Čís. 14932.
K § 34 (1) zák. čís. 154/34 Sb. z. a n.
Důvodem propouštěcím podle § 34 čís. 1 jsou jen jednání zaviněná a vyžaduje se subjektivní vědomí zaměstnancovo, že činí něco nesprávného. Jest dále třeba jednání, které objektivně jest způsobilé zbaviti zaměstnance důvěry zaměstnavatelovy.
(Rozh. ze dne 6. února 1936, Rv I 2/36.)
Srovn. Sb. n. s. čís. 15075.
Žalobkyně domáhá se na žalované náhrady služného za dobu výpovědní a poměrný díl dovolené, tvrdíc, že služební poměr s ní byl bezdůvodně rozvázán s okamžitou platností. Proti žalobě namítla žalovaná, že žalobkyni propustila proto, že pozbyla k ní důvěry, ježto u bývalého úředníka žalované firmy K-e byl nalezen opis anonymního dopisu došlého žalované, a o němž K. prohlásil, že mu jej opatřila žalobkyně. Podle přednesu žalované byl došlý dopis žalobkyni na její příkaz opsán dvakráte, jednou pro archiv firmy a jednou pro určitého úředníka firmy. Prvý soud shledav v jednání žalobkyně propouštěcí důvod § 34 (1) zák. čís. 154/34 Sb. z. a n., přiznal jí nedoplatek na služném do dne jejího propuštění. Odvolací soud uznal podle žaloby, vzav za prokázáno, že obsah dopisu je nesrozumitelný a že jediné zavinění žalobkynino spočívá v tom, že dovolila, by jeden ze zaměstnanců firmy si vzal opis tohoto dopisu. V tomto jednání neshledal odvolací soud důvod, který by zbavoval žalobkyni důvěry žalované.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Důvodem propouštěcími podle § 34 č. 1 zák. č. 154/34 Sb. z. a n. jsou jen jednání zaviněná (arg. »dopustili se«) a vyžaduje se subjektivní vědomi zaměstnancovo, že činí něco nesprávného. Jest dále třeba jednání, které objektivně jest způsobilé zbaviti zaměstnance důvěry zaměstnavatelovy. Bylo zjištěno, že žalobkyně obdržela příkaz, aby dopis dvakráte opsala na stroji, aby jeden opis založila do spisů a druhý zaslala jistému členu družstva, že však žalobkyně zhotovila tři průklepy a tomu nebránila, by knihvedoucí K. — tehdy ještě v podniku družstva zaměstnaný — třetí průklep vzal k sobě a jej nevrátil. Dovolací soud schvaluje závěr odvolacího soudu, že dopis, o nějž jde, je podle obsahu a stylisace bezvýznamný a sotva srozumitelný, že jej nelze pokládali za část obchodní korespondence nebo za doklad, o němž mělo v zájmu podniku býti zachováno obchodní tajemství, a že prozrazení nemohlo bytí na újmu zdaru a prospěšnosti podniku žalovaného družstva. Správně zdůrazňuje též odvolací soud, že žalobkyni nebylo nařízeno zhotoviti o tomto dopisu jen dva průklepy. Knihvedoucí K. byl tehdy ještě ve službách družstva a nebylo prokázáno, že by žalobkyně tím, že nezabránila, by K. se zmocnil jednoho průklepu, chtěla mu býti nápomocnou v jeho zamýšleném nepřátelském vystupování proti družstvu. Hledí-li se ku všem těmto okolnostem, jest opodstatněn závěr, že žalobkyně při zjištěném postupu nebyla si vědoma, že činí něco nesprávného a nedopustila se činu, jímž by se byla prohřešila proti mravní povinnosti, aby dbala oprávněných zájmů zaměstnavatelových, pokud byla povinna podle služební smlouvy dbáti těchto zájmů (Sb. n. s. 11092). Nedůvěra musí býti vzbuzena určitým jednáním nebo opomenutím. Nestačí jen pouhá obava před nějakým jednáním, v budoucnosti a proto tu ani nestačila obava, že by žalobkyně mohla případně prozradit budoucně v jiném případě obchodní tajemství.