NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2068.

Při trestných činech spáchaných obsahem tiskopisu počíná trestnost spisovatele, redaktora a vydavatele (§§y 10, 239 tr. zák.) Již zhotovením kartáčových otisků a předložením jich k censuře, leč že by se pachatel dobrovolně zdržel dalšího tisku. Byl-li tiskopis zabaven, nelze mluviti o dobrovolném ustoupení; zabavení jest tu překážkou ve smyslu §u 8 tr. zák.
(Rozh. ze dne 2. září 1925, Zm I 239/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 4. února 1925, jímž byl obžalovaný sproštěn podle §u 259 čís. 3. tr. ř. z obžaloby pro přečin podle §u 8 tr. zák. a §u 14 čís. 5. zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti, opírající se o důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. dlužno přiznati oprávnění. Nalézací soud sprostil obžalovaného — o němž zjišťuje, že sepsal zabavený článek, že dal zhotoviti několik kartáčových otisků čís. 229 periodického časopisu »D. L. Z.«, v němž byl článek jako úvodník otištěn, že je předložil jednak státnímu zastupitelství k censuře, jednak okresní politické správě, a že, když mu bylo sděleno, že byl článek státním zastupitelstvím zabaven (pro skutkovou podstatu přečinu podle §u 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky), dal vytisknouti a vydal ono číslo časopisu bez závadného článku, a předložil státnímu zastupitelství znovu povinné výtisky tohoto čísla, opatřeného nadpisem: »Po konfiskaci druhé vydání« — z obžaloby pro nedokonaný přečin pode §§ů 8 tr. zák. a §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky s odůvodněním, že čin nebyl dokonán а k rozšiřování článku nedošlo nikoli pro překážku odjinud v to přišlou, nýbrž jen proto, že se obžalovaný dobrovolně podrobil censuře státního zastupitelství, ježto prý vyčkával rozhodnutí o zabavení dříve, než článek otiskl a číslo vydal. Z toho dovozuje napadený rozsudek, že obžalovaný nejednal v trestném úmyslu pokud se týče že dobrovolně ustoupil od trestného pokusu.
Náhled v rozsudku vyslovený jest právně mylným. §§y 10 a 239 tr. zák. stanoví, že při trestných činech, spáchaných obsahem tiskopisu počíná trestnost činu pro spisovatele, redaktora, vydavatele (nakladatele i překladatele) tou dobou, kdy dílo, jež se má zmnohonásobiti, se odevzdá do tisku. Zde tedy počala trestní zodpovědnost obžalovaného již tím okamžikem, kdy dal zhotoviti kartáčové otisky. Jenom tenkráte by jeho činnost nebyla trestnou, kdyby se byl zdržel dalšího tisku dobrovolně a tím projevil úmysl, nedokončiti trestného jednání. Tomu však v tomto případě tak nebylo. Obžalovaný reprodukoval článek, dav zhotoviti kartáčové otisky, předložil kartáčové otisky jako povinné exempláře státnímu zastupitelství k censuře, by tak dostál své zákonné povinnosti §u 17 zák. o tisku a měl vše připraveno k dalšímu tisku, s nímž jen prozatím vyčkával až do rozhodnutí úřadu. Tím vším zřejmě projevil úmysl otisknouti článek za tím účelem, by dále byl rozšiřován, nebude-li mu v tom zabráněno úřadem. Po předložení kartáčových otisků jako povinných výtisků k censuře byl závadný článek státním zastupitelstvím úředně zabaven a bylo zakázáno jeho rozšiřování. K tomuto rozšiřování by ovšem bylo došlo a tak čin by byl býval dokonán, kdyby státní zastupitelství nějakým snad jen nedopatřením nebylo přikročilo k zabavení článku. Že obžalovaný byl rozhodnut, článek uveřejniti, vyplývá i z odůvodnění rozsudku samého, který praví, že obžalovaný nechtěl uveřejniti článek za všech okolností, nýbrž jen, nebude-li shledán závadným, t. j. nebude-li mu v uveřejnění úřadem zabráněno. K tomuto zabránění se strany úřadu však, jak již uvedeno, skutečně došlo. Zasáhnutí státního zastupitelství jeví se jako překážka od vůle obžalovaného neodvislá, která zmařila dokonání činu (srov. rozh. sb. n. s. č. 94). Že obžalovaný vyčkal výsledek censury, než pokračoval v dalším tisku, stalo se pouze z opatrnosti, by se nevydával v nebezpečí majetkové ztráty, kdyby bylo celé vydání zabaveno. Na jeho původním úmyslu a vůli, článek uveřejniti, se tím ničeho nezměnilo.

Citace:

č. 6637. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 39-42.