Exekuce

(v právu soukromém).
I. Pojem.
Exekuce jest provedení nároků soukromoprávních na základě zákonných předpisů o donucení za intervence soudní. Soudní řád stanoví pro exekuci tyto zásady:
1. Exekuce předsevezme se jen ku návrhu osoby oprávněné.
2. Řízení kontradiktorické jest vyloučeno; jsou-li tu zákonné podmínky, povolí a provede se exekuce, aniž by byl dlužník slyšen.
3. Žádati za exekuci mohou obě sporné strany (i žalovaný pro útraty sporu jemu přisouzené), jakož i jich právní nástupci. Dle Ulmanna musí nástupce, žádá-li za exekuci, listinami veřejnými (ve smyslu § 4. not. ř.) sukcessi v právo svého předchůdce prokázati, leč panující prakse připouští exekuci i při postupu (cessi), byla-li sukcesse prokázána pouze listinami soukromými, v náležité formě zřízenými (§ 114. s. ř.).
4. Za exekuci lze žádati teprve po uplynutí lhůty ku plnění stanovené. Žádosti za exekuci před uplynutím této doby podané jest zpravidla zamítnouti. Dle jiného názoru nemá se žádost za exekuci před uplynutím této lhůty podaná zamítnouti, nýbrž uplynutí lhůty této vyčkati.
5. Za exekuci žádati lze kdykoliv. Výjimky z této zásady jsou: V řízení upomínacím lze za exekuci žádati jen do 6 měsíců po doručení platebního rozkazu (§ 16. říz. upom. zák. ze dne 27. dubna 1873 č. 67. ř. z.). Ve sporech ze smlouvy nájemní a pachtovní nelze vésti exekuci, jakmile dotyčná smlouva třeba mlčky obnovena byla (§ 22. říz. ve v. náj. (cís. nař. ze dne 16. listopadu 1858 č. 213. ř. z.); roz. ze dne 21. května a 22. června 1884 sb. »Gl. U.« č. 1047., č. 11337.).
6. Za exekuci žádáno budiž písemně (dv. d. ze dne 5. dubna 1791 č. 134.). Žádost ústní připouští se na venkově (dv. d. ze dne 1. srpna 1818 č. 1481.), v řízení stručném (§ 52. říz. stručné), v řízení mandátním
(§ 8. I. říz. mand.), v řízení nájemném (§ 12. říz. náj.), v řízení ve věcech nepatrných (§ 87. říz. ve v. nер.), v řízení upomínacím (§ 18. říz. upom.) a též v řízení při rušené držbě (§§ 3. a 17. cís. nař. ze dne 27. října 1849 č. 12. ř. z.).
7. Žádost za exekuci musí býti podepsána právním přítelem v místech, kde jsou aspoň dva advokáti a ve všech případech, kde ve předchozím sporu exekvent advokátem byl zastoupen (dv. d. ze dne 30. března 1842 č. 603.).
8. Zásada, že exekuci povoliti jest bez předchozího slyšení dlužníka, prolomena jest následujícími výjimkami:
a) Žádá-li se v řízení ve věcech nájemních za exekuci na základě výpovědi prokázané jen listinou soukromou, jest za příčinou zjištění pravosti té listiny naříditi stání, při kterém obě strany se vyslechnou a pak ve věci se rozhodne (§ 20. cís. nař. ze dne 16. listopadu 1858 č. 213. ř. z.).
b) Jde-li o exekuci cizozemských rozsudků (viz čl. Řízení delibační). с) Při exekuci na základě rozsudku na alternativně plnění znějícího, má-li dlužník právo volby.
9. O povolení exekuce jest vyrozuměti exekventa ihned, exekuta při výkonu a pak i třetí osoby, jichž výkon exekuce se týká a to:
a) Povolena-li exekuce I. stupně proti obci, jest o tom zpraviti nadřízený jí sbor zastupitelský (okresní zastupitelstvo) (výn. min. z 29. dubna 1864 č. 3563.).
b) Jde-li o exekuci notářské kauce, notářskou komoru (§ 26. not. ř.).
c) Jde-li o exekuci proti ústavu vydávajícímu pod dohledem státu zástavní listy, zpraven budiž příslušný vládní komisař za účelem ochrany práv majitelů listů zástavních (zák. ze dne 24. dubna 1874 č. 49. ř. z.).
d) Vede-li se exekuce na služné zeměpanských, zemských nebo městských úředníků, jest o tom podati zprávu jich představenému (§ 350. s. ř.).
e) Vloženo-li exekuční právo zástavní do knih pozemkových, sluší po vykonaném zápisu o tom knihovní interesenty zpraviti (§ 123. kn. ř.).
10. Veškeré útraty s provedením exekuce spojené povinen jest exekut exekventovi nahraditi a má jej tudíž soud ku náhradě těchto útrat odsouditi, ač-li exekvent za to žádá a útraty ty prokáže (§ 24. zák. ze dne 16. května 1874 č. 69. ř. z.).
II. Druhy exekuce.
Dle účelu dělí se exekuce na exekuci směřující ku zjištění návrhu
exekventova a na exekuci směřující k uspokojení jeho.
1. Exekuce zjišťovací zjednává exekventovi právě tak jako exekuce k uspokojení směřující věcné právo ku majetku exekutovu, liší se však od poslednější tím, že ji lze za jistých zákonných podmínek povoliti pro nárok, o kterém právoplatně ještě rozhodnuto nebylo a že při ní připouštějí se jen ony stupně exekuce, jež mají za účel zjištění (zájem a odhad). Exekuce zjišťovací má místo:
a) V řízení appellačním a to:
α) V řízení řádném, je-li spor takový, že strana v I. stolici zvítězivší až do vynesení rozsudku stolice druhé jistoty má zapotřebí (§ 259. s. ř.).
β) V řízení stručném, když proti nálezu I. neb II. stolice bezvýminečně odsuzujícímu podáno bylo odvolání (appellace), po případě dovolání (revise) neb stížnost zmateční (§ 56. říz. struč.).
γ) V řízení ve věcech nepatrných; hrozí-li straně škoda stěží nahraditelná, může jak soudce I. stolice tak i vrchní zemský soud ku žádosti strany naříditi, že má míti místo jen exekuce zjišťovací (§ 82. říz. v. v. nер.).
b) Na základě rozsudků trestního soudu o nárocích soukromoprávních, pokud rozsudek nenabyl právní moci (roz. ze dne 28. listopadu 1876 č. 14127. sb. č. 6299., rep. nál. č. 88.).
c) Na základě nálezů v řízení delibačním vydaných a právní moci dosud nenabyvších (roz. ze dne 22. února 1888 č. 1803., sb. 12066.).
d) Zjištění může býti povoleno též ve příčině přisouzených soudních útrat (jak v řádném tak i ve stručném řízení). (Roz. ze dne 6. listopadu 1889 č. 12715., časop. »Ger. Zeit.« r. 1889 č. 45.; ze dne 29. února 1888 č. 2501. rep. nál. č. 140.; ze dne 27. listopadu 1883 č. 13694. sb. 9671.) e) Na základě rozsudků soudů živnostenských, podána-li proti nim stížnost ku řádnému soudci; připouští se tu však jen mobilární exekuce zjišťovací (§§ 68., 70., 74 zákona ze dne 14. května 1869 č. 63. ř. z.).
f) Na základě jinakých soudcovských opatření (výměrů, rozkazů platebních) má exekuce zjišťovací místo v těchto případech:
α) Ve sporu exekučním, jestliže žalovaný se ku stání nedostaví, žalobní děj dozná nebo vznese námitky, o nichž nelze ihned konečný nález vynésti § 298. s. ř. a dv. d. ze dne 7. května 1839 č. 358.
ß) Byl-li nařízen v řízení stručném důkaz svědky nebo znalci, pokud se žaloba opírá o listinu úplně věrohodnou (§ 55. říz. struč.) ; rovněž v řízení ve věcech nájemních a pachtovních (§ 12. říz. v. v. náj.) a v řízení ve věcech nepatrných (§ 87. říz. v. v. nер.).
γ) V řízení mandátním, byly-li proti vydanému rozkazu vzneseny námitky (§ 7. I. říz. mand.).
δ) V řízení upomínacím, když pro obmeškání lhůty ku podáni
odporu se žádá za navrácení ku předešlému stavu (§ 14. říz. upom.).
