NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 5097.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: * Majitel živnosti není oprávněn stěžovati si cestou správní proti výroku živn. úřadu, jímž odepřeno bylo zakročiti proti jiné osobě pro domněle neoprávněné provozování této živnosti.
(Nález ze dne 9. listopadu 1925 č. 17657/24.)
Věc: Armin R. v M. proti ministerstvu obchodu stran postavení udavače v živnostenskopolicejním řízení trestním.
Výrok: Stížnost se namítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l oznámil podáním z 13. března 1925 osp-é v Mostě, že Karel P. v H. dodává dle lékařského předpisu brejle, ač není oprávněn provozovati živnost optickou. Výměrem z 20. listopadu 1923 sdělil zmíněný úřad st-li, že Karel P. jest na základě živn. listu z 25. července 1921 oprávněn k obchodu s optickým zbožím a důsledkem toho dle § 38 a), odst. 2 živn. řádu také oprávněn přijímati zakázky na zboží, které dle opovědi živnosti smí prodávati, takže úřad nemá příčiny zakročiti proti Karlu P., jenž dal objednané brejle zhotoviti u oprávněného živnostníka.
Zsp rozhodnutím ze 14. února 1924 odmítla odvolání st-lovo jako nepřípustné, poněvadž st-li odvolací právo nepřísluší, neboť není v tomto řízení stranou a ježto jde o přestupek živn. řádu, který se stíhá z moci úřední, nemá právního nároku domáhati se úředního zakročení. Výrok ten byl nař. rozhodnutím pořadem instančním potvrzen.
St-l namítá ve své stížnosti na nss v podstatě, že jemu jako majiteli živnosti řemeslné nelze upříti právo bdíti nad tím a uplatňovati jako své právo, aby oprávnění, jichž nabyl, nebyla neoprávněným způsobem vykonávána ocobami jinými beze splnění zákonitých podmínek. Takové právo přiznává praxe dle tvrzení stížnosti živn. společenstvům; tam, kde není odborného společenstva a kde společenstvo — jako při společenstvech obsahujících různé živnosti — nemá zájmu na ochraně zájmů určité živnosti a nemůže vykonávati práva příslušející mu z postavení jeho jako strany, musí živnostníku v materielních právech poškozenému právě tak, jako společenstvu přiznáno býti právo odvolací. O takový případ jde, neboť bylo zasaženo do práv st-lových, jenž provozuje živnost optickou a jest jediným živnostníkem toho druhu v celém okrese.
Dle toho jest na sporu jedině otázka, zdali majitel živnosti, který učinil proti jiné osobě oznámení pro neoprávněné provozování téže živnosti, kterou sám provozuje, má právo odvolati se pořadem instančním z rohodnutí neb opatření, jímž úřad odepřel zakročiti. Na otázku tuto dlužno odpověděti záporně.
Dle všeobecných a také živn. řádem uznaných zásad řízení o opravných prostředcích není k rekursu legitimován každý, kdo má zájem na věci, nýbrž pouze ten, komu je zákonem právo rekursu výslovně přiznáno neb kdo tvrdí a prokáže, že rozhodnutím neb opatřením úřadu správního bylo zasaženo do jeho právní sféry, tedy porušeno nějaké jeho právo. Jest tedy k rekursu legitimován pouze ten, komu přísluší ve věci, o kterou jde, postavení strany. Zásada tato pojata jest do ustanovení § 146 ž. ř., dle něhož rozhodnutí živn. úřadu mají býti stranám vydána a strany se mohou odvolati k vyššímu úřadu. Udavači, ať jest jím živn. společenstvo aneb jednotlivý živnostník, v řízení trestním pro přestupky živn. řádu, spáchané neoprávněným provozováním živnosti neb překročením rozsahu živn. oprávnění, postavení strany přiznáno není. Plyne to z úvahy, že úřady živn. proti živ. činnosti, která se koná. aniž byly splněny zákonité předpoklady, zakročují dle ustanovení VIII. hlavy živn. řádu, tedy v živn.-policejním řízení trestním, v zájmu veřejného pořádku, nikoli však v zájmu jednotlivců a na ochranu tohoto zájmu, pokud není v zákoně výslovně stanovena výjimka, jako na příklad v § 46 a násl. živn. řádu.
Než také z předpisů živn. řádu, z nichž se odvozují práva vzniklá opovědí živnosti neb udělením koncese, neplyne pro živnostníka právo, domáhati se na úřadu toho, aby tresty stíhal provozování živnosti, které na této živnosti interesovaný živnostník nebo živn. společenstvo považuje za neoprávněné.
Opovědí živnosti řemeslné — o tu v daném případě jde — nabývá se dle §§ 11, 13 a 14 živn. řádu právo živnost provozovati v mezích živn. řádem vytčených, nenabývá však právo, aby jiná osoba nevyvíjela živn. činnost. Zajisté má živnostník zájem na tom, aby neoprávněné provozování živnosti osobou jinou, po případě překročení rozsahu živn. oprávnění bylo tresty stíháno, avšak tento zájem nepožívá subjektivní právní ochrany, neboť nebylo do zákona pojato ustanovení, jímž by se přiznávalo živnostníku právo stěžovati si aneb domáhati se ochrany.
St-l jest na omylu, má-li za to, že takové právo jest přiznáno živn. společenstvu, neboť není v živn. řádě předpisu, který by mu takové právo přiznával. Ovšem má živn. společenstvo právě tak, jako kdokoli jiný možnost učiniti živn. úřadu oznámení o neoprávněném provozování živnosti, nenabývá však z tohoto udání žádného jiného práva, než aby mu úřad dal věděti, co k učiněnému oznámení zařídil (§ 147 odst. 3 zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z.). Nepřísluší-li však živn. společenstvu právo brániti se proti neoprávněnému provozování živnosti s hlediska ochrany hospodářských zájmů svých členů, pak odpadá potřeba zabývati se vývody stížnosti, jimiž st-l snaží se dokázati, že v takovém případě, když společenstvo nemá zájmu na ochraně zájmů určité kategorie členů, mají tito členové sami na místě společenstva právo brániti se proti neoprávněnému provozování živnosti, a mají postavení strany.
Když tedy bylo st-li nař. rozhodnutím odepřeno právo odvolati se z výroku, kterým bylo vysloveno, že úřad nemá příčiny zakročiti proti Karlu P. pro neoprávněné provozování živnosti resp. pro překročení rozsahu jeho živn. oprávnění, nemohl v tom shledati soud nezákonnost.

Citace:

č. 5097. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 473-475.