o zařazení st-lově se zmíněným jeho oznámením bylo předloženo zsv-u k schválení.
Proti tomuto výměru zsv-u podal st-1 obecnímu zastupitelstvu v L. jako vrchní správě všeob. veř. nemocnice ohrazení z 20. září 1921, v němž výnos ten výslovně cituje a také obsah jeho uvádí. Vyslovuje svůj nesouhlas s tím, že má býti zařazen pouze do VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně, poukazuje na svoji činnost a žádá, aby byl zařazen do hodnostní třídy i platové stupnice vyšší, a zároveň prohlašuje, že na svoje místo městského lékaře spojené s nárokem na pensi neresignuje.
Ve schůzi z 3. listopadu 1921 usneslo se městské zastupitelstvo jako vrchní správa všeob. veř. nemocnice v L., že uznává důvody žádosti uvedené v ohrazení st-lově, a že jemu s ohledem na jeho téměř 40letou službu při vyměřování požitků přiznává VII. hodn. tř. 4. stupně státních úředníků, při čemž vzalo zřetel na to, že se svého místa městského lékaře nevzdal.
Výměrem ze 4. dubna 1922 schválil zsv toto usnesení toliko s výhradou, že st-1 může býti od 1. ledna 1920 zařazen jen do VIII. hodn. tř. 4. plat. stup., že však vzhledem k tomu, že se nevzdal místa lékaře městského, přísluší mu pouze polovina příslušných požitků.
Podáním ze 4. května 1922 oznámil st-1 zsv-u, že podal u města žádost za pensionování z místa městského lékaře, takže již nezastává žádné jiné honorované místo, i prosí o přiznání plných požitků VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně. Tuto žádost st-lovu předložila vrchní správa nemocnice zsv-u s návrhem na příznivé vyřízení.
Nař. rozhodnutím sdělil žal. úřad správě nemocnice, že nelze schváliti usnesení vrchní správy, ježto ve stanovené měsíční lhůtě po obdržení oběžníku z 18. června 1921 na místo městského lékaře neresignoval.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká jemu nezákonnost i vadnost řízení. Pojednávaje o této stížnosti musil se nss v prvé řadě zabývati námitkou vznesenou žal. úřadem v odvodním spise, že prý nař. výnos není vůbec rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž pouhým prohlášením strany o soukromoprávních nárocích st-lových.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Již v nál. Boh. 1076 vyslovil nss názor, že služební poměr lékaře při veřejné nemocnici není povahy soukromoprávní a nezakládá se na soukromoprávní smlouvě námezdní podle § 1151 o. z. o., nýbrž že k poměru mezi takovýmto zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem přistupuje zvláštní poměr mocenský, podrobující zaměstnance zvláštní mimosmluvní vrchnostenské moci zaměstnavatelově, že tedy jde o zaměstnanecký poměr povahy veřejnoprávní. Při tomto právní názoru setrval nss i v daném případě.
O námitkách stížnosti uvážil nss toto:
Již ve shora cit. oběžníku z 2. března 1921 stanovil zsv jednoměsíční lhůtu, během níž byli lékaři všeob. veř. nemocnic povinni se rozhodnouti, vzdají-li se jiných pevně honorovaných míst lékařských a určil jako počátek této lhůty onen den, kdy budou správní výbory o prozatímním zařazení dotyčných lékařů zsv-em vyrozuměny. Ve výměru z 18. června 1921 změnil zsv ohledně st-le tento počáteční den uvedené lhůty v ten smysl, že st-1 má požadované rozhodnutí sděliti správnímu výboru nemocnice během jednoho měsíce od onoho dne, Kdy mu bude doručeno usnesení vrchní správy nemocnice o návrhu učiněném zsv-em na jeho zařazení do VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně.
St-1 namítá nyní, že prý vrchní správa nemocnice nevyhověla příkazu zsv-u, neboť se neusnesla nikdy na jeho zařazeni do VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně a jej také nikdy nevyzvala, aby se během jednoměsíční lhůty svého místa městského lékaře vzdal, nezačala tedy pro něj ona lhůta vůbec ještě běžeti a nemělo proto také jeho oznámení resignace na místo městského lékaře ze 4. května 1922 býti odmítnuto jako opožděné.
Nss sice neshledal správným tvrzení st-lovo, že by byla vrchní správa nemocnice L-ské nevyhověla příkazu z 18. června 1921 v tom směru, že se neusnesla na zařazení st-le do VIII. hodn. tř. 4. plat. stupně, neboť takovýto příkaz cit. výměr neobsahoval, naopak dle výslovného znění znění výměru toho šlo tu jen o nezávazný návrh, takže v tomto směru vyhověla vrchní správa nemocniční příkazu dozorčího úřadu již tím, že se vůbec o zařazení st-lovu — konkrétně do VII. hodn. tř. 4. plat. stupně — usnesla. Jelikož však dle obsahu spisů, zejména dle zprávy městské rady L-ské z 27. února 1923 se vrchní správa nemocniční neusnesla zároveň na tom, aby st-1 byl ve smyslu uvedeného příkazu dozorčího úřadu k prohlášení o resignaci na jiná honorovaná místa vyzván, a ježto takové vyzvání skutečně st-li nikdy doručeno nebylo, dlužno dáti st-li za pravdu, že pro něj lhůta k onomu prohlášení běžeti nezačala, a že také nemohl býti s prohlášením tím prekludován. Námitka odvodního spisu, že neuposlechnutí příkazu dozorčího úřadu stalo se vinou vrchní správy nemocniční, nemůže ovšem st-le práva jeho zbaviti, neboť za opomenutí vrchní správy nemocniční nemůže býti činěn odpovědným její zaměstnanec a to tím méně, když právě jde o nároky, jež zaměstnanec ten vznáší vůči ní jako své zaměstnavatelce z poměru služebního.
Slušelo proto zrušiti nař. rozhodnutí pro nezákonnost.

Citace:

SKÝ. Ze Sbírky zákonů a nařízení. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1929, svazek/ročník 10, číslo/sešit 3, s. 85-85.