NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8589 —
Č. 8589.

Cesty (Čechy). — Řízení správní: O kompetenci k rozhodování o rozvrhu nákladu na opravu mostu, tvořícího část neveřejné cesty.
(Nález ze dne 7. května 1930 č. 7586.)
Věc: Obec města K. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. strany adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) o náklad na opravu mostu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní úřad v K. vyslovil na základě výnosu místodržitelství v Praze z 22. července 1856 a výnosu kraj. úřadu v H. ze 4. srpna 1856 rozhodnutím z 12. srpna 1856, že cesta z K. podle mlýnu v P. do S. není ani veřejná ani frekventovaná a že obec K. není povinna cestu tuto jakož i most u P., tvořící část této cesty, z vlastních prostředků udržovati v dobrém stavu. Jelikož však tato cesta a tento most jsou cestou z pohodlí pro několik zájemníků, kteří přistoupili na dobrovolnou konkurenci pro případ, že cesta bude prohlášena za nefrekventovanou a neveřejnou a že obec K. bude sproštěna od udržování, schválil okr. úřad podle protokolu o komisionelním řízení z 15. dubna 1856 dobrovolnou konkurenci tím způsobem, že majitel panství K.-ckého má k nákladu mostu přispívati 30%, město K. 19%, majitel usedlosti Antonín H. 1 % a majitelé P.-ího mlýna Josef a Marie Š. 50%. V pozdějších letech byl náklad na opravy zmíněného mostu opětovaně hrazen podle uvedeného klíče.
Ke stížnosti obecních úřadů ve V. a S., osady S. a Josefa Č. rozhodla osp v R. výměrem z 26. června 1925, že obec K. jest povinna most přes O. na cestě »Pod strání« z K. do S. v katastru obce K. znovu zříditi; na to vydal městský úřad v K. vyhlášku z 23. července 1925, podle níž obec na základě cit. výnosu osp-é opraví zmíněný most a podle níž dále plán tohoto zařízení i s rozpočtem nákladů a rozvrhem příspěvků jest po 14 dní k veř. nahlédnutí u měst. úřadu v K. vyložen a může každý v této době do spisů nahlédnouti a případné připomínky nebo — Č. 8589 —
námitky ústně či písemně u měst. úřadu v K. podati. Náklad rozpočtený činil 11 353 Kč, který byl rozdělen takto: — — — — —
Námitky zájemníků byly usnesením obecního zastupitelstva v K. z 21. listopadu 1925 zamítnuty vzhledem k tomu, že celá záležitost byla již instančně projednána a rozhodnutí v této věci jest pravoplatné a obec nemůže zbytečně na sebe bráti závazky a finančně zatěžovati obecní jmění; zároveň byl percentuelní rozvrh nákladu potvrzen tak, jak byl městským úřadem vyhlášen.
Proti tomu podáno sedm stížností zájemníků, načež osk v K. usnesením z 28. června 1926 k těmto stížnostem usnesení obecního zastupitelstva K.-ckého z 21. listopadu 1925, pokud se týče rozvrhu příspěvků na opravu mostu zrušila v podstatě z důvodu, že cestu, v jejímž běhu sporný most leží, nutno nyní považovati za cestu veřejnou; vzhledem k tomu bylo podle uvedeného rozhodnutí osk povinností obecního zastupitelstva, aby jen po předchozím bedlivém vyšetření, komu a v jakém poměru hospodářský prospěch ze znovuzřízení mostu vzchází, stanovilo výši příspěvků, kterými zájemníci na úhradu nákladu stavebního nápomocnými býti mají, řídíc se při tom předpisy §§ 4, 5 a 12 zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z. česk. o přispívání na veř. silnice a cesty a šetříc zvláštních předpisů §§ 25 a 26 fin. novely č. 329/21 (dříve § 78 zříz. obec.) o přispívání na taková vydání, která se činí sice ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří poplatníci budou míti zvláštní hospodářský prospěch. Jelikož pak těchto zákonných ustanovení při vyměřování příspěvků na znovuzřízení mostu v K. nebylo zastupitelstvem obecním šetřeno, nemohla osk jinak než stížnostem dáti místa a usnesení v odpor vzaté zrušiti.
Proti tomuto rozhodnutí osk podala obec K. odvolání k zsv-u v Praze, který však nař. rozhodnutím odvolání zamítl, a to v podstatě z důvodu, že sice spornou cestu (i most) nelze dosud pokládati za cestu veřejnou a to z důvodů v nař. rozhodnutí podrobně rozvedených, nýbrž za soukromou cestu interesentů, takže »nepochybně nejde vůbec o obecní zařízení, zřízené a udržované v zájmu všeobecném, z něhož by někteří majitelé pozemků měli zvláštní hospodářský prospěch, jak to má na mysli § 26 fin. nov. Pokud tedy obecní zastupitelstvo obratem vzhledem k nejnovějším zákonům jedná se o zařízení sloužící z velké části určitým zájemníkům« chtělo snad odůvodniti svůj postup předpisem § 26 fin. nov., nenachází opory v zákoně a poráží se samo tvrzením, že nejde o veřejnou cestu obecní. Ba sluší zdůrazniti, že se tu obci vůbec nedostává oprávnění, aby autoritativně určovala příspěvky interesentů na udržování mostu v této cestě, ježto nelze vůbec mluviti o veřejnoprávní konkurenci interesentů. Tvrzení stížnosti, že otázka příspěvků interesentů na udržování cesty a mostu byla definitivně rozřešena rozhodnutím krajského úřadu v H; ze 4. srpna 1856 a rozhodnutím zem. výboru z 26. ledna 1882, jest zřejmě nesprávné, neboť tato rozhodnutí se otázkou příspěvků interesentů vůbec neobírala, prohlásivše pouze, že sporná cesta není veřejnou cestou obecní a že tedy obec není povinna ji z vlastních prostředků udržovati. Výnos kraj. úřadu ze 4. srpna 1856 — Č. 8589 —
