NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3384.

Do usnesení, jímž povolena mobilární exekuce na přihlášení, jest rekurs nepřípustným, dokud usnesení nebylo povinnému doručeno.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, R I 1048/23.)
Soud prvé stolice povolil mobilární exekuci na přihlášení,
rekursní soud zamítl exekuční návrh. Nejvyšší soud změnil
napadené usnesení v ten rozum, že odmítl stížnost dlužníka do usnesení prvého soudu jako předčasnou.
Důvody:
Usnesením prvého soudu byla dovolací stěžovatelce povolena proti
povinné straně mobilární exekuce na přihlášení. Dle §u 253 ex. ř. jest usnesení, povolující zájem svršků, doručiti povinné straně pří výkonu zájmu (viz též § 344 odstavec druhý jedn. řádu). Poněvadž vymáhající věřitel se dosud k výkonu této exekuce nepřihlásil, nebylo usnesení prvého soudu o povolení exekuce dosud dlužníku doručeno, což on ostatně ani nepopírá. Pokud jde o lhůtu k rekursu, stanoví sice § 521 c. ř .s. (§ 73 ex. ř.), že lhůta ta počíná dnem po doručení písemného vyhotovení usnesení, jemuž má býti odporováno, ale otázka, zdali opravný prostředek může býti vznesen již dříve (před doručením usnesení), není v zákoně rozřešena, pročež nelze k ní odpověděti jinak, než hledíc k danému případu. Ve věci, o niž tuto jde, záleželo na vymáhajícím věřiteli, zda vůbec ku provedení povolené exekuce dojde, neboť dle §u 161 jedn. řádu jest třeba s jejím výkonem sečkati, až by vymáhající věřitel o něj v doručovacím a exekučním oddělení soudu požádal, a, nepřihlásil-li by se do 1 měsíce ode dne povolení exekuce, vrátí mu exekuční soud pro opomenutou přihlášku neupotřebený stejnopis žádosti exekuční (výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 7. dubna 1898, čís. 8104). Poněvadž předpisy §u 253 ex. ř. a §u 161 jedn. řádu jsou vydány v zájmu vymáhajícího věřitele, plyne z toho vzhledem k tomu, že se dosud k výkonu nepřihlásil, že nepokládal to ve svém zájmu za účelno, by se dlužník o povolení exekuce již nyní dozvěděl, a dále že proto, že k doručení usnesení exekučního dlužníka nemusilo vůbec dojíti, dlužník, jemuž usnesení o povolení exekuce mělo býti doručeno teprve při jejím výkonu, nebyl oprávněn před doručením tohoto usnesení a před výkonem exekuce do něho si stěžovati. Rekursní soud neměl tedy pouštěti se do věcného vyřízení dlužníkovy stížnosti, nýbrž stížnost tu odmítnouti jako předčasnou.

Citace:

Čís. 15599.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1078-1079.