NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Čís. 68 dis.

Podle § 47 zák. ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. nepřípustné odvolání jest v kárném řízení odmítnouti obdobným použitím ustanovení § 4 čís. 1 a § 1 čís. 1 nov. k trestnímu řádu ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878.
Osobě třetí nepřísluší právo odvolání proti osvobozujícímu nálezu kárné rady vůbec, právo stížnosti pak, jde-li o porušení vážnosti stavu.
(Rozh. ze dne 28. června 1928, Ds I 10/28.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie odmítl v neveřejném zasedání stížnost správně odvolání Dr. Josefa G-a do nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách v Praze ze dne 12. ledna 1928, jímž byl Dr. Josef G. uznán vinným přečinem poškození cti a vážnosti stavu a jímž byl Dr. Josef J. osvobozen od obžaloby pro přečin poškození cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Podle § 47 zákona ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. přísluší obviněnému opravný prostředek odvolání jen za podmínek tam pod čís. 1 uvedených. V souzeném případě nebyl odvolatel odsouzen k žádnému z kárných trestů vypočtených v § 47 čís. 1 uvedeného zákona, nepřísluší mu proto odvolání proti výroku odsuzujícímu. Odvolání jeho bylo proto odmítnouti obdobným použitím předpisů § 4 čís. 1 a § 1 čís. 1 novely k trestnímu řádu ze dne 31. prosince 1877, čís. 3, ř. zák. z roku 1878. Totéž bylo podle týchž zákonných předpisů učiniti s odvoláním, pokud směřuje proti osvobození Dr. Josefa J-e od obžaloby pro přečin poškození cti a vážnosti stavu. Podle § 23 kárného statutu je kárné řízení officiosní a kárná rada pro advokáty a kandidáty advokacie zakročuje z moci úřadu o oznámení nebo stížnosti, jakmile se doví o kárném přečinu advokáta nebo kandidáta advokacie. Podle § 47 kárného statutu přísluší proti nálezu kárné rady, jímž byl obžalovaný osvobozen, právo odvolání jen zástupci komory a s omezením tam uvedeným vrchnímu státnímu zástupci. Osobě třetí toto právo nepřísluší. Není proto Dr. G., který jest, pokud jde o kárné řízení proti Dr. Josefu J-ovi, osobu třetí, k odvolání ze sprošťujícího výroku vůbec oprávněn. Avšak podle předpisu § 53 kárného statutu, který tu sice v úvahu nepřichází, který však odvolatel asi měl na mysli, označiv odvolání stížností, nepříslušelo by Dr. G-ovi ani právo stížnosti, ježto tu jde o přečin proti cti a vážnosti stavu, k jejímuž hájení jsou podle § 23 a 29 kárného statutu povolanými orgány jedině kárná rada a zástupce komory. Stížností lze napadati jen usnesení nikoli nález a ten, kdo je kárným přečinem ve svých právech zkrácen, může si stěžovati jedině do usnesení, že není příčiny, by bylo proti obviněnému kárně zakročeno.

Citace:

Čís. 68 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 853-854.