NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8645 —
Č. 8645.

Zaměstnanci veřejní: Jak jest postupovati při pensionování úředníka z úřední moci z důvodů zdravotních, tvrdí-li úředník — opíraje se o dobré zdání svého lékaře —, že u něho není zdravotních zavad?
(Nález ze dne 30. května 1930 č. 8968.)
Prejudikatura: Boh. A 4589/25.
Věc: Hugo J. v O. (adv. dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (pošt. kom. dr. Jan Pech) o dání do výslužby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-1, adjunkt ředitelství pomocných úřadů u ředitelství pošt v Opavě, hlásil se dne 13. května 1925 nemocným a žádal o lékařskou prohlídku. Tato prohlídka úředním lékařem zdrav, oddělení ředitelství pošt stala se 16. května 1925 a vyzněla v posudek, že dnešní stav vyšetřeného vylučuje schopnost ke službě. Po opětné prohlídce týmž úředním lékařem ze 16. června 1925 bylo st-li sděleno, že ředitelství pošt zamýšlí jej přeložiti na základě § 80 odst. 2. služ. pragm. ze služebních důvodů na trvalý odpočinek, hledíc k posudku úředního lékaře ze 16. června 1925, dle něhož jest st-1 k vykonávání služby trvale nezpůsobilý. V námitkách z 15. července 1925 tvrdil st-1, že onemocněv 12. května 1925 byl ošetřován svým domácím lékařem primářem drem H. na žaludeční vřed, a dovolávaje se vysvědčení dra H. ze 4. července 1925 namítal, že není trvale ke službě neschopen. Vzhledem na odporující sobě lékařské nálezy žádal, aby jeho zdrav, stav byl vyšetřen třetím lékařem (internistou) nebo dobrým zdáním fakulty. Ředitelství pošt neuznalo námitky za odůvodněné a výměrem z 25. července 1925 dalo st-le se zřetelem na vysvědčení úředního lékaře ze 16. června 1925 ve smyslu § 80 odst. 2 služ. pragm. na trvalý odpočinek. Na odvolání byl st-1 15. září 1925 vyšetřen dvěma úředními lékaři min-a pošt, načež bylo na základě jejich posudku, že je trvale neschopen své služ. místo řádně zastávati, rozhodnutím min. ze 17. září 1925 odvolání zamítnuto jako bezdůvodné s poukazem na okolnost, že st-1 byl též při lék. prohlídce z 15. září 1925 uznán trvale neschopným své služ. místo řádně zastávati.
Ke stížnosti st-lově zrušil nss nálezem ze 16. prosince 1926 uvedené rozhodnutí pro vadnost řízení z důvodů, že st-li byla postupem úřadu podstatně stižena účinná obrana, když st-1 se nedozvěděl, jaký byl obsah lék. posudků, na jejichž základě byl pensionován, zejména, kterou chorobu zmínění znalci u něho pokládali za zjištěnu, a nemohl proto posouditi, jaký jest poměr těch posudků úředních lékařů k posudku lékařskému, jehož se sám v řízení dovolával. — Č. 8645 —
Na to vydal žal. úřad nové, nyní nař. rozhodnutí, kterým opětně zamítl odvolání st-lovo z důvodů, že podle posudku úředních lékařů min-a pošt z 15. září 1925 a lékařského posudku ze 16. června 1925 jest st-1 trvale neschopen řádně zastávati své služ. místo. K tomu rozhodnutí byly pak připojeny opisy obou uvedených lékařských posudků.
O stížnosti vytýkající vady řízení a nezákonnost, uvážil nss:
Při otázce, je-li úředník vzhledem ke svému zdrav. stavu trvale neschopen řádně zastávati své služ. místo, jde o skutečnosti a závěry, které mohou býti seznány a vyvoděny jen podle zvláštních odborných znalostí a zkušeností; proto se může trvalé přeložení do výslužby z uvedeného důvodu ex officio státi — jak plyne ze všeobecných zásad správního řízení a také z positivního předpisu §§ 81 a 82 služ. pragm. — jen na základě znaleckého nálezu a posudku. Podle všeobecně uznané zásady slyšení stran musí pak dále tento znalecký nález a posudek býti straně, proti níž svědčí, před vydáním úředního opatření sdělen, tak aby ještě v řízení správním mohla zaujati k němu stanovisko a po případě vznésti proti němu své námitky.
