NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Č. 7121.

Příplatky za moučné výrobky: * Předpisovala-li bratrské pokladna za dobu přede dnem 1. ledna 1921 podle svých stanov nemocenské příspěvky pouze za 6 dnů v týdnu, byla oprávněna vybírali zaměstnavatelské příspěvky ve smyslu § 4 opatř. stál. výboru č. 494/20 také jen za 6 dnů v týdnu.
(Nález ze dne 3. března 1928 č. 5211).
Prejudikatura: Boh. A 3929/24, 4678/25.
Věc: »Báňská hutní společnost« v Brně ,(adv. Dr. K. Winkler z Mor. Ostravy) proti ministerstvu pro zásobování lidu o vrácení přeplacených příspěvků zaměstnavatelských.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. min. v cestě instanční žádost stěžující si společnosti o vrácení přeplatku zaměstnavatelských příspěvků podle § 4 Opatř. Stál. výb. Nár. shrom. z 25. srpna 1920 č. 494 Sb. částkou Kč 354059, jehož se st-lka domáhala z toho důvodu, že jí bratrskými pokladnami jejích podniků v byly za dobu od 1. srpna do 31. prosince 1920 předpisovány a od ní vybírány příspěvky tyto na podkladě 30, resp. 31 dní v měsíci, ač podle § 13 stanov těchto pokladen měly býti předpisovány pouze za 26 dní v měsíci.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest otázka, zda v době od 1. srpna do 31. prosince 1920 byly bratrské pokladny podniků stěžující si společnosti oprávněny st-lce předpisovati a od ní vybírati zaměstnavatelské příspěvky za 30, resp. 31 dnů, či pouze za 26 dní v měsíci.
Podle § 4 Opatř. Stál. výb. č. 494/20 byl zaměstnavatel povinen za osoby, podrobené nemoc, pojistné povinnosti, za každou osobu a pojišťovací den zaplatiti 1 Kč. Co se rozumí dnem pojišťovacím, zákon sám nestanovil, naopak přenechal v § 5, posl. větě, upravení bližších podrobností cestě nařizovací. To se také stalo vl. nař. z 2. září 1920 č. 500 Sb., jež v § 11, odst. 1 vyložilo, že výrazem »za každý pojišťovací den« jest rozuměti den, za který se předepisují nemoc, příspěvky, v odst. 2. téhož § pak stanovilo, že zaměstnavatelské příspěvky za mlýnské výrobky předepíše nemoc, pokladna zároveň s nemoc, pojistnými příspěvky tím způsobem, že na plat. listině, jež musí vykazovati u každého pojištěnce v samostatném sloupci počet pojišťovacích dnů, dle úhrnného počtu těchto dnů všech v úvahu přicházejících zaměstnaných sil, vypočte celkovou výši příspěvků pro Státní obilní ústav.
Nss poukázal již v nál. Boh. A 3929/24 na to, že těmito předpisy byla příspěvková povinnost zaměstnavatelů uvedena v těsnou souvislost s jejich povinností platiti pojistné příspěvky nemocenské, čili jinými slovy, že zaměstnavatelé jsou povinni platiti příspěvek 1 Kč za ty dny, za které podle norem upravujících pojištěni nemocenské jsou povinni platiti příspěvky k nemoc, pokladně.
Na tomto stanovisku stojí ostatně jak st-lka, tak i žal. úřad, v dalším se však rozcházejí. Kdežto žal. úřad má za to, že po zákonu byly bratrské pokladny podniků st-lčiných oprávněny od st-lky vybírati nemoc, příspěvky za plných 7 dnů v týdnu, a že proto s hlediska povinnosti platiti zaměstnavatelské příspěvky je nerozhodno, zda se snad ve stanovách vzdaly tohoto svého oprávnění a ke své škodě vybíraly nemoc, příspěvky za pouhých 6 dnů, dovozuje st-lka, že rozhodným jest jedině onen právní stav, jak si jej zmíněné pokladny statutárně zavedly.
Nss přiklonil se k názoru, hájenému ve stížnosti a to z těchto důvodů:
Ze znění § 11 vl. nař. č. 500/20, kde se praví, že pojišťovacím dnem jest onen den, za který se předepisují nemoc, pojistné příspěvky, jest patrno, že míněn jest tu vždy onen právní stav, který jest v platnosti v době splatnosti zaměstnavatelského příspěvku. V daném případě jest tedy zkoumati, jaký stav práva platil pro vybírání nemoc, pojistných příspěvků u bratrských pokladen podniků st-lčiných v době do 31. prosince 1920. Jde o bratrské pokladny, a jest proto odpověď na tuto otázku hledati v předpisech o těchto pokladnách t. j. v zák. z 28. července 1889 č. 127 ř. z. ve znění příslušných novel. Tento zákon nestanoví, za které dny a v jaké výši jest vybírati příspěvky k nemoc, oddělení pokladen, naopak ponechává v § 13 bodě 5 výslovně pokladnám, aby si jak způsob vybírání, tak i výši těchto příspěvků upravily autonomně ve svých stanovách. Nelze proto pro otázku, za které dny byla st-lka v rozhodné době povinna platiti nemoc, příspěvky, v zákoně samém nalézti přímé odpovědi a třeba proto sáhnouti výhradně ke znění pokladničních stanov, tou dobou platných. Ježto pak z §§ 13 a 23 těchto stanov se podává — což ostatně žal. úřad sám připouští — že v době do 31. prosince 1920 byla st-lka povinna příspěvky k nemoc, oddělením svých pokladen platiti pouze za 6 dnů v týdnu, resp. 26 dnů v měsíci, byla povinna také zaměstnavatelské příspěvky dle zák. č. 494/20 platiti jenom za tyto dny.

Citace:

č. 7121. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 367-369.