Gustav Friedrich: Desky dvorské království českého. Díl VII První kniha půhonná z let 1383—1407. — Praha, stát. ústav historický, 1929, stran XXXIII.-232 in 4. — Konečně se nám dostává dalšího pokračování vydání desk dvorských. Na novém svazku je zejména důležité, že zahajuje novou řadu desk dvorských, totiž půhonné desky. Dosuď totiž jsme měli vydánu péči Friedrichovou nejstarší knihu provolací a to v »Archivu českém«. Zhodnotiti nejnovější vydání ve stručném referátu není skutečně možno a třeba se spokojiti s povšechným oceněním přesnosti, u vydavatele jména profesora Friedricha ostatně tak samozřejmým, že není nutno toho připomínati. Ostatně pokud jde o význam této edice pro právní historii ukáže se to teprve v pracích, které se k ní připojí. Již pečlivý úvod sám napovídá o významu právně-historickém a nebude jistě třeba dlouho čekati, aby se tento význam projevil co nejhmatatelněji. Zde v tomto referátu snad nebude na škodu připomenouti dvě věci: především že jedna řada desek dvorských je a bude i příště vydávána,v Archivu českém a druhá bude vydávána samostatně. Jde tu o dva zcela různé nakladatele, jen osoba editorova je pojí. To ovšem nebude nikterak zdravé (tento svazek je číslován jako VIL, ač v Historickém ústavu žádný svazek DD dosud nevyšel!) a nestačí poznámka na obálce a vysvětlení v úvodě. Nelze vědět, proč k tomuto rozdělení došlo, ale je jisto, že by se snad mohly dohodnout činitelé zúčastnění na nákladu DD., aby se jejich vydávání soustředilo na jednom místě. Bohužel je to zjev pro naše činy přímo typický, že začínáme vždy znovu a nedbáme ani té dobré stránky, že máme za sebou tradici 33 svazků Archivu českého. Toto roztržení však má i výsledek hlubší: neboť jestliže vydání v Archivu českém je většinou jen textové a obmezuje se pouze na nejdůležitější poznámky, vydání v Historickém ústavě je skutečně kritické, s veškerým poznámkovým materiálem, což sice je dlužno konstatovati 5 největšim uznáním, ale jistě tento dvojí způsob dvou řad téhož pramene je přece trochu zarážející. Patrně však nelze na této skutečnosti nic měnit a tak zůstane při tomto rozdělení, které není k dobru ani používateli, ani vydavateli, a hlavně ani samotnému prameni vydávanému. Ča.