sice obsahuje zmínku o zvláštních příspěvcích interesentů — mezi nimi i obce jako vlastnice městské stráně za mostem — na udržování sporné cesty, avšak nikomu povinnost příspěvkovou neukládá, nýbrž výslovně konstatuje, že jde o dobrovolnou konkurenci soukromou, která se pouze béře na vědomí a schvaluje. Pokud tedy obecní zastupitelstvo autoritativní stanovení příspěvků ve schůzi dne 21. listopadu 1925 výslovně opřelo o výnos býv. místodržitelství z 22. července 1856 — obecní zastupitelstvo zřejmě tu mínilo rozhodnutí kraj. úřadu z r. 1856, které v základě výnosu místodržitelství bylo vydáno — ocenilo nedostatečně dosah cit. rozhodnutí kraj. úřadu a přehlédlo, že podle tohoto rozhodnutí resp. podle ujednání v něm zaznamenaného bylo by možno splnění příspěvkové povinnosti domáhati se pouze pořadem práva soukromého. I když.tedy osk svoje nař. rozhodnutí opřela o důvody nepřípadné, přece vlastní její výrok, totiž zrušení usnesení obecního zastupitelstva z 21. listopadu 1925 před zákonem obstojí a to z důvodů jiných, jak shora jsou uvedeny.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Aby nss mohl náležitě posouditi případnou důvodnost stížnosti, musil si v prvé řadě ujasniti, jaký jest judikátní obsah naříkaného rozhodnutí. Tu pak vychází ze znění nař. rozhodnutí, že žal. úřad sice potvrdil výrok osk, kterým shora zmíněné usnesení obecního zastupitelstva v K. z 21. listopadu 1925 bylo zrušeno, avšak že zsv svůj potvrzující výrok založil na úvahách zcela jiných, než jak učinila osk; kdežto totiž osk zrušila zmíněné usnesení obecního zastupitelstva z důvodů meritorních, — že totiž zmíněný most je součástí obecní cesty veřejné, jehož udržování tudíž jde k tíži obce, která k udržovacím nákladům může požadovati příspěvky jenom za předpokladů stanovených v §§ 25 a 26 ob. fin. novely č. 329/21, — vychází žal. úřad naopak z toho, že tu jde o cestu (most) soukromou, takže svého času sjednaná konkurence jest konkurencí soukromoprávní, z čehož po názoru žal. úřadu plyne inkompetence obecního zastupitelstva, rozhodovati autoritativním způsobem o sporných příspěvcích na udržování mostu; poněvadž pak usnesení obecního zastupitelstva z 21. listopadu 1925 je aktem úřadu nepříslušného, neodporuje zákonu zrušující výrok osk, třebas je založen na nazírání zcela jiném.
Judikátním jádrem nař. rozhodnutí je tedy popření kompetence obecního zastupitelstva stěžující si obce, rozhodovati jako úřad o příspěvku interesentů na opravu mostu; naproti tomu není nař. rozhodnutím nijak prejudikováno případnému nároku obce na náhradu výloh učiněných po případě za jiné osoby, k výlohám těm povinné, a nedotýká se tedy nař. rozhodnutí nikterak ani právních poměrů mezi obcí a zúčastněnými stranami, kteréžto poměry po případě plynou ze shora zmíněné tak zvané soukromé konkurence.
St-lka by tedy mohla býti nař. rozhodnutím ve svých subj. právech zkrácena jen tehdy, kdyby mohla důvodně tvrditi, že obecnímu zastupitelstvu po právu přísluší rozhodovati autoritativně o sporných příspěvcích, po případě že obec z rozhodnutí svého zastupitelstva sama — Č. 8590 —
jako strana nabyla nějakého práva. Leč takové zkrácení obce v jejích právech by bylo myslitelno jen, kdyby buď sporný most byl součástkou obecní cesty veřejné, anebo kdyby — přes to, že tu nejde o obecní cestu veřejnou — obci náležela rozhodovací pravomoc z nějakého titulu jiného.
Avšak proti předpokladu, na němž zamítavé rozhodnutí žal. úřadu spočívá, totiž že nejde o cestu veřejnou, obec vůbec nebrojí a nepopírá povahu sporné cesty jakožto neveřejné, ba naopak obec sama ve svém odvolání k zsv-u veřejnost oné cesty výslovně popřela. Jiného právního titulu pro domnělou úřední kompetenci obecního zastupitelstva rozhodovati o sporných příspěvcích, stížnost vůbec neuplatňuje. Stěžující si obec nemůže tedy důvodně tvrditi, že její právo bylo porušeno tím, že nař. rozhodnutí zmíněnou její kompetenci popřela. Nebylo-li však obecní zastupitelstvo příslušno, rozhodovati autoritativně o sporných příspěvcích, pak ovšem je usnesení obecního zastupitelstva z 21. listopadu 1925 — pokud právě o zmíněných příspěvcích rozhoduje — aktem úřadu nepříslušného, tedy aktem zmatečným, jehož zrušení mohla nadřízená stolice právem vysloviti. Že pak ono usnesení obecního zastupitelstva nutno chápati jako »úřední rozhodnutí« a nikoliv snad jen jako »prohlášení smluvní strany«, plyne jak z obsahu a znění jeho, tak zejména také z toho, že jím byly formálně »zamítnuty námitky a odvolání« podané proti spornému rozvrhu nákladu na opravu mostu.

Citace:

č. 8589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 733-736.