V daném případě zrušil nss rozhodnutí min-a pošt ze 17. září 1925 pro vady řízení, které nss shledal v tom, že st-li nebyl v předchozím řízení sdělen obsah posudků úředních lékařů z 16. června a 15. září 1925, o něž úřad ve svém rozhodnutí se opřel, a tímto postupem nezákonně ztížil st-li jeho obranu. Žal. úřad odstranil vadu tu tím způsobem, že vydávaje na základě tohoto nálezu nové rozhodnutí, sdělil st-li současně s tímto rozhodnutím obsah obou zmíněných lékařských posudků. Než tímto způsobem nebyla uvedená vada řízení odčiněna takovým způsobem, jak to vyžaduje zásada slyšení strany a jak to měl také na mysli cit. nález. Podle zásady právě zmíněné musí nález a posudek znalecký sdělen býti straně tak, aby ještě účinným způsobem mohla zaujati k němu stanovisko a proti němu se brániti. V daném případě bylo tedy povinností úřadu, aby poskytl st-li možnost ještě v řízení administrativním seznati obsah obou nálezů a posudků lékařských a podati k nim své námitky — zejména po případě také v tom směru, že skutečnosti a stavy v nich zjištěné a hodnocené zatím se změnily — a aby rozhodl teprve na základě řízení takto doplněného.
Když žal. úřad, opomenuv řízení takto doplniti, omezil se prostě na to, že straně sdělil obsah obou znaleckých posudků, o něž se opírá, teprve v novém svém rozhodnutí, zbavil stranu příležitosti, aby v adm. řízení přednesla své námitky, a sebe možnosti, aby v novém rozhodnutí — jak bylo jeho povinností — k námitkám strany přihlédl. Je tedy nař. rozhodnutí v tomto směru podstatně vadné.
Nař. rozhodnutí trpí však ještě další vadou. St-1 ve svém odvolání proti pensijnímu dekretu z 25. července 1925 produkoval lék. vysvědčení Dra H. ze 4. července 1925, vyvozoval z něho proti posudku úředního lékaře ze 16. června 1925, že není trvale neschopen ke službě, a navrhoval provedení nového znaleckého důkazu. Třebas ve správním řízení za znalce lze pokládati pouze odborníka úřadem k podání znaleckého dobrozdání ve věci přibraného, nikoli také odborného poradce, kterého strana k podpoře svého stanoviska se dovolala, a úřad bez věcných důvodů od znaleckého dobrozdání odchýliti se nesmí, přece nesmí — Č. 8646 —
prostě ignorovati námitky strany, uplatňované proti správnosti tohoto dobrozdání a podepřené vyjádřením odborného poradce.
Poněvadž pak jde tu o skutečnosti, jichž zjištění a hodnocení vyžaduje odborných vědomostí lékařských, nezbývá než aby úřad opatřil si nové znalecké dobrozdání buď svého úředního lékaře nebo jiného úřa dem stanoveného lékařského znalce, který by na základě nového vyšetření podal objektivní nález o zdravotním stavu strany a na tomto nálezu vybudovaný posudek, a v něm zároveň zaujal kritické stanovisko k vyjádření odborného poradce strany (srovn. Boh. A. 4589/25).
Žal. úřad vyhověl sice této své procesní povinnosti potud, že opatřil si nové znalecké dobrozdání z 15. září 1925 od svých úředních lékařů. Než v tomto dobrozdání není vůbec reagováno na nález a posudek Dra H. ze 4. července 1925, kterého se st-1 dovolával na dotvrzení své rekursní námitky, že není trvale ke službě nezpůsobilý. Neposkytovalo tedy ani znalecké dobrozdání úředních lékařů z 15. září 1925 žal. úřadu procesně bezvadný dostatečný skutkový podklad pro vyvrácení rekursních námitek st-lových, opřených o vysvědčení Dra H. ze 4. července 1925, a nemohl tedy žal. úřad jen s odvoláním na znal. dobrozdání z 15. září 1925, když je nedal předem v uvedeném směru doplniti, rekurs st-lův zamítnouti.
Pro uvedené dvě podstatné vady bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8645. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 863-865.