Čís. 11093.

Určovací žalobou (§ 228 c. ř. s.) nelze se domáhati zjištění, že zažalovaný nárok byl po právu v den podání žaloby.
(Rozh. ze dne 17. října 1931, R II 291/31.) Žalobce žaloval původně o plnění (o zaplacení 3.650 Kč s přísl.). Když však za sporu bylo o jmění žalovaného zahájeno vyrovnací řízení a vyrovnání bylo soudem potvrzeno, a když žalovaný, neuznávaje zažalovanou pohledávku, skládal dospělé vyrovnací kvóty na soudě, změnil žalobce žalobní prosbu v ten způsob, že žádá zjištěni určovacím rozsudkem, že zažalovaný nárok byl po právu v den podání žaloby, prohlásiv, že spatřuje právní zájem v tom, že žalobce vzhledem k vyrovnání a, an žalovaný pohledávku popírá, má zájem na zjištění, že zažalovaná pohledávka je po právu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v řízení pokračoval a znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Žalobce upustil od uplatňování celé pohledávky a navrhl, bý bylo jen rozsudkem určeno, že jeho pohledávka byla v den podání žaloby po právu. An se však žalobce chce spokojiti s tím, by mu žalovaný plnil podle potvrzeného vyrovnání, neměl jiného východiska, než by učinil návrh na určení, že žalobní nárok na náhradu škody byl opodstatněný v době podání žaloby. Vždyť žalobní nárok na zaplacení celé pohledávky musel by býti zamítnut vůbec, pokud převyšoval vyrovnací kvótu, a pro ten čas, pokud šlo o vyrovnací kvótu, jak nejvyšší soud dolíčil ve svých rozhodnutích, uveřejněných ve sbírce pod čís. 4205, 7546 a 8616. Do zjištění nároku na náhradu škody rozsudkem nemohl by žalobce žádati placení dalších vyrovnacích splátek. Má tedy žalobce právní zájem na tom, by bylo co nejdříve rozsudkem zjištěno, že mu »vznikl« proti žalovanému nárok na náhradu škody 3.650 Kč a ze tento nárok tu byl v době podání žaloby.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k důvodu, z něhož zrušil rozsudek prvého soudu, znovu o věci rozhodl.
Důvody:
Jest zřejmo, že právním zájmem, uplatňovaným žalobcem, o němž žalobce ostatně ani netvrdil, že tb je právní zájem na brzkém zjištění, jak předpokládá § 228 c. ř. s., není kryto žalobní žádání, jímž se žalobce domáhá zjištění, že zažalovaný nárok byl po právu v den podání žaloby. Ale tato žalobní prosba jest též pochybena vzhledem k ustanovení § 406 c. ř. s., jenž platí i pro žaloby určovací (srov. sb. n. s. čís. 5814) a nepřipouští, aby právní poměr byl rozsudkem určen pro minulost. Žalobce mohl, i když se chtěl spokojiti s vyrovnací kvotou, trvati na plnění a mohl změniti žalobu v ten rozum, že žádá odsouzení žalovaného podle vyrovnání (srov. sb. n. s. čís. 8616), při Čemž co do splátek ještě nedospělých postačil určovací návrh podle § 236 c. ř. s., tak že určovací žaloby nebylo vůbec třeba.

Citace:

Čís. 11093. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 348-349.