Exekucí zjišťovací lze nabyti těchto práv:
a) V řízení ve věcech nájemních a pachtovních lze na základě žaloby o dlužné nájemné nebo pachtovné si vydobýti zájemné popsáni oněch předmětů, na něž se vztahuje zákonné zástavní právo pronajímatele nebo propachtovatele (dv. d. ze dne 3. listopadu 1819 č. 162. a § 1001. o. o. z.) Pronajímatel nebo propachtovatel má též právo žádati, aby dotyčné předměty přeneseny a uschovány byly u osoby třetí (roz. ze dne 23. června 1886, časop. »Ger. Halle« r. 1887 č. 31.; ze dne 20. února 1889, časop. »Ger. Halle« r. 1889 č. 21.).
b) Sequestrace statku propachtovaného ku zjištění pachtovného.
c) Zjišťovací zájem a odhad svršků má za podmínek zákonných místo na základě rozsudku právní moci nenabyvšího; rovněž i
d) záznam zástavního práva na nemovitosti (§ 38. knih. z.).
2. Exekuce směřující k uspokojení nároku exekventova může býti povolena
a) na základě výroku soudů civilních, právní moci nabyvšího (rozsudku, výměru rozhodovacího, rozkazu platebního),
b) na základě nálezů soudů trestních
α) ohledně obnosů za kauci nebo rukojemství sloužících, jež prohlášeny byly za propadlé (§ 193. tr. ř. III. odst.) a
ß) ohledně nároků soukromoprávních, trestním rozsudkem poškozenému přisouzených;
c) na základě nálezů státního dvora soudního (§§ 22, 24 zák. ze dne 25. července 1867, č. 101 ř. z.) o poměrech soukromoprávních;
d) na základě nálezů soudu říšského o sporných nárocích (§ 39 zák. ze dne 18. dubna 1869, č. 44 ř. z.);
е) na základě rozhodnutí v řízení nesporném (§ 19 pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.);
f) na základě nálezův úřadů správních. Sem spadají nálezy úřadů správních o náhradě škody (roz. ze dne 31. října 1871, č. 13074 sb. 4291), pak nálezy ohledně odškodnění nebo zajištění při expropriaci, k účelům železničním (§ 36 zák. ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.); rozsudky a narovnání soudů živnostenských (§75 zák. ze dne 14. května 1869, č. 63 ř. z.); nálezy komise vyvažovači (roz. ze dne 18. dubna 1888, č. 4658 sb. 12151, ze dne 13. září 1874, č. 10089 sb. 5485); nálezy úřadův obecních ve příčině pohledávání mzdy (roz. ze dne 22. ledna 1889, č. 729, časop. »Jur. Ztg.« r. 1889 č. 22); za příčinou dobývání nákladů ošetřovacích (roz. ze dne 14. srpna 1877, č. 9874 sb. 6535); ve příčině nezaplacených daní a poplatků (roz. ze dne 22. prosince 1886, č. 14691 sb. 11307; ze dne 16. března 1880, č. 2947 sb. 7896; ze dne 8. ledna 1879. č. 210 sb. 7278; ze dne 12. listopadu 1878, č. 12745 sb. 8612 a j.; ze dne 3. listopadu 1874, č. 11644 sb. 5525; ze dne 24. března 1869, č. 2962 sb. 3355); ve příčině útrat, správním soudním dvorem fisku přiřčených (rozhod. ze dne 17. listopadu 1880, č. 12932 sb. 8182);
g) exekuci lze dále povoliti na základě soudního smíru. Soudním smírem rozuměti jest narovnání učiněné před soudem o sporu před tímto
zahájeném (dv. d. ze dne 22. června 1805 č. 735). Jen narovnání před soudem o žalobě učiněné lze exekvovati (roz. ze dne 30. dubna 1889, časop. »Not. Ztg.« roč. 1889 čís. 44), a lze narovnání takové exekvovati i tehda, když v něm exekuce vymíněna nebyla (roz. ze dne 3. ledna 1890, časop. »Ger. Halle« r. 1890 č. 6). Sem náležejí též narovnání, učiněná před soudy smírčími (roz. ze dne 4. června 1889, č. 6373, sb. »Novák« 3100), před soudem trestním (roz. ze dne 11. května 1859, č. 5402 sb. 791), před úřadem policejním (roz. ze dne 8. října 1884, č. 11429 sb. 10200), před obecními úřady sprostředkovacími (§ 8. zák. ze dne 21. září 1869, č. 150 ř. z.) neb v řízení scelovacím: v tomto poslednějším případě však jen tehdy, když narovnání bylo učiněno před příslušným úřadem a když nejde o záležitosti správy politické (zák. ze dne 7. června 1883 č. 92 ř. z. § 11 a č. 94 ř. z. § 12);
h) exekuci lze konečně povoliti též na základě právoplatných výměrů soudních ve věcech sporných i nesporných, jimiž plnění nějaké se ukládá.
Dle způsobu, jakým exekuci provésti lze, rozeznáváme:
3. Exekuci osobní čili uvěznění, které má průchod:
a) jen jako prostředek zjišťovací, je-li exekut útěkem podezřelý (§ 275 soud. ř.);
b) v řízení vyjevovacím (manifestačním), nedostaví-li se dlužník ku stání nebo zpěčuje-li se vykonati přísahu vyjevovací (§ 4. zák. ze dne 16. března 1884 č. 35 ř. z.);
c) nemůže-li práce, ku jejíž vykonání exekut byl odsouzen, osobou třetí býti vykonána (§ 310 s. ř.).
4. Exekuci reální, která může míti za předmět: věci movité (exekuce mobilární) nebo nemovité (exekuce immobilární), určitý předmět (exekuční odnětí statku), plnění určité práce (exekuce ad factum praestandum), pohledávky a služné (exekuční odevzdání pohledávek a služného).
A) Exekuční odnětí statku záleží v tom, že žalovaný za intervence soudu odevzdává cestou donucení statek, ku jehož vydání byl odsouzen. Toto řízení exekuční jest rozdílné dle toho, jde-li o statek movitý či nemovitý; vždy však mají i při odevzdání statku cestou donucení průchod zásady, platící při nabytí práva vlastnického odevzdáním.
a) Odnětí statků nemovitých: Bylo-li uznáno, že žalovaný jest povinen žalobci statek nemovitý odevzdati, má soudce na žádost žalobcovu povoliti, aby vlastnictví na žalobce převedeno bylo (§ 302, 303 s. ř.). Kde jsou veřejné knihy, bude potřebí dvojího donuceného odevzdání, totiž knihovního a fysického.
α) Knihovní odevzdání záleží v tom, že na základě vykonatelného rozsudku nebo narovnání vlastnické právo žalobcovo do veřejných knih se vloží; bylo-li již dříve zaznamenáno, spraví se záznam tento dotčeným vkladem a vymažou se zároveň všechny položky následující (Ullmann, Civilní proces § 183). Rozsudek, odsuzující ku vydání nemovitosti a vyhotovení listiny vkladné může býti vykonán též prostředky donucovacími, v § 310 s. ř. vytčenými (roz. ze dne 11. července 1877, č. 6518); zní-li však rozsudek v ten smysl, aby žalovaný takovou listinu vyhotovil, jinak že nález bude vykonán, může žalobce dle své vůle buď vésti exekuci dle § 310 s. ř., nebo žádati bezprostředně na základě rozsudku za exekuční vklad (roz. ze dne 28. února 1888, č. 12073). Na základě rozsudku, jenž proti zůstaviteli byl vymožen, lze žádati za exekuční vklad práva vlastnického též proti dědici (roz. ze dne 20. ledna 1880, č. 8720).
β) Fysické odevzdání provede se tím způsobem, že za intervence soudního zřízence uvede se exekvent v držení dotyčného statku; odporuje-li exekut tomuto uvedení, budiž žalobci držba zjednána vhodnými prostředky donucovacími, tedy po případě pomocí stráže. Uvedení v držbu může se však státi jen ohledně celého statku; byla-li žalobci přisouzena jen aliquotní část statku, nemá průchod uvedení v držbu poměrné části fysické (roz. ze dne 1. června 1881, časop. »Notariats-Zeit.« 1882, č. 16). Je-li exekvent již ve knihovním nebo fysickém držení statku, omezí se exekuce jen na to, čeho se ještě exekventu nedostává. Ku vykonání této exekuce příslušným jest soud tabularní, po případě reální.
b) Odnětí věcí movitých: Zákon pojednává v tomto směru výslovně o dvou případech, a to o odnětí určitého a o odnětí neurčitého statku movitého.
