Č. 8284.

Ochrana zaměstnanců. — Řízení správní: O mzdovém nároku zaměstnance z důvodu předčasného vystoupení ze služby pro zavinění zaměstnavatelovo rozhodují podle zák. č. 244/22 řádné soudy.
(Nález ze dne 6. prosince 1929 č. 22048.)
Věc: Marie W. v P. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o mzdový spor.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. úřad v P. rozhodl jako prvostupňová adm. vrchnost podle § 115 zák. čl. XIII:1876, že »Michal S. v N. jako zaměstnavatel je povinen zaplatiti st-lce od pravoplatnosti tohoto usnesení během 15 dnů pod titulem služebních požitků na výpovědní lhůtu 6 týdnů, počínajíc dnem 3. února 514 Kč pod následky exekuce«.
Župní úřad v Košicích pozměnil rozhodnutím z 11. prosince 1924 k odvolání Michala S. výměr okr. úřadu potud, že náhradu mzdy a stravného stanovil od vystoupení ze služby na dobu 3 měsíců, a to od 4. února 1924 do 3. května 1924 celkovou částkou 1186 Kč (t. j. náhrada mzdy 180 Kč a náhrada stravného pro dvě osoby (W.-ovou a jejího 9letého syna) za 88 dní po 12 Kč 1056 Kč, dohromady 1236 Kč, po srážce závdavku 50 Kč 1186 Kč), kterýžto obnos zaměstnavatel jest povinen žalobkyni zaplatiti do 15 dnů pod následky exekuce.
K odvolání Michala S. a Marie W. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím rozhodnutí župního úřadu jako nezákonné pro nepříslušnost úřadů správních. — — — —
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Skutková podstata, z níž žal. úřad vycházel, není sporná. St-lka vznesla in iudicium nárok na náhradu služ. požitků příslušejících jí jako býv. služebné u hospodáře z toho důvodu, že v důsledku zlého zacházení se strany hospodáře byla nucena předčasně ze služ. poměru vystoupiti. Nárok tento uplatňuje i ve stížnosti. Žal. úřad ve shodě s I. a II. stolicí rovněž posuzoval spor s tohoto hlediska, vycházeje ze skutkové podstaty, že tu jde o nárok na náhradu z důvodu předčasného vystoupení ze služ. poměru.
Na sporu je toliko otázka kompetence. Kdežto žal. úřad zrušil rozhodnutí župního úřadu, zabývající se meritem proto, že adm. úřady nejsou příslušny o sporech toho druhu rozhodovati, stojí stížnost na stanovisku opačném a vytýká, že na čeleď, k níž st-lka patří, se zákon č. 244/22 nevztahuje.
Již ze samého nadpisu zák. č. 244/22, kde se praví, že cit. zákonem se upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slov. a v Podk. Rusi, tak z § 1, který stanoví, že, zaváže-li, se někdo na nějaký čas konati jinému služby, vzniká smlouva služební a že pod slovem služba třeba rozuměti i takový pracovní poměr, při kterém se mzda platí od kusu nebo podle jednotlivých výkonů, jasně vyplývá, že zákon mezi zaměstnanci nerozeznává, nýbrž pojímá zaměstnance v nejširším slova smyslu. Nemá tedy stížnost pro názor, že pod slovem »zaměstnanec« jest rozuměti toliko robotníka a úředníka, nikoli však čeleď, nejmenší opory v zákoně.
Co pak se týče kompetence, je pro daný spor směrodatný předpis § 23 cit. zák., dle něhož nároky pro předčasné vystoupení nebo předčasné propuštění ve smyslu §§ 20 a 21 musí býti vzneseny u soudu během 6 měsíců po uplynutí toho dne, kterého mohly býti činěny, jinak se promlčí. Přikazuje se tedy do kompetence řádných soudů rozhodování o oněch nárocích zaměstnanců, jež zakládají se na skutečnosti, že zaměstnanec byl zaměstnavatelem bez důležité příčiny propuštěn nebo zaviněním zaměstnavatelovým ze služby vystoupil předčasně, t. j. buď před uplynutím služebního poměru, byl-li založen na určitý čas, nebo porušením lhůty výpovědní.
V daném případě jde, jak svrchu dolíčeno, o nárok st-lky jako zemědělské zaměstnankyně, jenž zakládá se právě na skutečnosti, že zaviněním hospodáře vystoupila předčasně ze služby a je proto podle toho, co právě dovoženo, příslušný rozhodovati o nároku tom řádný soud. Zrušil-li tedy žal. úřad meritorní rozhodnutí župního úřadu pro nezákonnost z toho důvodu, že úřad ten k projednání a rozhodování sporu není příslušný, nýbrž že podle § 23 zák. č. 244/22 patří daný spor do kompetence řádného soudu, jest rozhodnutí to ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost, jež zastává opačné stanovisko, zamítnout i jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8284. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 488-490.