NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5082.

Vojenské věci: * Ke změně přihlášky o převzetí v hodnosti gážisty jest mno povinno přihlížeti jen tehdy, jestliže změna ta se stala ve lhůtě k podávání přihlášek těch stanovené.
(Nález ze dne 4. listopadu 1925 č. 20584.) Věc: Dr. Eug. H. v Košicích (adv. Dr. Vojt. Halmi z Košic) proti ministerstvu národní obrany o převzetí v hodnosti gážisty a o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jako vojenský lékař aktivním gážistou býv. uh. branné moci a žádal přihláškou z 27. září 1920 o převzetí do svazku čs. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě.
Rozhodnutí mno z 20. října 1921, kterým byla tato přihláška z důvodu jejího opožděného podání zamítnuta a st-li odepřen nárok na zaopatřovací požitky, bylo ke stížnosti st-lově, brojící pouze proti tomuto druhému výroku, nálezem nss-u z 21. listopadu 1922 č. 17313 zrušeno pro nezákonnost z důvodu, že pro podání přihlášky st-lovy platila prodloužená lhůta, v §u 8 vl. nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb. stanovená a do 10. listopadu 1920 jdoucí.
Nař rozhodnutím zamítlo mno st-lovu přihlášku o převzetí v hodnosti gážisty ve výslužbě znovu podle §u 1 zdk. z 19. března 1920 č. 194 Sb., nařídilo propuštění st-le z čs. branné moci dle §u 121 bran. předpisů a nevyhovělo st-lově žádosti za přiznání zaopatřovacích požitků z důvodu, že st-l, podav přihlášku za převzetí ve výslužbě, neucházel se o převzetí ve službě činné a tedy nespadá do kategorie býv. vojenských gážistů z povolání, do čs. činné služby vojenské nepřevzatých, pročež nemá nároku na zaopatřovací požitky dle cit. zákona bez předchozí superarbitrace.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomuto nezákonnost z důvodu, že zákon nečiní nárok na zaopatřovací požitky vojenské závislým na přihlášení se do činné služby, že v žádosti st-lově o převzetí do výslužby jest obsažena také žádost o převzetí do vojenské služby, ostatně že přihlášku o převzetí do výslužby podepsal, nerozuměje jejímu českému textu, a dále z důvodu, že žádal také výslovně o převzetí do činné služby ještě před vydáním nař. rozhodnutí, čímž původní žádost o převzetí do výslužby včas změnil.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Jak z nař. rozhodnutí tak i ze stížnosti se podává, že sporný nárok st-lův na zaopatřovací požitky jest posuzovati jediné podle §u 2 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb., jenž přiznává narok ten oněm bývalým gážistům z povolání, kteří do čs. činné služby vojenské nebyli převzati. Nárok tento předpokládá, jak nss již opětně, zejména nálezy Boh. 1834 a 2859 adm. vyslovil, nepřevzetí gážistů, přihlášených řádně do čs. činné slnžby vojenské.
Že st-l žádal svojí přihláškou z 27. září 1920 o převzetí do výslužby a nikoli do činné služby, stížnost přiznává. Tvrzení, že v žádosti o převzetí ve výslužbě jest obsažena žádost o převzetí v činné službě, nepotřebuje vyvrácení. Tvrzení st-lovo, že podepsal 27. září 1920 českou přihlášku, nerozuměje jí, jest nerozhodno, neboť v podání z téhož dne 27. září 1920 v německé řeči sepsaném, jímž omlouval opožděné podáni přihlášky, žádal o převzetí do svazku čs. armády pouze v hodnosti gážisty ve výslužbě.
Správné jest ovšem tvrzení st-lovo, že dodatečně žádal o převzetí do čs. činné služby vojenské a to ještě před vydáním nař. rozhodnutí podáním z 26. ledna 1924, jež došlo žal. úřadu dne 30. ledna 1924, a že tím měnil svou původní žádost o převzetí ve výslužbě. Z nař. rozhodnutí, které zamítá přihlášku st-lovu pouze jako přihlášku o převzetí ve výslužbě, jde, že žal. úřad k této dodatečné změně přihlášky nepřihlížel.
Nss shledal, že tak učinil žal. úřad právem, neboť této změně původního petitu bylo by lze přiznati právní účinek, jejž jí přikládá stížnost — t. j. vznik nároku na zaopatřovací požitky pro případ, že žadatel nebude ani k této dodatečné přihlášce do čs. činné služby převzat, — jen tenkráte, stalo-ii se podání o změně té právě tak řádně, jak jest to předepsáno pro přihlášku samu, t. j. ve lhůtě k podání přihlášky určené.
St-l byl dle výše uvedeného nálezu účasten prodloužené lhůty k podání přihlášky. Lhůta tato končila dne 10. listopadu 1920, st-l však oznámil změnu své přihlášky teprve v lednu 1924, tedy v době, kdy úřad nebyl již povinen přihlížeti k podání takovému jako k přihlášce dle cit. zák. č. 194/1920.
Z těchto důvodů bylo stížnost, která proti výroku zamítajícímu st-lovu přihlášku o převzetí žádných námitek neuplatňuje, jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 5082. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 447-449.