α) Byl-li žalovaný odsouzen odevzdati žalobci určitý statek movitý (rem mobilem in specie), jest rozeznávati:
αα) Má-li žalovaný tu kterou věc v rukou, odejme mu ji soudní vykonate1 a odevzdá ji proti přijímacímu listu exekventovi;
ββ) je-li statek ten v soudním uschování nebo v rukou sekvestora, stačí příkaz, aby statek ten byl vydán;
γγ) dostal-li se však statek dotčený do rukou osoby třetí a nechce-li jej tato na základě pouhého příkazu (při čemž donuceni jest vyloučeno) vydati, má exekvent na vůli, buďsi na držitele o vydání pořadem práva nastupovati, buďsi na exekuta žalobu na zapravení prokázané hodnoty věci a své škody podati; takto zachová se exekvent i tehdy, kdyby tu dotyčného statku již nebylo (§ 306 tr. ř.). Má-li exekvent za to, že věc byla zavlečena, může učiniti návrh na manifestaci (§ 320 tr. ř.). Ve příčině odsouzení ku vydání určité věci movité nemá místa exekuce ad factum praestandum (roz. ze dne 14. října 1873, sb. 5104); to platí též ohledně vydání určitých směnek (roz. ze dne 2. října 1866, sb. 2625).
α) Jedná-li se o dodáni, resp. odnětí neurčitého statku movitého (res mobilis in genere) a má-li žalovaný statek takový, přikáže soudce ku žalobcově žádosti soudnímu vykonavateli, aby žalovanému dotyčné množství odňal a dodal je žalobci proti listu obdržecímu (§ 307 s. ř.). Žalobce má v žádosti za exekuci prohlásiti, přeje-li si odnětí i tehdy, kdyby se u exekuta nenašlo množství, k uspokojení jeho dostačující (§ 1415 o. o. z.).
Má-li žalovaný právo volby, budiž jemu dříve, než se vydá rozkaz na odnětí, uloženo, aby se rozhodl do určité lhůty pro jedno či druhé plnění, jinak že bude věřitel oprávněn určité věci dobývati. Nelze ukládati pokuty peněžité k tomu konci, aby vykonán byl rozsudek znějící na dodání věcí in genere (roz. ze dne 31. srpna 1870, č. 2858); pokuty takové však lze ukládati, bylo-li žalovanému uloženo plnění alternativně (rozhod. ze dne 7. října 1874, č. 5498). Nemá-li exekut žádaného statku, může exekvent buď statek ten způsobem, který není žádné z obou stran na újmu, koupiti, a náhradu škody proti žalovanému ku platnosti přivésti, anebo může exekuta žalovati na zaplacení prokázané hodnoty věci a na náhradu škody (§ 308 trest. ř.). Obnos škody určiti jest nikoliv dle dne, kdy stal se marný pokus exekuci provésti, nýbrž dle té doby, kdy dle zákona nebo smlouvy věc dodána býti měla (roz. ze dne 11. října 1867, č. 2876).
Osnova nového řádu exekučního obsahuje tato ustanovení:
Má-li zavázaný odevzdati jednu neb více určitých věcí nemovitých, neb věci movité určitého druhu, a má-li zároveň věci ty ve své moci, budtež věci ty z příkazu soudu exekučního orgánem vykonávacím zavázanému odňaty a doručeny exekvujícímu věřiteli proti potvrzení. Předpisu tohoto užiti jest i tehdy, má-li zavázaný vydati cenný papír nebo určité množství
cenných papírů (§ 348 osn.). Týmž způsobem lze exekvovati nárok, směřující na odevzdání věci movité, v tom případě, když předměty, jež jest odevzdati, jsou v moci osoby třetí, jež jest ochotna je vydati. Zdráhá-li se však třetí osoba věci ty vydati, může exekvující věřitel navrhnouti soudu exekučnímu, aby jemu přikázán byl nárok na vydání věci, který zavázanému proti držiteli dotčené věci přísluší. O přikázání tom platí obdobně předpisy, stanovené o přikázání pohledávek peněžitých (§ 349 osn.). Ohledně věcí, jež dle své povahy hmotného odevzdání nepřipouštějí, má si počínati vykonatel dle ustanovení § 427 o. o. z. Listiny a doklady, jež dle toho exekvujícímu věřiteli jest doručiti, má vykonatel zavázanému odníti (§ 350 osn.). Má-li býti vydána, přenechána nebo poskytnuta nemovitost nebo část její, předmět vlastnického práva ku horám nebo lodi, má vykonatel k účelu tomu potřebné odstranění osob nebo věcí movitých předsevzíti, a na to exekvujícího věřitele uvésti v držbu předmětu, jenž má býti odevzdán. Má-li s nemovitostí býti odevzdáno i její příslušenství, jest obdobně užíti §§ 348 a 350 osn. (§ 351 osn.).
B) Exekuce ad praestandum factum. Byl-li žalovaný odsouzen, aby vykonal žalobci nějakou práci, jest rozeznávati:
a) Může-li práce ta vykonána býti též osobou třetí. V tomto případě má soudce žalobci povoliti, aby si dal práci tu vykonati osobou třetí, ale s tím omezením, aby z toho žádná strana neměla ujmy, t. j., aby exekventovi (žalobci) bylo úplně vyhověno a exekutovi aby tím nevzešly zbytečné a bezúčelné útraty (§ 309 s. ř.). Že osoba třetí práci koná, má ten další následek, že exekvent jest oprávněn náklad tím vzcházející na žalovaném pohledávati; nárok ten může však opět jén žalobou ku platnosti přiveden býti (§ 309 s. ř. a § 409 západohalič. s. ř.). Osobu, jež práci má vykonati, neustanovuje soud, nýbrž jest věcí toho, kdo exekuci vede, aby vhodnou osobu určil (roz. ze 14. března 1882 č. 2900 sb. 8921). Proto není třeba při konání této práce intervence soudu, jmenovitě vyslání delegáta soudního (roz. ze dne 14. března 1882 č. 2900 sb. 8921). Exekut jest však povinen nahraditi jen náklady nutné s prací spojené, nikoliv snad též náklady náhodou vzniklé (roz. ze dne 22. října 1862 č. 7061 sb. 1580).
b) Nemůže-li práce osobou třetí býti vykonána, mohou nastati 2 případy:
α) Exekvent stojí na tom, aby práci plnil exekut; pak musí soudce ku žádosti exekventově exekutovi uložiti, aby svůj závazek splnil, pohroziv jemu po případě trestem na penězích nebo vězením (§ 310 s. ř. a 410 západohalič. s. ř.), tak na př. jde-li o odevzdání určité reality (roz. ze dne 8. února 1870 č. 1397 sb. 3703) neb o kladení účtů (roz. ze dne 11. listopadu 1868 č. 11078 sb. 3157), o vyklizení bytu (roz. ze dne 23. října 1866 č. 6369 sb. 2647), o vykonání přísahy vyjevovací (§ 220 s. ř.), Jedná-li se o vyhotovení listiny, má exekvent na vůli buď exekuci dle § 310 s. ř. zahájiti nebo zřízení listiny té prostřednictvím kuratora ad actum cestou exekuce si vymoci (roz. ze dne 20. března 1888 č. 3355 sb. 12108). Exekuce dle § 310 s. ř. má průchod patrně i tehdy, jde-li o nějaké snášení neb opomenutí se strany žalovaného. Tresty peněžité lze uložiti teprve tehdy, když jimi bylo již pohroženo (roz. ze dne 11. června 1855 č. 5350 sb. 100), a propadlé peněžní tresty lze exekučně dobývati, byla-li již předem stanovena doba platební (roz. ze dne 18. ledna 1872 sb. 4444).
β) Nestojí-li však exekvent o práci dotčenou, může žalovati, aby jemu její hodnota a vzešlá tím škoda byla nahrazena.
Oshova nového řádu exekučního obsahuje tato ustanovení:
Má-li zavázaný předsevzíti jednání nějaké, jež osobou třetí vykonáno býti může, budiž exekvent soudem zmocněn, aby jednání to na útraty zavázaného dal vykonati. Exekvent může zároveň navrhnouti, aby zavázanému bylo uloženo předem zapraviti útraty, jež s předsevzetím dotčeného jednání budou spojeny. Nález, kterým se takovémuto návrhu dává průchod, lze
ihned na movitém i nemovitém jmění zavázaného vykonati (§ 355 osn.). Nárok na jednání, jež osobou třetí provedeno býti nemůže, a jehož provedení výlučně na vůli zavázaného závisí, vykoná se tím způsobem, že soud exekuční přidrží zavázaného ku předsevzetí jednání dotyčného pokutami peněžitými nebo vazbou až do jednoho roku. Exekuce počíti má tím, že vyhrožuje se ujmou, jež ve případě obmeškání bude míti průchod. Uplynula-li bezvýsledně lhůta, pro předsevzetí jednání poskytnutá, jest ku návrhu exekvujícího věřitele vykonati prostředek donucovací, jímž bylo hrozeno a zároveň jest pokaždé pohroziti ostřejším prostředkem donucovacím s doložením nové lhůty pro dlužné plnění. Dotčený prostředek donucovací bude vykonán vždy jen ku návrhu exekvujícího věřitele (§ 356). Závazky upustiti od nějakého jednání nebo snášeti výkon nějakého jednání exekvují se tím způsobem, že soud exekuční, povoliv exekuci, exekutovi tresty peněžité nebo vazbu uloží, kdykoliv tento proti závazku svému jedná. Ku návrhu exekvujícího věřitele může soud exekuční uložiti zavázanému zřízení jistoty pro škodu, jež by vzešla, kdyby nadále proti závazku svému jednal (§ 357). Byla-li chováním se dlužníkovým způsobena změna, právu exekvujícího věřitele se příčící, má soud exekuční exekvujícího věřitele ku jeho návrhu zmocniti, že může zříditi předešlý stav na útraty a nebezpečí zavázaného (§ 358). С) Exekuční odevzdání pohledávek a služného. Jedním z různých, zákonem připuštěných způsobův exekuce, k uspokojení pohledávek peněžních směřujících, jest též odevzdání a vydání služného a jiných v určitém obnosu peněžitém záležejících plodů nebo důchodů (§§ 312, 321 s. ř., §§ 412, 425 západohalič. s. ř., jakož i odevzdání peněžních pohledávek exekutových (§ 314 s. f., § 415 západohal. s. ř.).
