NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5013.

Stavební právo. — Řízení před nss-e m: I. Do jaké míry může regulační plán omezovati disposiční právo vlastníků pozemků? — II, V jakých mezích může nss rozhodnutí stavebních úřadů po té stránce přezkoumati?
(Nález ze dne 14. října 1925 č. 18812.)
Věc: Eduard R. v Praze (adv. Dr. Miroslav Votýpka z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec pražskou vrch. mag. rada Dr. H. Pilz) o změnu plánu polohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem schválena byla částečná změna plánu polohy pro území Praha-III. mezi Újezdem, ulicí Všehrdovou, Říční, Šeříkovou a Chotkovou. Projekt, zachovávaje rampu kasáren Újezdských, rozšiřuje Újezd v těchto místech na 20 m a Říční ulici na 12 m, a důsledkem toho posunuje dosavadní regulační čáru při domě st-žově a při jedné třetině sousedního domu o 5 m dovnitř domů. Dále vyslovuje se v plánu úplný zákaz staveb ve dvorech, které mají tvořiti uvnitř domových skupin souvislé plochy volné — zelené. Obojí tato opatření uznávají se podle § 2 stav. ř. s hlediska stavebně-komunikačního, zdravotního a estetického za odůvodněná.
Stížnost, která výnos napadá jako nezákonný, vznáší dvě námitky:
1. proti nové regulační čáře ve schváleném plánu polohy stanovené;
2. proti zákazu staveb ve dvorech.
Zabývaje se těmito námitkami, jak v písemné stížnosti jsou formulovány, nss uvážil:
ad 1. St-l spatřuje ve schválené změně regulační čáry nezákonný zásah do svého vlastnického práva, poněvadž ho omezuje v možnosti, využíti stavebně v plném rozsahu jeho pozemku. Není ovšem pochybnosti o tom, že nař. disposice regulačního plánu jest zásahem do vlastnického práva st-lova. Jde jen o to, zdali zásah tento je nezákonný. Neboť o. z. o. sám omezuje ve svém § 364 právo vlastnické a připouští výkon jeho jen potud, pokud to dovolují zákony vydané k zachování a podpoře obecného blaha. Bylo by tedy lze v nař. rozhodnutí shledávati nezákonný zásah do vlastnických oprávnění st-lových jen potud, pokud by vybočovalo z mezí stanovených plánu polohy řádem stavebním.
§ 2 stav. řádu, dávaje direktivu pro sdělávání plánů regulačních po stránce obsahové předpisuje, že jest při tom hleděti vždy k poměrům místním a dokonale vyhověti potřebám zdravotnictví, bezpečné i snadné komunikace, a požadavkům v příčině okrašlování. Rubem této povinnosti, uložené zde stav. úřadu, jest oprávnění jeho, pojati do regulačního plánu ony úpravy budoucího Stavebního rozvoje místa, kterými se po jeho uvážení a názoru co nejdokonaleji zajistí uplatnění veřejných ohledů stavebním řádem chráněných. Široké toto oprávnění stav. úřadu omezeno jest jenom potud, pokud stav. řád obsah a míru určitého veř. zájmu sám determinuje a směrem k individuelním zájmům majitelů pozemků regulačním plánem dotčených vymezuje a tím zároveň určuje hranici, kam až sahá vůči úřadu oprávnění jednotlivci z jeho práva vlastnického plynoucí na libovolné zastavění jeho pozemku. Jenom pokud regulační plán tyto meze stav. řádem stanovené porušuje a tak do práv majitelům pozemků na základě jejich práva vlastnického příslušejících a stav. řádem garantovaných zasahuje, mohou se tito s úspěchem proti jednotlivým disposicím jeho brániti. Pokud však není tu takových předpisů stav. řádu, má úřad stavební plnou volnost, aby sám určil regulační obsah plánu, jak to dle svého uvážení a hodnocení skutkových poměrů pokládá za vhodné a účelné, a není možno mluviti o nějakém porušení individuelních práv jednotlivců, jestliže úřad, sleduje v regulačním plánu zjištění zájmů veřejných, dotýká se tím faktických interesů individuelních.
St-l nevytýká, že by stanovení regulační čáry v plánu obsažené bylo nějak v rozporu s positivními předpisy stav. řádu. Námitky jeho nesou se k tomu, že projektovaná změna není nutná a že není z veřejných ohledů ani důvodná. V prvním směru vyplývá však již z výše cit. §u 2 stav. řádu, který velí dokonale vyhověti veř. zájmům, že stav. úřad při stanovení plánu polohy není omezen na ony regulace, které z veř. ohledů jsou naprosto nezbytné, a že nelze tedy shledati nezákonným, když pojme do plánu polohy také regulace jiné, byť i ne absolutně nezbytné, které pokládá ve veř. zájmu za vhodné a účelné. Čeho však veř. zájem vyžaduje a jakými opatřeními bude potřebám jeho vyhověno, to posouditi přísluší stav. úřadu. Jde tu o hodnotné úsudky skutkové, pro něž směrodatné jsou nikoli normy právní, nýbrž pravidla čerpaná z jiných oborů vědných a ze zkušenosti, zejména z nauky o výstavbě měst a ze zkušeností v tomto oboru nabytých, a které s hlediska právní techniky řízení před nss-em tvoří pouze součást skutkové podstaty jeho rozhodnutí. Nss je podle § 6, odst. 1 zák. o ss vázán skutkovou podstatou žal. úřadem přijatou — pokud tu není vad formálních ve smyslu § 6, odst. 2 cit. zákona, a — jsa povolán zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí — není oprávněn skutkové úsudky žal. úřadu přezkoumávati meritorně. St-l žádných formálních vad po rozumu § 6/2 zák. o ss nevytýká, nýbrž omezuje se na to, že skutkové úsudky žal. úřadu potírá věcně. V tom nemohl ho však nss z důvodů právě uvedených sledovati, nehledě ani k tomu, že, pokud vytýká také nesprávné pochopení veřejných zájmů se strany stav. úřadu, nedostává se mu vzhledem k §u 2 zák. o ss k těmto námitkám legitimace.
ad 2. Pokud se stížnost obrací proti zákazu provádění staveb ve dvorech, namítá toliko, že tento zákaz vzhledem k tomu, že okolí projektované ulice má množství sadů a otevřených míst, jest nadbytečný a mimo to i nehospodárný. Relevuje tedy zase jen otázky, které ve smyslu shora naznačeném náležejí ke skutkové podstatě nař. rozhodnutí, a které tedy ve svém meritu vymykají se posouzení nss-u. Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 5013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 317-319.