Č. 8107.

Policejní věci. — Samospráva obecní (Morava): Politický úřad může na základě min. nař. ze dne 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. uložiti starostovi obce (obci), aby ozdobil v den narozenin presidenta republiky radnici státní vlajkou.
(Nález ze dne 13. září 1929 č. 16055.)
Prejudikatura: Boh. A 1970/23.
Věc: Městská obec N. proti ministerstvu vnitra o policejní příkaz.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 2. března 1925 uložila osp v N. stěžujícímu si městu, aby ozdobilo radnici vzhledem k nastávající oslavě narozenin presidenta republiky T. G. Masaryka dne 7. března 1925 státní vlajkou. —
Zsp v Brně rozhodnutím z 23. dubna 1925 potvrdila tento výměr, poněvadž ze zkušeností let minulých byla v době vydání příkazu důvodná obava, že by nevyvěšením státní vlajky na radnici v den narozenin presidenta republiky došlo k porušení veř. klidů a pořádku, o jehož zachování jest osp ve smyslu min. nař. z roku 1853 č. 10 ř. z. povinna pečovati a učiniti potřebná opatření. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, resp. stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím byl v pořadí instancí správních potvrzen příkaz osp-é v N., aby stěžující si město ve dnech 6. až 8. března 1925 vyvěsilo na měst. radnici státní vlajku. Příkaz ten se opírá o §§ 22 a 25 přílohy A. min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. Stížnost poukazujíc na znění § 22 cit. min. nař., podle něhož péče o zachování veř. klidu a pořádku náleží do působnosti politických úřadů jen potud, pokud k tomu nejsou určeny orgány zvláštní, namítá, že polit, úřadům se nedostávalo věcné příslušnosti k vydání zmíněného polic, příkazu, neboť v konretním případě náležela péče o zachování veř. klidu a pořádku do samostatného oboru působnosti stěžující si obce jako část její pravomoci místně-policejní. — Tuto námitku neuznal nss důvodnou.
Se stížností je souhlasiti v tom, že místní policie spadá do samostatné působnosti obce (§§ 27 a 55 mor. zříz. obec.), nelze však souhlasiti s názorem, že péče o zachování veř. klidu a pořádku náleží vždy do rámce místní policie, takže zásah polit, úřadů je podle § 22 min. nař. č. 10/1853 ř. z. vyloučen; neboť při řešení otázky, zdali určitá záležitost spadá do rámce samostatného oboru působnosti obce, tedy i do oboru místní policie obecní, dlužno míti zřetel na všeobecnou formulaci 1. odst. § 27 mor. zříz. obec., podle něhož »působnost samostatná, t. j. působnost, v kteréž obec, šetříc zákonů říšských a zemských, sama se může volně na všem ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, obsahuje v sobě vůbec vše to, co se předem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může«. Péče o zachování veř. klidu a pořádku, pokud vybočuje z mezí právě uvedených, nenáleží do rámce místní policie, nýbrž patří do oboru působnosti úřadů politických, pokud arci k obstarávání této činnosti policejní nejsou zřízeny vlastní policejní orgány státní. Nemá tudíž pravdu stížnost, upírá—li politickým Úřadům vůbec příslušnost učiniti opatření k zachování veř. klidu a pořádku podle § 22 cit. min. nař.
Politický úřad čině policejní opatření podle § 22 opětovně dovolaného min. nařízení, zhostí se tohoto úkolu buď tím, že opatření provede sám nebo tím, že jinému veř. orgánu podle oboru jeho působnosti nařídí, aby dotyčné opatření provedl, a bdí nad tím, aby se tak stalo podle jeho pokynů. To plyne jasně ze znění § 35, jakož i ze znění úřadem výslovně dovolaného § 25 cit. min. nař. Se zřetelem na tato ustanovení zákonná nemohlo se nikterak dotknouti práv obce, bylo-li jí nařízeno, aby k zachování veř. klidu a pořádku spolupůsobila a byla okr. úřadu polit, nápomocna všemi účelnými prostředky, které má po ruce.
Na námitku, že výměr osp-é v N. byl nepřípustným zásahem do vlastnického práva obce, sluší poukázati na nál. Boh. A 1976/23, v němž nss vyslovil právní názor, že § 22 min. nař. č. 10/1853 ř. z. obsahuje materielní právní normu toho obsahu, že ohrožování bezpečnosti, veř. pořádku a klidu zameziti jest policejními opatřeními, konkrétně řečeno, že každý může svobodu v jakémkoli ohledu jemu příslušející vždy využitkovati jen potud, pokud veř. pořádek tím není ohrožen. Vzhledem k tomu nemohl nss dáti za pravdu právnímu názoru projevenému ve stížnosti, že by polic, opatření, které již pojmově znamená vždy zásah do svobody jednotlivce, bylo přípustno vždy jen na základě zvláštního zákona, odlišného od onoho generálního zmocnění daného min. nařízením z r. 1853.
Vadu řízení spatřuje stížnost v tom, že nebylo řádným, tedy za účasti strany provedeným důkazem zjištěno, že skutkové okolnosti, o které se úřad opírá, jsou splněny a že opatření je vhodné a potřebné, aby splnilo dotčený policejní zájem. Stížnost uvádí, že o průtahu v prodlení nelze mluviti, ježto příkaz je datován 2. března 1925 a téhož dne byl obci doručen a bylo tedy do 7. března 1925 dosti času, aby bylo řízení provedeno a obci sděleny okolnosti, podle kterých bylo nutno očekávati ohrožení veř. pokoje a pořádku, nebude-li dne 7. března 1925 radnice ozdobena praporem. Příkaz těchto okolností obci nesdělil, takže jí byla vzata příležitost zaujmouti k tomu stanovisko. Ani tato námitka není důvodná.
Zsp potvrzujíc výměr 1. stolice vyslovila v odůvodnění, že »ze zkušeností let minulých byla v době vydání příkazu obava, že by nevyvěšením státní vlajky na radnici v den narozenin presidenta republiky došlo k porušení klidu a pořádku«. Žal. úřad přijal i toto odůvodnění úřadu 2. stolice za své a odůvodnil tak učiněné preventivní policejní opatření tím, že v minulých letech nevyvěšení státní vlajky na radnici v N. v den narozenin presidenta republiky zavdalo příčinu k porušení veř. pokoje a řádu. Není tedy správné tvrzení, že stěžující si obci nebyly sděleny okolnosti, podle kterých bylo nutno očekávati ohrožení veř. pokoje a pořádku dne 7. března 1925.
Konečně vytýká stížnost, že i kdyby bylo lze očekávati, že veř. pokoj a pořádek bude dne 7. března 1925 ohrožen, nebylo opatření odůvodněno, neboť se mělo obraceti proti elementům, od nichž ohrožení veř. pořádku se bylo obávati. Ani tuto výtku neshledal nss důvodnou, uváživ, že není právní normy obmezující úřad ve volbě policejních prostředků způsobem naznačeným ve stížnosti. Poněvadž pak nss zkoumá jen zákonitost a nikoli vhodnost a účelnost nař. opatření, slušelo zamítnouti i tuto námitku jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 8107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 123-125.