a) Odevzdání služného. V tomto případě sdělí se povolení ku
vydání, po případě odevzdání osobě (pokladně), jíž se týče a nařídí se jí, aby vydávala exekventovi odevzdané příjmy peněžní vždy v době splatnosti až do jeho uspokojení. Má-li povolení exekuce provedeno býti pokladnou veřejnou, musí dotyčné nařízení soudní sděleno býti jak pokladně, tak i úřadu, jí bezprostředně nadřízenému. V nařízení tom jest určitě označiti nejen pohledávku hlavní, nýbrž i pohledávky vedlejší (míru úroků a den jich počítání) (výn. min. spr. ze dne 27. září 1869 č. 11181). Úřad nadřízený zkoumá, zda-li výkon lze provésti a provedení to pokladně uloží, neb oznámí soudu překážky, které se vyskytly (nař. min. spr. ze dne 2. července 1859 č. 120 ř. z.; nař. min. ze dne 9. května 1860 č. 125 ř. z.).
Přednost různých věřitelů řídí se dle doby, kdy výměr exekuční pokladně byl doručen; bylo-li doručeno současně více výměrů, jest exekuci na základě nich žádanou provésti současně a poměrně.
b) Exekuční odevzdání pohledávky záleží v nuceném, soudem sprostředkovaném postupu (rozh. ze dne 4. listopadu 1880, č. 11231, sb. »G1. U.« č. 8161). Theorie řeší otázku tuto různě. Mnozí totiž souhlasí s náhledem, v dotčeném rozhodnutí vysloveným, jiní však spatřují v odevzdání nucenou assignaci. Odevzdání pohledávky, kterou osoba soukromá žalovanému ze zápůjčky, z uschování nebo z jiného důvodu má plniti, jest vůbec dokonáno, vyrozumí-li se o něm exekvent, exekut a dlužník exekutův, byť i nebylo lze tvrditi, že odevzdání jest neplatné, opomenul-li soud dlužníka exekutova o něm vyrozuměti (roz. ze dne 6. června 1886, č. 4611, sb. »G1. U.« 2517); podotknouti však ještě dlužno, že exekuční odevzdání pohledávky nepočne účinkovati dnem, kdy odevzdací výměr soudem byl vydán, nýbrž teprve dnem, kdy dlužníkovi exekutovu byl doručen (rozh. ze dne 22. listopadu 1882, č. 12754, sb. »G1. U.« č. 9193). Aby exekvent měl po ruce důkaz o tom, že jemu pohledávka byla odevzdána, a aby zároveň exekut nemohl odevzdanou pohledávku na základě dlužního úpisu dobývati, má vykonavatel soudní, má-li exekut listinu v rukou, odevzdání na ni poznamenati a ji exekventovi odevzdati, ač nczní-li na více, než kolik obnáší zažalovaná pohledávka (§ 314 s. ř.,§ 415 západoh. s. ř.) ; osobě třetí však dlužní úpis odníti nelze (rozh. ze dne 10. července 1883, č. 8202, sb. »Gl. U.« 9516). Žádá-li za to exekvent, jest odevzdání pohledávky knihovně pojištěné v knize pozemkové poznamenati (§ 314 o. ř., § 416 západohal. s. ř.; platí-li dlužník exekutův dluh, knihovně pojištěný, jest oprávněn za příčinou výmazu dluhu toho žádati na exekventovi výmaznou kvitanci (rozh. ze dne 24. července 1883, č. 8806, sb. »Gl. U.« č. 10853). Zvláštních formalit jest třeba šetřiti, jde-li o vydání pohledávky, kterou někdo má za erárem a která byla odevzdána (výn. min. fin. ze dne 7. března 1882, č. 23085). Soudce nemá se pouštěti do vyšetřování otázky, zdali pohledávka, která má býti odevzdána, existuje a zdali náleží do jmění exekutova (rozh. ze dne 5. února 1884, č. 1437, sb. »G1. U.« č. 9878); proto mohou býti odevzdány i pohledávky ještě nedospělé (rozh. ze dne 14. listopadu 1889, č. 12539, sb. »G1. U.« č. 13001), sporné a pochybné (rozh. ze dne 14. srpna 1858, č. 9557, sb. »G1. U.« č. 610), a eventuelní (rozh. ze dne 21. února 1888, č. 2021, sb. »G1. U.« č. 12064). Rovněž bylo rozhodnutím ze dne 20. května 1884, č. 5694, sb. »G1. U.« č. 11923 uznáno, že odevzdati lze vzájemné pohledávky, které má exekut za exekventem, ale jen tehdy, jsou-li to pohledávky peněžní (rozh. ze dne 14. ledna 1885, č. 159, sb. »Gl. U.« č. 10380. Vyrovná-li se exekut s dlužníkem po nabyté vědomosti o odevzdání, jest vyrovnání takové bez účinku (rozh. ze dne 14. ledna 1885, č. 13720, sb. »Gl. U.« č. 10377) a to i tehdy, když odevzdání nebylo na dotyčné listině poznamenáno (rozh. ze dne 18. července 1866, č. 7360, sb. »Gl. U.« 2551). Exekvent má pohledávku exekvovanou, nebyla-li dobrovolně zaplacena, zažalovati, má však právo v exekuci proti exekutovi pokračovati (§§ 317, 318 s. ř.), objeví-li se při dobývání odevzdané pohledávky, že byla tato zcela nebo z části illiquidní (rozh. ze dne 30. prosince 1867, č. 11431, sb. »Gl. U.« č. 2960).
Tomu, kdo koupil realitu exekučně prodanou, odevzdá se realita ta ve vlastnictví, když byl splnil podmínky dražební (§ 339 s. ř., § 452 západohal. s. ř.) a udělí se jemu povolení ke vkladu listiny odevzdací do veřejných knih (dv. d. ze dne 11. srpna 1827, sb., č. 2300).
III. Príslušnosť.
1. Exekuci na základě nálezu rakouského soudu povoliti může jen
ten soud, který dotčený nález byl vynesl; rovněž povoluje exekuci na základě narovnání soud, před nímž narovnání to učiněno (§ 6, 6 g jur. nor.).
2. Exekuci rozsudků, soudy Živnostenskými vynesených, po případě narovnání před dotčenými soudy resp. obecními úřady sprostředkovacími učiněných povoluje onen okresní soud, v jehož obvodu ten který živnostenský soud resp. obecní úřad sprostředkovací se nalézá (§75 zák. ze dne 14. května 1869, č. 63 ř. z. a § 8 zák. ze. dne 21. září 1869, č. 150 ř. z.)
3. Při rozsudcích, soudy smírčími vynesených, povoluje exekuci řádný soudce, jehož pravomoci exekut podléhá. (Res. ze dne 31. října 1785, č 489 , § 305. záp. hal. s. ř.)
4. Ve sporu syndikátním jest příslušným onen soud I. stolice, v jehož obvodu exekuce má se vykonati (§§ 18, 21 a 24. zák. ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z.).
5. Ve příčině vykonání rozsudků cizozemských soudů jest příslušným sborový soud I. stolice, v jehož obvodu se má exekuce vykonati (§ 70 jur. nor.).
6. Pokud jde o exekuci všech jinakých nálezů, jmenovitě soudy
trestními neb úřady správními vynesených, dále pak o exekuci na základě notářského aktu a pod., příslušným jest soud bydliště exekutova (§13 jur. nor.).
IV. Náležitosti Žádosti exekuční.
1. Žádost za exekuci musí býti opatřena potřebnými doklady.
