NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8537 —
Č. 8537.

Honební právo (Morava): I. Pronajatá enkláva honební, patřící k obecní honitbě, podléhá zemské dávce z výkonu práva honebního. — II. O právním postavení enkláv podle mor. zák. hon.
(Nález ze dne 8. dubna 1930 č. 5681.)
Věc: Dr Richard B. v B. proti moravskému zemskému výboru o dávku z výkonu honebního práva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, který je majitelem vlastní honitby, byla mor. zem. výběrčím úřadem na základě § 3 a) zák. č. 38/1912 z. z. mor., pozměněného vl. nař. č. 562/20, předepsána na rok 1927 z najaté enklávy, patřící k obecní honitbě ve St., zemská dávka z výkonu práva honebního ve výši 40 Kč. Odvolání, uplatňující, že pronajaté enklávy vůbec nepodléhají dávce, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž § 3 zmíněného dávk. zák. pokud se týče vl. nař. určuje sice jen, kolik činí dávka z obecních a vlastních honiteb, a neuvádí tedy přímo, jakou dávku dlužno platiti z enkláv, jež tvoří součást obecních honiteb a jež dle ustanovení § 13 hon. zák. byly přiznány majiteli vlastní honitby; ale právě proto, že enkláva jest částí obecní honitby, dlužno dávku z ní vyměřiti dle těch — Č. 8537 —
zásad, jaké jsou stanoveny pro obecní honitby. Že se vyměřuje zvláštní dávka z enkláv, ačkoliv byly přičleněny k honitbě vlastní a samy o sobě netvoří namostatného honebního obvodu, rovněž se nepříčí ustanovení § 1 dávk. zák., dle něhož se dávka má platiti z každého honebního obvodu, a na něž se patrně strana odvolává, uvádějíc, že enkláva není dle § 13 honeb. zák. samostatnou honitbou; neboť ustanovení toto ani svým smyslem, ani zněním nevylučuje, aby byla dvojím způsobem vyměřena dávka z vlastní honitby, k níž majitelem honitby byla přičleněna enkláva, na níž se pronájmem výkon honebního práva jako na části obecní honitby přenáší na majitele vlastní honitby a jež tímto přičleněním své povahy jako části obecní honitby nikterak neztrácí.
Stížnost se brání proti předpisu dávky námitkou, že enkláva, o niž jde, netvoří podle hon. zák. mor. samostatného obvodu honebního, poněvadž pak zákon č. 38/1912 z. z. mor. o dávce z enklávy zvlášť nemluví, že enkláva vůbec dávce nepodléhá, po případě že jako pouhá součást obvodu vlastní honitby podléhá předpisu jednotné dávky s obvodem vlastní honitby. — Námitka tato není důvodna.
Především není správným názor, že enkláva podle mor. hon. stává se právně součástí vlastní honitby přednostního pachtýře. Jak z § 14 hon. zák. č. 66/1896 z. z. mor., jenž v době vydání zákona dávkového č. 38/1912 z. z. byl v platnosti, tak i z § 13, dále z § 14 odst. 3 a z § 20 hon. zák. č. 4/1914 z. z. mor. je patrno, že enkláva se nestává součástí hon. obvodu honitby vlastní, nýbrž že zůstává součástí obvodu honitby obecní a že přidělením enklávy přednostnímu pachtýři nenastává změna honebních obvodů dle § 9 stanovených, nýbrž že jde pouze o zadání výkonu hon. práva na části obvodu honitby obecní propachtováním. To ostatně uznává i sama stížnost na jiném místě, uvádějíc, že enkláva (netvoří samostatný obvod honební, nýbrž) je částí honebního obvodu obecního.
Než nehledě k tomu vychází stížnost z nesprávného pojetí § 1 zák. č. 38/1912 z. z. Dávka zavedená tímto zákonem je dávkou nákladovou, která má postihnouti výkon hon. práva. § 2 zákona, stanově subjekt dávky, rozlišuje, jde-li o honební právo vykonávané na základě smlouvy pachtovní či o honební právo vlastní (resp. honební právo vykonávané v obecní honitbě znalcem). § 3 zákona pak, stanově základ dávky, rozeznává podobně, vykonává-li se právo honební na základě pachtovního poměru, či z práva vlastního. Je-li však dle těchto předpisů jak po stránce subjektivní, tak po stránce objektivní pro předpis dávky rozhodnou okolnost, zda honební právo vykonává se na základě poměru pachtovního či z práva vlastního, pak musí tento moment býti rozhodným také pro určení pojmu honebního obvodu, jenž podle § 1 zák. č. 38/1912 z. z. mor. určuje po stránce territoriální předmět dávky. Z toho plyne však, že pojem »honební obvod« v předpisu právě citovaném není totožným s pojmem honební obvod v § 9 násl. hon. zák., nýbrž že značí pozemkový komplex, na němž jako na jednotném celku se honební právo na základě téhož právního titulu vykonává, po případě, na němž se výkon práva honebního samostatně zadává, bez ohledu na to, — Č. 8538 —
tvoří-li tento komplex honební obvod ve smyslu § 9 hon. zák., či zaujímá-li pouze jeho část, na níž se výkon hon. práva podle příkazu nebo připuštění hon. zákona zadává samostatně. Poněvadž pak v případech § 13 hon. zák. na části obvodu honitby obecní, která tvoří enklávu, zadává se výkon hon. práva samostatně propachtováním přednostnímu pachtýři, dlužno takovou enklávu ve smyslu § 1 zák. č. 38/1921 z. z. mor. pokládati v ohledu dávkovém za samostatný obvod honební, který podléhá pak dávce podle ustanovení § 2 odst. 1 lit. a), resp. § 3 odst. 1 lit. a).
Tomuto názoru není na překážku — jak stížnost míní — ani vzorec 1 připojený k tomuto zákonu, dle něhož mají politické úřady sestavovati výkazy o pronajetí obecních honiteb, jak patrno již z toho, že při obecních honitbách samostatných není pronajetí veř. dražbou jediným způsobem pronájmu, neboť mor. zákon honební z 26. července 1912 č. 4 z. z. z r. 1914 připouští v § 29, resp. hon. zákon z 20. prosince 1895 č. 66 z. z. z r. 1896, platný v době vydání zák. č. 38/1912 z. z. mor., v § 25, aby v určitých případech samostatná obecní honitba byla zadána bez dražby. Že i obecní honitby takto zadané dávce podléhají, nemůže býti sporno. Nelze proto ze znění vzorce č. 1 vůbec nic usuzovati o dávkové povinnosti, která jest jedině upravena v § 1 zák. posléze citovaného. Ze vzorce č. 3 pro statistické výkazy, připojeného k nař. místodržitelství na Mor. ze 17. ledna 1914 č. 11 z. z. mor., jehož se stížnost rovněž dovolává, nelze pro daný případ nic dovozovati již proto, že odpověď na spornou otázku jest hledati jedině v zákoně, nikoliv v cit. nařízení, jež sleduje cíl, zjistiti statisticky poměry hospodářské, ve směru hospodářském pak ovšem enkláva tvoří s vlastní honitbou, k níž byla přikázána, celek jeder.
Právem zamítl tudíž žal. úřad odvolání st-le, uplatňující, že enkláva nepodléhá samostatné dávce z výkonu práva honebního.

Citace:

č. 8427. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 382-383.