NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - Jest datio in solutum právním jednáním úplatným?

Č. 7268.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Je nezákonné, jestliže zv sice odmítne pro svoji nepříslušnost odvolání z usnesení obecního zastupitelstva, majícího povahu prohlášení strany ve sporu o užívání veř. statku, jestliže však zároveň po stránce formální ono usnesení obecního zastupitelstva přezkoumá.
(Nález ze dne 9. května 1928 č. 12273.)
Věc: Eduard O. v K. proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. konc. Dr. Kar. Nahodil) o zákaz zabedniti studnu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím žal. úřad přezkoumal usnesení obecního zastupitelstva v K. z 30. prosince 1925 po stránce formální, se zrušuje pro nezákonnost.
Ostatně se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l zabednil studnu nalézající se na veř. statku před jeho domem v K. Ke stížnosti několika občanů, kteří ze studny té brali vodu, zakázala mu obecní rada usnesením z 6. května 1925 zabednění.
Odvolání, v němž st-l namítal v podstatě, že jde o soukromou stud- nu, k níž výhradně právo užívací má st-l jako majitel domu čp..., obecní zastupitelstvo a posléz zv zamítl, a to, pokud odvolání namítalo podjatost některých členů obecního zastupitelstva, z důvodu, že při usnášení obecního zastupitelstva o odvolání st-lově nejednalo se o zvláštní osobní zájem členů zastupitelstva po rozumu § 5. ob. nov. č. 76/1919, ve věci samé pak pro svou nepříslušnost, poněvadž st-l, domáhaje se práva na obecní studnu na základě vydržení, uplatňuje nároky soukromoprávní.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Obecní zastupitelstvo usnášejíc se o úpravě užívání studny před čp. ... v K. vycházelo zřejmě z předpokladu, že jde o veř. statek. Jako majitel a správce tohoto veř. statku zakázalo st-li zabedniti tuto studnu, resp. potvrdilo zákaz v té příčině daný obecní radou. Toto usnesení jeví se podle svého obsahu nikoliv jako úřední rozhodnutí, nýbrž jako pouhé prohlášení strany, jímž obec jako majitel a správce veř. statku osobuje si k němu určité právo. Z tohoto pojetí vycházel zřejmě i žal. úřad, třebaže odvolání proti onomu usnesení podané neodmítl s výslovným odůvodněním, že nejde o úřední zákaz, nýbrž o pouhé prohlášení strany. Neboť prohlásil-li se zv nepříslušným o odvolání v meritu rozhodovati s odůvodněním, že jde o nároky povahy soukromoprávní, nemůže výrok tento za daného stavu věci míti jiného smyslu, nežli, že usnesení ob. zastupitelstva má povahu pouhého prohlášení strany. Má-li však usnesení ob. zastupitelstva tuto povahu, pak není způsobilým objektem instančního přezkoumávání zv-em, a právem proto zv meritorní rozhodnutí o odvolání st-lově odepřel.
Než právě proto, že zv správně hodnotil usnesení obecního zastupitelstva jako pouhé prohlášení jedné strany vůči druhé straně soukromoprávního poměru, nemohl se zabývati nejen meritorními, nýbrž ani formálními námitkami, jež tato druhá strana (dnešní st-l) právě jako strana poměru soukromoprávního ve svém odvolání vznesla. Neboť, není-li zv vůbec povolán zkoumati usnesení ob. zastupitelstva, protože má povahu pouhého prohlášení strany, není povolán podrobiti svému zkoumání ani jeho stránku formální. Nejdeť tu o nic jiného, než o incidentní otázku sporu soukromoprávního, jejímuž řešení správní úřad výrokem svým nesmí předbíhati.
Pokud tedy zv ve; věci samé rozhodování pro svoji inkompetenci odmítl, není stížnost proti tomuto odmítnutí směřující důvodna. Pokud však zv přes toto správné odmítnutí usnesení obecního zastupitelstva po stránce formální přezkoumával, je tu st-lem vytýkaný rozpor, způsobený nesprávným právním názorem žal. úřadu na rozsah jeho instanční pravomoci rozhodovací. I bylo proto nař. rozhodnutí po té stránce podle § 7. zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 7268. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 660-661.