2. Exekuce k uspokojení směřující může býti povolena jen na základě pravoplatného rozsudku (rozkazu platebního, výměru rozhodovacího), pravoplatného výměru nebo narovnání, pak na základě vykonatelného aktu notářského, v řízení nájemném na základě notářské listiny o mimosoudní výpovědi, nebo na základě úředního protokolu, podepsaného stranou, jíž výpověď svědčí nebo na základě stvrzení výpovědi, stranou vydaného, které má moc průvodní (§§ 9, 20 říz. ve v. náj.), konečně na základě rozsudkův cizího státu po předchozím zákonném řízení (viz čl. Řízení delibační).
3. Závazek, jenž má být exekvován, nesmí záviseti na výmince. Byl-li vynesen rozsudek výminečný, jest třeba rozsudku druhého o splnění výminky, pročež nesmí ve výminečném rozsudku nalezeno býti na bezodkladné zaplacení (dv. d. ze dne 10. února 1785, č. 387); jen při rozsudku, kterým uznáno bylo na přísahu, nevyhledává se dalšího rozsudku, nýbrž jen vysvědčení soudu o tom, že přísaha byla vykonána (dv. d. ze dne 15. prosince 1794, č. 207).
4. Připojena-li výminka ku soudnímu narovnání nebo notářskému aktu, jenž může být exekvován, stačí, když splnění výminky prokáže se listinou veřejnou. (Roz. ze dne 14. května 1878, ze dne 28. ledna 1879, ze dne 28. září 1880, sb. »Gl. U.« č. 6965, 7307, 8111.)
5. Závisí-li plnění zavázaného od vzájemného plnění oprávněného, a neprokáže-li se při výslechu o žádosti exekuční, že vzájemné toto plnění bylo splněno, nařídí se výkon exekuce pod podmínkou, obdrží-li exekut vzájemné plnění (roz. ze dne 29. ledna 1889, časop. »Jur. Bl.« r. 1889 č. 13).
6. Lhůta v rozsudku nebo ve výměru pro splnení závazku vyměřená musila uplynouti.
V. Výkon exekuce.
1. Soud exekuci povolující zpravidla též exekuci provede tím, že vydá příslušný příkaz; má-li však býti exekuce předsevzata v obvodu jiného soudu nebo jinou reální instancí, dožádá soud exekuci povolivší příslušný soud o výkon.
2. Exekuci provádí zřízenec soudní.
3. Má-li rozsudek býti vykonán v cizině, může strana žádati na soudci, jenž nález vynesl, aby připojil ku nálezu tomu doložku, že rozsudek jest vykonatelným. Soud procesní má ku žádosti vydati stvrzení o své příslušnosti a vykonatelnosti rozsudku (roz. ze dne 13. července 1880, sb. »Gl. U.« č. 8043.).
VI. Stupně exekuce.
Exekuce rozpadá se ve 3 stadia: zájem, odhad a prodej. Odhadu
netřeba, je-li předmětem exekuce pohledávka hypothekární (dv. d. ze dne 27. října 1797, č. 385.); rovněž netřeba odhadu, vede-li exekuci ústav úvěrní zvláštní výsady v tom směru požívající. Prvý stupeň záleží při movitostech v zájmu, úzké závěře a přenesení při nemovitostech ve vkladu exekučního práva zástavního. Při nemovitostech,
které v knihách zapsány nejsou, povolí a provede se zájem jako při movitostech zájemným popsáním (roz. ze dne 1. července 1879, kn. jud. 104.).
Druhý stupeň exekuce záleží v exekučním odhadu, za který žádati
lze zároveň v žádosti za zájem (§ 7 zák. ze dne 16. května 1874 č. 69 ř. z.). Ku povolení odhadu věcí movitých nevyhledává se, aby výměr o vykonaném
zájmu nabyl již právní moci (roz. ze dne 3. února 1886, sb. »Gl. U.« č. 10919); při nemovitostech může však exekuční odhad býti povolen teprve tehdy, když exekuce prvního stupně byla provedena. Exekučnímu
odhadu není na závadu, jestliže po vykonaném zájmu exekučním dostane se předmět exekuce do rukou osoby třetí (roz. ze dne 24. prosince 1879, ze dne 11. května 1880, sb. »Gl. U.« č. 7706, 7974.).
Třetí stupeň exekuce záleží v exekučním prodeji (dražbě). Viz čl. Dražba.
VII. Stavení exekuce.
Exekuce se zastaví:
1. Ohlásí-li osoby třetí ku věci, která jest předmětem exekuce, právo vlastnické nebo jinaká práva (viz čl. Žaloba excisní).
2. Dokáže-li exekut listinou, plný důkaz tvořící, že exekuční právo
zaniklo (viz čl. Žaloba oposiční).
3. Ke sporné otázce, staví-li exekuci svolání věřitelů ve smyslu
§§ 813—815 o. o. z.,k níž Ullmann přisvědčuje, dáti jest odpověď zápornou, poněvadž o zákonník občanský nelze se při řešení této otázky opírati; právě naopak zachovává § 814 o. o. z. zástavnímu věřiteli právo,
že může své další nároky ku platnosti přivésti, i když věřitelé svoláni byli. Též nálezy nej v. soudu bylo uznáno, že konvokace věřitelův exekuci nestaví. (Roz. ze dne 14. května 1867, č. 4098, sb. 2798; roz. ze dne 13. listopadu 1888, č. 13275, sb. 12435; ze dne 28. dubna 1887, č. 3329, sb. 11566; ze dne 9. července 1872 č. 2279 kn. jud. č. 20.)
4. Zahájením konkursu (viz čl. Konkurs), avšak s tím omezením, že pokud jde o práva zástavní a retenční již nabytá, lze v exekuci i proti konkursní podstatě pokračovati.
5. Byl-li při obnově trestního řízení prohlášen dřívější rozsudek za
zrušený, připouští se exekuce nároků soukromoprávních na základě dřívějšího rozsudku jen ku zjištění (§ 358 tr. ř.) Stavení nastává též zavedením řízení
trestního, jež by mohlo míti závažný vliv na rozhodnutí soukromoprávní (dv. d. ze dne 6. března 1821, č. 1743). Stavení však není spojeno s trestním udáním pro křivou přísahu (roz. ze dne 26. srpna 1884, sb. »GL U.« č. 10137; též sb. »GL U.« č. 4688, 5590).
6. Exekuci staví zpravidla použití řádných opravných prostředků,
appellace, revise, zmateční stížnosti, vyjmouc případy při exekuci zjišťovací uvedené.
7. Stížnosť (rekurs) exekuci nestaví; soudce má však upustiti od
dalšího výkonu, byl-li by jinak úspěch stížnosti zmařen, nebo byla-li by tím způsobena stranám škoda nenahraditelná (dek. dv. kanc. ze dne 2. bř. 1799, č. 459). Exekuci nestaví též žádost za restituci při obmeškání lhůty rekursní (rozh. ze dne 5. února 1884, sb. »G1. U.« č. 9879).
VIII.Omezení exekuce.
Exekuce doznala během času jednak z politických a administrativních, jednak ze sociálně politických důvodů mnohých omezení.
A) Věci státního zařízení se týkající.
Exekuci nepodléhají :
1. Lodi s nářadím k nim náležejícím, jež určeny jsou pro dopravu
zboží erárního v čas války (dv. d. ze dne 16. května 1793, č. 103 sb. z. s.).
2. Dokud trvá dodávací, dopravní nebo jiná podobná smlouva mezi pokladnou vojenskou nebo státní a osobami soukromými uzavřená, nelze exekvovati zboží, jež má býti dodáno, zálohy neb splátky, jež mají býti poskytnuty, pak nářadí a requisity, ku splnění smlouvy potřebné, byť i náležely podnikateli podřízenému straně, jež s erárem smlouvu učinila
(roz. nejv. soudu ze dne 27. června 1876, č. 7570, sb. »Gl U.« 6194); dovolena jest exekuce jen po vykonané liquidaci na zbývající jmění smluvníka (dv. d. ze dne 13. května 1814, č. 1086, sb. z. s. a ze dne 15. února 1815, č. 1132, sb. z. s.).
3. Předměty, pro službu poštovní určené (i koně, rozh. ze dne 4. února 1879, č. 1062, sb. »Gl. U.« č. 7321) a věci, poště svěřené a adresátovi ještě neodevzdané (zák. ze dne 5. listopadu 1837, č. 240, sb. z. s. § 29 a násl § 375, západohal. s. ř., dále peníze u poštovní spořitelny uložené (zák. ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z., nař. ze dne 10. října 1882, č. 163 ř. z.).
