NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Drahé ťuknutí.

(Před okres. soudem pro přestupky v Praze.)
Obžalovaný řidič elektrické dráhy Kolařík líčil věc jako za zmínku nestojící ťuknutí elektrické tramwaye do automobilu. Nic prý se vlastně nestalo. Na voze elektrické dráhy ani barva nebyla setřena, ani jediná tabulka nepraskla a tak prý není ani správné, když toto nepatrné ťuknutí definuje se jako srážka.
Leč fotografie poškozeného automobilu mluvily jinou řečí. Šlo o nejtěžší typ českého automobilu „Praga-Grand“ s těžkou zimní karoserií. Tato těžká karoserie byla na dvou místech nahoře proražena naskrz, okénko na padrť rozbito a kromě toho, patrně nárazníkem motorového vozu, byla poškozena benzinová nádržka a to tak, že benzin z ní prýštil.
Továrna Českomoravská ve své automobilce vůz si spravila a správka stála 15 300 Kč a to ještě počítáno v režijní tovární ceně. Mimo to utrpěl úraz jak šofér, automobil řídící, tak ve voze sedící člen správní rady a ředitel továrny.
Obžalovaný řidič vozu elektr. dráhy hájil se tím, že srážku zavinil šofér, který prý neočekávaně v bezprostřední blízkosti „Koruny“ jej předejel a před ním na koleje se postavil. Leč svědecky bylo zjištěno, že automobil později poškozený jel po celých Příkopech velmi volně, nemohl však minouti stanici „Koruna“, poněvadž v ní stálo několik vlaků elektrické dráhy. Za nimi stál automobil, jsa umístěn podle nových předpisů za nimi a nucen vyčkati, až řada motorových vozů, před ním stojících, dá se do pohybu. Takto stál automobil asi 3 minuty u zastávky „Koruna“. Bylo to o polednách, v době, kdy tato nejživější snad tepna Prahy bývá passanty ucpána.
Soud po výslechu svědků vynesl rozsudek, jímž obžalovaného řidiče vozu uznal vinným a odsoudil jej do vězení na 48 hodin, odůvodniv svůj výrok tím, že podle vlastního doznání pozbyl řidič elektrické dráhy schopnosti ovládati vůz, k tomu nehledě, že když spatřil automobil, stojící ve stanici na vzdálenost plných 80 m, jak doznává, měl a musil míti možnost srážce zabrániti. Neučinil-li tak, lze to přičísti na vrub buďto neschopnosti anebo lehkomyslnosti.
Spor ovšem bude míti dozvuky u soudu civilního, kam poškozená majitelka automobilu, Českomoravská továrna, uchýlila se s žalobou o zaplacení 15 300 Kč; rovněž zraněný šofér a ředitel továrny domáhají se žalobami civilními značné náhrady škody. Obžalovaného řidiče elektrické dráhy zastupoval dr. Miřička ml., soukromé účastníky, t. j. poškozenou továrnu a zraněné passanty dr. Mellan.

Citace:

č. 7597. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 671-672.