NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Č. 11236.

Zaměstnanci veřejní: * Berní úředník, který byl pensionován před účinností vl. nař. č. 88/1918 Sb. jako úředník skupiny D, nemá nároku na určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. podle služební třídy II., i když skutečně měl vzdělání středoškolské.
(Nález ze dne 26. dubna 1934 č. 6207.)
Věc: Adolf Z. v H. proti ministerstvu financí o odpočivné.
Výrok: Stížnost zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím zem. fin. ředitelství v Praze z 15. září 1930 bylo st-li na jeho přihlášku z 26. července 1930 na základě zák. č. 70/1930 Sb. vzhledem k pensijní základně určené podle § 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. místo dosavadních odpočivných požitků vyměřeno od 1. ledna 1930 výslužné 26400 Kč ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 26400 Kč (služné 6 f s 2 n. př.).
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl stížnosti st-le na toto rozhodnutí zem. fin. ředitelství podané z těchto důvodů: St-li nelze určiti pensijní základnu podle § 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb., ježto nebyl v den skončení činné služby, t. j. dne 28. února 1917, úředníkem jmenovaným do VII. hodn. třídy, nýbrž toliko úředníkem hodn. třídy VIII. Rovněž nelze vzíti zřetel k tomu, že má středoškolské vzdělání, a určiti mu pensijní základnu podle služební třídy II., jež odpovídá podle plat. zák. skupině časového postupu C, poněvadž v den skončení činné služby, který podle § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest rozhodným, náležel jako berní úředník ke skupině časového postupu D a té odpovídá podle plat. zák. služební třída III.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Není sporu o tom, že st-l v den skončení své činné služby, t. j. 28. února 1917 byl úředníkem jmenovaným do VIII. hodn. třídy, a st-l i sám uvedl ve své přihlášce z 26. července 1930 — kterouž uplatňoval úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 70/1930 Sb. —, že naposledy před skončením služebního poměru byl od 1. ledna 1907 jmenován do VIII hodnostní třídy.
Podle § 1 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest při úpravě odpočivných požitků podle zák. č. 70/1930 Sb. pro určení pensijní základny rozhodnou služební třída, která podle plat. zák. (č. 103/1926 Sb.), nebo předpisů na jeho základě platných odpovídá skupině časového postupu, k níž příslušel úředník v den skončení činné služby. Uváží-li se dále, že cit. ustanovení vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest provedením § 5 zák. č. 70/1930 Sb., který zmocnil vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny...podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby, je z toho patrno, že pensijní základna rozhodná pro novou úpravu odpočivných požitků st-lových mohla býti stanovena jen podle doby, kdy st-l skončil svoji činnou službu a podle toho, v jakém služebním poměru (služební třídě) byl v tento den skončení činné služby.
Jak z toho, co výše již bylo uvedeno, vysvítá, byl st-l v den skončení své činné služby, t. j. 28. února 1917, jmenován do VIII. hodn. tř. Jako úředník služby berní bez ohledu na to, jaké měl vzdělání, náležel v době svého pensionování podle § 1 bodu V. nař. č. 34/1914 ř. z. do skupiny D a proto žal. úřad správně vyslovil, že nelze určiti st-li pensijní základnu ani podle § 3 nař. č. 96/1930 Sb. ani podle skupiny časového postupu C.
Stížnost ovšem uplatňuje dále, že nař. č. 88/1918 Sb. byli úředníci berních úřadů přeřaděni ze skupiny D do skupiny C, čímž chce patrně dovoditi, že se cit. nař. stal i st-l úředníkem skupiny C a že mu tudíž odpočivné požitky měly býti upraveny se zřetelem na tuto skupinu; než nehledíc k tomu, že cit. nař. mohlo míti na mysli jen úředníky v činné službě, není stížnost důvodnou proto, poněvadž nař. to nabylo platnosti až od 1. ledna 1919 a, nejsouc vydáno se zpětnou účinností, nemohlo nic změniti na služebním poměru st-le podle stavu platného v době jeho pensionování.
Pokud stížnost konečně uplatňuje, že žal. úřad nepřihlédl ke středoškolskému vzdělání st-le a k ustanovení odst. 2 § 1 nař. č. 96/1930 Sb., přehlíží, že ustanovení odst. 2 jest jen tehdy použíti, nelze-li služební třídu zjistiti podle ustanovení odst. 1 tohoto §u. V daném případě však, jak plyne z toho, co výše uvedeno, žal. úřad mohl zjistiti služební třídu st-le v den skončení jeho činné služby a proto nemohl určovati pensijní základnu podle odst. 2 cit. §u. Ostatně se žal. úřad také otázkou středoškolského vzdělání st-le zabýval a je proto stížnost, pokud vychází z opaku, bezdůvodná.

Citace:

č. 6140. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 125-126.