4. Střelný prach (nař. min. ze dne 31. března 1853, č. 91 ř. z.) a třaskaviny (nař. ze dne 20. února 1852, č. 47 ř. z.).
5. Předměty státního monopolu (sůl kuchyňská, tabák, ledek, střelný prach), nářadí, přípravy a jiné náležitosti výroby a úpravy takových předmětů beze svolení úřadů důchodkových (§ 405, 406, 407, 425, 427, 448 řádu cel. a monop. ze dne 11. července 1835), zboží v rukou úřadů celních se nacházející (§ 111 tamtéž), ohledně materialu tabákového a kolkového též dv. d. ze dne 11. května 1841, 535, sb. z. s.).
6. Výhry z loterie číselné před jich výplatou (lot. pat. ze dne 13. března 1813, pol. sb. z. sv. 40, č. 27 a výn. min. spr. ze dne 26. května 1858, č. 10074).
7. Poplatky lékařů soukromých a znalců ve věcech trestních (dekr. dv. kanc. ze dne 16. června 1835, č. 40, sb. z. s.).
8. Kauce státních úředníkův a notářův, které smějí býti exekvovány jen pro budoucnost a poslednější jen, když provedeno bylo řízení §§ 29, 30 not. ř. předepsané (rozh. ze dne 28. května 1875, č. 3832, sb. »Gl. U.« č. 5738).
9. Svatební kauce důstojníků, na něž povoluje se jen záznam obstávky (dv. d. ze dne 29. září 1835, č. 84, sb. z. s.); na úroky vojenských kaucí svatebních připouští se exekuce jen v míře omezené (§ 5. zák. ze dne 21. dubna 1882, č. 123 ř. z.); složila-li jistotu osoba třetí v cenných papírech, nemohou se ani její věřitelé domáhati prodeje jejich před zrušením svazku, jemuž kauce slouží (rozh. ze dne 18. května 1870, č. 5697, sb. »Gl. U.« č. 3795).
B) Příjmy.
1. a) Osob vojenských, úředníkův a služebníkův, ve službách dvoru, státu, země, okresu, obce nebo veřejného fondu postavených, jakož i správců duchovních zákonem uznaných církví a společností náboženských, pak příjmy z obročí, jakož i
b) odpočivné a odbytné těchto osob a jejich pozůstalých, jež mohou býti exekvovány do jedné třetiny s tím dalším obmezením, že
exekutovi ve případě a) důchod 800 zl., a při zákonných nárocích alimentačních 300 zl., ve případě b) důchod 500 zl. volným zůstati musí; jedná-li se však tu o nároky alimentační, není exekuce nijak obmezena.
Exekuci vůbec nepodléhají zvláště platy na penězích nebo v naturaliích, poskytované jmenovaným osobám ku zapravení nákladu, s veřejnou službou spojeného, pak denní platy písařů, platy mužstva a invalidův, přídavky poraněných, platy spojené s držbou medalie udatnosti, dále kvartál pohřební neb úmrtní, neb plat ze stejného důvodu přikázaný rodině některé z uvedených osob, pak platy, jež obdrží duchovní bezprostředně od stran za
předsevzetí výkonů duchovních. Na bytné lze exekuci vésti jen pro nájemné (zák. ze dne 21. dubna 1882, č. 123 ř. z). Těchto výhod požívají i úředníci v Bosně zřízení (rozh. ze dne 9. listopadu 1887, č. 12569, sb. »Gl. U.« č. 11828); dále též úředníci státních drah železných (rozh. ze dne 3. listopadu 1886, č. 12840, sb. »Gl. U.« 11232 a ze dne 24. srpna 1887, č. 9236, sb. »Gl. U.« č. 11720); členové zemského výboru (rozh. ze dne 25. listopadu 1873, č. 10684, sb. »GI. U.« č. 5147); úředníci pokladen
obecních (rozh. ze dne 6. listopadu 1877, č. 9680, sb. »G1. U.« 2911); diurnisté, jsoucí ve službě úřadu veřejného (rozh. ze dne 24. února 1891, č. 415, kn. jud. 122); nikoliv však cejchmistři (rozh. ze dne 1. května 1877, č. 5235, sb. »Gl. U.« č. 6464). Tak zv. subsistenční příspěvky důstojníků nenáležejí ku stálým platům (nař. min. ze dne 20. července 1886, č. 8638). Výživné, jež musí zeměpanský úředník poskytovati své manželce ze svého služného, jest považovati za část tohoto služného, a jest tudíž z exekuce vyloučeno (dv. d. ze dne 25. listopadu 1840, č. 482 sb. z. s.)
2. a) Platy osob, v soukromé službě trvale zřízených a b) odpočivné těchto osob i jejich pozůstalých mohou býti jen potud exekuci podrobeny, pokud převyšují ročně ve případě a) 800 zl. a ve případě b) 500 zl.; v poslednějším případě jest však exekuce neobmezena, jedná-li se o veřejné dávky, nároky alimentační, pohledávky na podporu a pohledávky pokladen nemocenských. Není-li poměr služebný trvalý, lze exekuci vésti, jen když práce nebo služba byla vykonána a když uplynul den výplaty, pak ale neobmezeně v objemu, zákonem dovoleném. Výdělek trestancův lze exekvovati teprve, když bylo uplynulo 30 dnů od jejich propuštění (zák. ze dne 29. dubna 1873, č. 68 ř. z. a ze dne 26. května 1888, č. 75 ř. z.). Důkaz o tom, že exekut má postavení trvalé, přísluší exekventovi (rozh. ze dne 14. prosince 1887, č. 13807, sb. »G1. U.« č. 11882). Dále nemá exekuce místa na plat a mzdu šichtovní horníkův (§ 207 hor. z. ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z.), leč jedná-li se o zákonné nároky alimentační (rozh. ze dne 3. září 1884, č. 10055, sb. »G1. U.« č. 10146).
3. Příjmy z nadací, dary z milosti, almužny, podpory: z fondu chudinského a nadačního (dv. d. ze dne 14. července 1784, č. 313 sb. z. s.); medic. a chirurg. společnosti vdovské ve Vídni (dv. d. ze dne 31. října 1817, č. 1380 sb. z. s.); ústavu zaopatřovacího pro nuzné pražské advokáty a členy právnické fakulty (dv. d. ze dne 29. května 1858, č. 274 sb. z. s.); peníze a naturálie, jež se ku zmírnění nouze obcím nebo jednotlivým osobám, jakožto podpory nebo jakožto splatné zálohy poskytují (nař. ze dne 22. prosince 1865, č. 142 ř. z.) a konečně prebendy šlechtičen z ústavu nadačního (dv. d. ze dne 23. března 1793, č. 94 sb. z. s.) exekuci nepodléhají.
C) Pojistné:
a) Náhrady škod ohněm způsobených, jež majitelům pojištěných budov vyplatiti má ústav, proti ohni pojišťující, určeny jsou ku znovuzřízení budov, ohněm poškozených, a nesmějí exekucí tomuto účelu býti odňaty (dekr dv. kanc. ze dne 18. července 1828, č. 2354 sb. z. s.). Též náhrada, poskytnutá za fundus instructus, ohněm poškozený, jest z exekuce vyňata
(rozh. ze dne 5. prosince 1876, č. 13890, sb. »Gl. U.« č. 6306); byla-li vyhořelá budova právě exekučně prodána, může si exekvent vymoci zabavení summy pojistné, kterou pojati jest v rozdělení nejvyššího podání
(rozh. ze dne 22. října 1878, č. 11653, sb. »GL U.« č. 7182); obnos ten nenáleží však vydražiteli, nýbrž hypothekárním věřitelům (rozh. ze dne 28. prosince 1880, č. 14474, sb. »Gl. U.« č. 8227);
b) pohledávky pojištěnce proti fondům nemocenských a úrazových pojišťoven (zák. ze dne 30. března 1888 a ze dne 28. prosince 1887, č. 33 a 1 z r. 1888), pak
c) pohledávky proti bratrským pokladnám (zák. ze dne 28. července 1889, č. 127 ř. z.) a
d) pohledávky pojištěnce proti »zem. pojišťovacímu fondu císaře Františka Josefa I.« v Praze (zák ze dne 7. června 1894, č. 120 ř. z.) jsou ve všech případech z exekuce vyňaty, leč by šlo o zákonné nároky alimentační.
