Čís. 9295.

Vklad nadzástavního práva nelze povoliti, bylo-li zástavní právo, na něž se má nadzástava povoliti, již z pozemkové knihy vymazáno, třebas byla poznamenána spornost výmazu (vkladu výmazu) zástavního práva.
(Rozh. ze dne 19. října 1929, R II 306/29.)
Soud první stolice nařídil výkon vkladu nadzástavního práva na pohledávku, pro kterou bylo zástavní právo již dříve z knihy vymazáno, ale když výmaz ten stal se sporným a spornost byla knihovně poznamenána. Rekursní soud odmítl výkon onoho vkladu proto, že poznámka sporu byla povolena neprávem, ježto spor lze poznamenati jen ohledně vkladu práva, o nějž nešlo, a protože nešlo o vklad výmazu, nýbrž o pouhý výmaz podle § 65 druhý odstavec knih. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs napadá důvody rekursního soudu pro nesprávný úsudek právní. Ale není třeba zabývati se jejich správností proto, že nadzástavní právo lze vložiti jen na zástavní právo, které jest v knize zapsáno, nikoliv však na právo, jež bylo z pozemkové knihy již vymazáno nepodmíněně. To plyne z §§ 21 a 51 druhý odstavec ve spojení s § 94 čís. 1 a 98 knih. zák. Podle nich lze zápis povoliti jen proti tomu, kdo v době žádostí jako vlastník nemovitosti nebo práva, ohledně něhož se má zápis státi, jest v knize zapsán neb aspoň jako takový se vloží nebo zaznamená. Předpokládá tedy vklad nadzástavního práva, že zástavní právo, na něž se má nadzástava vložiti, jest v knize zapsáno. Není-li v knize zapsáno, protože bylo vymazáno nepodmíněně, totiž když se nestal jen záznam výmazu, nelze již ohledně takto nepodmíněně vymazaného práva povolovati další vklady nebo záznamy. V tom směru musí knihovní soud podle § 94 čís. 1 knih. zákona zkoumati, není-li překážky ohledně práva, jež má býti zatíženo podle stavu knihy a také musí v usnesení ono právo býti poznačeno (§ 98 knih. zák.). Pouhá poznámka spornosti výmazu (vkladu výmazu) nepropůjčuje vymazanému právu ten účinek, by se naň mohly povoliti další zápisy. Poznámka ta má podle § 61 druhý odstavec knih. zák. jen ten účinek, že lze rozsudek vykonati i proti osobám, které po podání žádosti o poznámku na knihovní soud nabyly knihovních práv. Nemá tedy ten další účinek, že se vymazané právo pokládá za trvající proti žalobci poznamenaného sporu s tím účinkem, by na něm mohl nabyti práva tak, jakoby vskutku trvalo. Žalobce takový nemůže k zabezpečení výsledku sporu dosíci pouhou jeho poznámkou, jež v podstatě jest jen prozatímním opatřením, již toho, k čemu mu má dopomoci teprve rozsudek, totiž, by již nabyl knihovně práva, jehož se teprve sporem domáhá, a mohl na něm pak knihovně zřizovati práva pro osoby třetí. K zajištění svého práva musí voliti jiné prostředky, pokud mu je ovšem exekuční řád poskytuje.

Citace:

č. 9295. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 472-473.