D) Exekuci nelze vésti:
1. na bankovky rakousko-uherské banky (čl. 88 stanov a zák. ze dne 21. května 1887, č. 51 ř. z.);
2. na dědické právo jakožto celek, poněvadž věřitelé dědicovi dle
§ 822 o. o. z. mohou žádati za obstávku, zájem nebo záznam toliko jednotlivých věcí pozůstalostních (dv. d. ze dne 3. června 1846, č. 968 sb. z. s.) ;
3. na pohledávku proti pokladnám veřejným, dokud nebyla liquidována a poukázána (dv. d. ze dne 21. srpna 1838, č. 291. sb. z. s.);
4. na zboží, na něž byl vydán vkladní list; exekvovati lze v tomto
případě jen části skladního listu (zák. ze dne 28. dubna 1880, č. 64 ř. z.) ;
5. na podíl, jejž osobně ručící společník neb kommanditista má na
společném jmění společnosti, jakož i na podíl, jejž má člen společenstva na společném jmění společenstva, s obmezením vytčeným ve čl. 119, 126, 170 obch. z. a v zák. ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. § 56);
6. na příslušenství nemovitého statku (zák. ze dne 10. června 1887, č. 74 ř. z.);
7. na příslušenství hor (§ 121, hor. zák. ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z.).
8. na jednotlivé části drah železných (§§ 6, 46 zák. ze dne 19. května 1874, č. 70. ř. z.), jakož i na živnosti radikované, jež samostatně bez věci hlavní exekvovati nelze;
9. substance jmění katolických kostelův a obročí, na něž vésti lze
exekuci teprve, když nestačí k uspokojení jich výnos (§ 40. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50. ř. z.). Exekuci nelze vésti na předměty, určené ku
konání bohoslužby některé církve nebo společnosti náboženské, zákonem uznané. Na částky sv. kříže a ostatky svátých se exekuce nepřipouští; jejich schránky podléhají sice exekuci, nesmějí však porušena býti authentica, na nich se nalézající (§ 1. zák. ze dne 10. června 1887, č. 74. ř. z. a dv. d. ze dne 26. listopadu 1826, č. 2234. sb z. s.);
10. na prostředky dopravní cizích drah železných (cís. nař. ze dne 19. listopadu 1886, č. 144. ř. z.; zák. ze dne 9. května 1883, č. 42. ř. z. z r. 1884. (smlouva mezi Rak.-Uher. a Tureckem, Srbskem a Bulharskem) ;
11. statky svěřenské (fídeikomisní), na něž do jedné třetiny exekuci vésti mohou jen ti, kdož nejsou věřiteli fideikomisními (§ 635. násl. o. o. z.).
E) Ku zachování způsobilosti výdělkové a hospodářské existence dlužníkovy potřebné věci jsou mocí zákonných ustanovení z exekuce vyloučeny. § 340. s. ř. stanoví, že naprosto nelze exekvovati nevyhnute ně potřebný oděv a nejnutnější nástroje, jimiž si dlužník každodenně denně pro sebe a svou rodinu výživu opatřuje, na ostatní však potřebná nářadí domácí, jakož i na to, čeho dlužník ku provozování svého povolání potřebuje, jichž odnětím by mu způsobena byla obzvláštní škoda, neb jichž scizením by v pohanu upadl, lze vésti exekuci jen tehdy, není-li tu jiných prostředků platebních. Ustanovení to bylo § 2. zák. ze dne 10. června 1887, č. 74. ř. z. podstatně rozšířeno. Dle tohoto zákonného ustanovení jsou z exekuce vyňaty:
1. oděv, peřiny, prádlo, nářadí domácí a kuchyňské, zvláště kamna
pokojová a kuchyňská, pokud dlužník předmětů těch nevyhnutelně potřebuje pro sebe, členy své rodiny a služebnictvo, ve společné domácnosti s ním žijící;
2. potraviny a topivo, jichž má dlužník pro sebe a pro osoby pod
č. 1. uvedené na dva týdny zapotřebí;
3. jedna kráva dojná, neb dle volby dlužníkovy dvě kozy neb tři
ovce, pak krmivo a stelivo, jehož ku výživě a stlaní dotčených zvířat na dva týdny jest potřebí, pokud od zvířat těch výživa dlužníka a osob pod č. 1. uvedených jest odvislá;
4. při důstojnících, úřednících, duchovních, učtelích, advokátech,
notářích, lékařích a umělcích, jakož i jiných osobách vědeckého povolání, ony předměty, jichž osoby ty ku plnění své služby nebo svého povolání potřebují, jakož i slušný oděv;
5. při řemeslnících, nádennících, dělnících továrních a bábách porodních předměty, k osobnímu vykonávání jejich povolání potřebné;
6. při osobách, jejichž příjmy dle stávajících předpisů zákonných
exekuci zcela neb z části nepodléhají, onen obnos peněžitý, který se rovná části příjmů exekuci nepodrobené, připadající na dobu od předsevzetí exekuce do nejbližší výplaty (viz shora pod b) ;
7. ku provozování lékárny nezbytně potřebné nářadí, nádoby a zásoby zboží, ač sekvestraci tohoto závodu a předmětů, k němu náležitých, lze připustiti;
8. knihy, jichž dlužník sám nebo členové jeho rodiny, ve společné
domácnosti s ním žijící, pro kostel nebo školu potřebují;
9. snubní prsten dlužníkův, pak dopisy, spisy a rodinné obrazy,
vyjmouc jejich rámce;
10. řády a čestné odznaky.
Aby předměty exekuci podrobené, z ní však vyňaté, byly vyloučeny, žádati může jen exekut nebo jeho zmocněnec (roz. ze dne 12. listopadu 1889, č. 12893) a to kdykoliv před dražbou (roz. ze dne 4. prosince 1889, č. 113812). Těchto ustanovení užíti jest i na úpadce (kridatáře) (roz. ze dne 12. listopadu 1890, č. 12564). Věci z exekuce vyňaté lze nahraditi méně cennými předměty stejného druhu (roz. ze dne 3. dubna 1889, č. 3819). Předměty dle č. 5. z exekuce vyňaté jsou hlavně takové, kterých dlužník potřebuje ku vykonávání svého zaměstnání, záležejícího převahou v práci osobní (roz. ze dne 15. ledna 1889, č. 341); ustanovení č. 5. nelze užíti ani v příčině továrníkův (roz. ze dne 19. dubna 1888, č. 4265), ani ve příčině oněch předmětů, jichž použití vyžaduje vedle osobní práce exekutovy též spolupůsobení sil jiných (roz. ze dne 17. srpna 1888, č. 9579 a ze dne 13. prosince 1892, č. 14394); též nelze připustiti podmíněnou exekuci pro ten případ, že by tu byly předměty, dle shora vytčených ustanovení od exekuce osvobozené (roz. ze dne 14. listopadu 1888, č. 13333).
Z exekuce byly na základě uvedených výjimečných předpisů vyloučeny: šicí stroj pro domácnost exekutovu (roz. ze dne 8. listopadu 1887, č. 12476, a ze dne 17. dubna 1888, č. 4602); klavír operního zpěváka (roz. ze dne 25. dubna 1889, č. 4488); kulečník hostinského (roz. ze dne 16. března 1892, č. 3270); jediný kůň a jediný vůz povozníkův
(roz. ze dne 15. ledna 1889, č. 341.); vůz a dva koně fiakrovy (roz. ze dne 22. února 1893, č. 2031); naproti tomu bylo prohlášeno, že exekvovati lze tyto věci: pro cirkus určené koně majitele cirku (roz. ze dne 16. května 1893, č. 5673.); železný soustruh strojníkův (roz. ze dne 28. prosince 1892, č. 15165); hokynářův přístroj ku vyrábění sodovky (roz. ze dne 9. dubna 1889.); vůz a kůň řezníkův (roz. ze dne 29. května 1889, č. 6284.); výměnek (roz. ze dne 9. února 1892, č. 1204.).
Za omezení exekuce považovati jest konečně též ustanovení § 20. zák. ze dne 10. června 1887, č. 74. ř. z., byl-li totiž exekuční prodej nemovitostí prohlášen za bezúčinný, nelze za opětný exekuční prodej téhož statku pro tutéž pohledávku žádati, dokud neuplynul rok od té doby, kdy ono prohlášení nabylo právní moci.
4. Bylo-li právní jednání nějaké následkem žaloby odpůrčí vůči
věřitelům prohlášeno za bezúčinné, zaniká též účinnosť titulu exekučního a předsevzatých jednání exekučních. (§ 12. zák. odpůrč.) Zásada judicium jus facit in partes tantum nemůže býti nikdy na újmu právům osob třetích. Proto jest též každý takový nález v jakékoli formě vynesený, jakož i každé vykonatelné narovnání, vůbec tedy každý titul exekuce, pokud se opírá o právní jednání naříkatelné, bezúčinným vůči věřitelům a jich právu odpůrčímu.
5. Je-li předmětem exekuce vykonání práce Cad praestandum factum), zaniká exekuce smrtí exekutovou.
6. Exekuce vztahující se na určitý předmět zaniká zkázou předmětu toho; nároky věřitelův na náhradu tím však ujmy netrpí.
7. Exekuce konečně zaniká, byl-li soukromoprávní nárok, pro nějž
exekuce byla vydobyta, prohlášen rozsudkem trestního soudu za neplatný.
IX. Zánik exekuce.
Exekuce zaniká:
1. zaplacením, jak věci hlavní, tak i poplatků vedlejších;
2. tím, že následkem žaloby excisní nebo vlastnické přiřkne se osobě třetí pravo vlastnické ku předmětům exekuce;
3. bylo-li následkem žaloby oposiční rozsudkem nalezeno, že právo exekuční zaniklo skutečnostmi později nastalými.
X. Exekuce v řízení nesporném.
Proti stranám, jež neuposlechnou opatření soudního, jim svědčícího, jest užíti bez dalšího řízení z úřední povinnosti přiměřených prostředků donucovacích. Na základě pravoplatných nálezů, v řízení nesporném vynesených, lze vésti exekuci též dle předpisů soudního řádu. Soud může dle okolností zříditi opatrovníka, který učiní kroky ku exekuci potřebné.
Je-li existence pohledávky sporna, jest zůstaveno volnému uvážení soudu, chce-li s exekucí až do skončení procesu vyčkati, neb exekuci zjišťovací si vydobyti (§ 19. pat. ze dne 9. srpna 1854. č. 208 ř. z.). Má-li býti exekučně vydobyt trest na penězích, odejme soudní sluha z movitého jmění osoby odsouzené tolik, kolik k uhražení trestu jest zapotřebí. Odejmuté jmění uschová se u soudu neb u spolehlivého muže a během 14 dnů se zcizí; to co po zapravení pokuty a exekučních útrat zbude, vydá se straně. Exekuci na statek nemovitý zahájí finanční prokuratura. Tresty peněžité, které nelze vydobyti, promění se ve vězení tím způsobem, že za každých 5 zl. uloží se vězení 1 dne a jde-li o obnosy pod 5 zl., nejméně vězení 12hodinné (nař. ze dne 5. listopadu 1852, č. 227. ř. z.). Nařízení v záležitostech pozůstalostních vydaná lze donucením provésti jen vůči takovým osobám, jež v řízení pozůstalostním bezprostředně jsou zúčastněny, nikoli však vůči takovým osobám, jež stály k zůstaviteli v jiném právním poměru (roz. ze dne 15. května 1863, č. 2758, sb. »Gl. U. W.« IV. 1717).
XI. Exekuce v právu obchodním.
Obchodní zákonník upravuje celou řadu nucených prodejů. Jest však sporno, možno-li všechny tyto případy shrnouti pod pojem exekuce. Exekuční prodej zboží nebo jinakých předmětů má místo:
1. V případě čl. 310 obch. z., když mezi kupci zřízena byla ruční zástava a listina o tom vyhotovena; je-li dlužník v prodlení, může věřitel vymoha sobě svolení svého příslušného obchodního soudu beze slyšení dlužníka a na své vlastní nebezpečí prodati zastavené předměty. Bylo-li však smluveno, že se věřitel smí uspokojiti ze zástavy bez řízení soudního, může věřitel prodati zástavu veřejně po případě obchodním dohodcem neb oprávněným úředníkem (čl. 311 obch. z.). Výkon zástavního práva, článkem 310. obch. z. věřiteli poskytnutého, podmíněn jest tím, že o právu zástavním zřízena byla listina a sice pro pohledávku číselně určenou a že právo zástavní nabyto bylo dle předpisův občanského zák. (Roz. ze dne 11. února 1879, č. 1094, časop. »Ger. Zeit.« r. 1880 č. 72, časop. »Jur. Bl.« r. 1879 č. 21.) Z ustanovení čl. 310 plyne, že útraty s prodejem spojené nese věřitel sám, že si však útraty ty dle § 45. úv. zák. k obch. zák. sraziti může z ceny stržené (roz. ze dne 3. listopadu 1885, č. 12648 časop. »Ger. Halle« r. 1886 č. 16.). Nař. ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. z. ustanovuje sice ve 3. odstavci, že ústavy úvěrní, ve čl. f. cit. nař. uvedené, uspokojiti mohou své pohledávky, vzniklé z obchodů ve smyslu stanov předsevzatých, ze zástav ručních, pro pohledávky ty zřízených buď dle čl. 310 nebo dle člu 311 obch. zák.; ustanovení to nevztahuje se však na ony ústavy úvěrní, kterým jich stanovami, nejv. schválení obdrževšími, poskytnuty jsou výhody rozsáhlejší, na př. na banku rakouskouherskou, rakouský ústav pro úvěr pozemkový a pod.; ústavy tyto totiž, prodávajíce effekty svých dlužníků, nejsou vázány předpisy člů 310 a 311 obch. z. (Roz. ze dne 6. května 1879, č. 3662 časop. »Jur. Blätter« 1879 č. 26.)
2. Komu přísluší právo retenční, může při svém příslušném soudě
žalobou žádati za prodej retinovaného předmětu (čl. 315 obch. z.). Těmto případům článků 310, 311 a 315 obch. z. nelze upříti povahu exekuce, poněvadž jednak předpokládají právo zástavní po zákonu nabyté, jednak připouštějí nucený prodej za příčinou realisace existujícího práva zástavního.
3. Je-li kupující s přijetím zboží v prodlení, může je prodatel dáti
prodati buď veřejně, nebo má-li zboží to cenu tržní nebo bursovní, obchodním dohodcem, po případě, není-li tu takového, oprávněným úředníkem (čl. 343 obch. z.).
4. Tento prodej má stejným způsobem průchod ve případě člu 348 obch. z., když kupující ponechal prodateli ku disposici zboží, které zkáze podléhá, a když je tu zároveň nebezpečí v prodlení.
5. Při fixních obchodech může prodatel na místě, aby zboží plnil, je na účet nedbalého kupujícího zpeněžiti (čl. 357. odst. II. obch. z.).
6. Komisionár může nucený prodej předsevzíti, jestliže zaslané mu zboží při odevzdání, jak zevně lze seznati, jest poškozeno a je-li zároveň nebezpečí v prodlení. Prodej se předsevezme dle čl. 343 obch. z. (čl. 365 obch. z.).
7. Komisionář jest dále oprávněn mocí zástavního práva jemu příslušejícího zboží komisionářské dle předpisu čl. 310 obch. z. sciziti, jestliže komitent ve příčině svých závazků jest v prodlení. Tatáž práva má zasílatel (čl. 382 a 387 obch. z.) a povozník (čl. 407, 409, 411 obch. z). Na veřejný prodej zboží komisionářského vedle čl. 310 obch. z. nelze užiti předpisů platících o exekuční dražbě, poněvadž přípustnost prodeje není podmíněna ani vyrozuměním dlužníka, jak ze čl. 310 obch. z. na jevo jde (roz. ze dne 20. ledna 1885, č. 611; časop. »Jur. Blätter« 1885 č. 12, »Centr. Bl. f. jur. Praxis« r. 1885 č. 21). Zasílatel není oprávněn pro pohledávky, jež mu z uschování zboží vzcházejí, předmět jemu ku zaslání odevzdaný na základě čl. 310 obch. z. ihned prodati (roz. ze dne 17. dubna 1884, č. 4376, časop. »Ger. Halle« 1884 č. 41).
Veřejný prodej zboží ve smyslu čl. 343 nemůže býti pojímán za soudní exekuci, poněvadž se ani neopírá o nález, aniž má vůbec náležitostí soudní exekuce (roz. ze dne 16. prosince 1884, č. 14099, sb. »A. a Cl.« č. 1185.). Předsevzetí nuceného prodeje ve smyslu čl. 343 obch. z. povolují nikoliv soudcové, nýbrž výlučně úřady politické (roz. ze dne 24. června 1885, č. 7336 sb. »Ad. a C1.« č. 1223, ze dne 13. dubna 1886, č. 4510, časop. »Právník« 1890 str. 22; ze dne 31. srpna 1886, č. 8354, Časop. »Jur. B1.« 1889, č. 14.) Soudní scizení ve smyslu čl. 343 a 348 obch. z. nelze považovati za scizení exekuční, nýbrž za dobrovolné, které posuzovati dlužno dle předpisů pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. (Roz. ze dne 29. října 1889, č. 12158 časop. »Ger. Halle« 1890 č. 2.) Soud není vůbec povolán, aby měl nějaký vliv na výkon práva, které prodateli ve příčině prodeje zboží nějakého dle čl. 343 obch. z. přísluší (roz. ze dne 14. července 1885, č. 8138, časop. »Ger. Zeitung« 1885 č. 84.; časop. »Jur. Blätter« 1885 č. 37).

Citace:

Exekuce. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 439-456.