NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Č. 4936
.
Horní právo: I, Přestane-li závod hornický býti závodem »samostatným«, zruší se závodní rada podle § 24, odst 2. zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. — II. Okolnost, že důl jeden byl k rubáni přikázán dolu jinému, nemusí sama o sobě znamenati zánik dolu prvého jakožto samostatného závodu.
(Nález ze dne 23. září 1925 č. 17588.)
Prejudikatura: Boh. 4151 adm.
Věc: Ant. St. a spol. v M. (adv. Dr. Karel Heller z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. rada Dr. Frt. Kňourek) o zrušení závodní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Na oznámení společnosti pro dobývání uhlí v M., že přičlení dnem 1. ledna 1924 důl svůj »Dreieinigkeit« k dolu »Adolf Marie« a že zastaví dnem 15. ledna 1924 samostatný provoz tohoto dolu, rozpustil báňský revírní úřad v Mostě výměrem ze 7. ledna 1924 ve smyslu § 24 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. závodní radu na dole »Dreieinigkeit« dnem 15. ledna 1924 a prohlásil, že případné jmění této závod, rady slučuje se se jměním záv. rady dolu »Adolf Marie.«
Odvolání z výměru toho podané dnešními st-li, jako členy rozpuštěné závodní rady, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Z předložených spisů vysvítá, že důl Dreieinigkeit byl sloučen se sousedním dolem »Adolf Marie« v K. v jediný závod. Přidělením dolového pole dolu »Dreieinigkeit« k dolu »Adolf Marie« k rubáni tímto dolem přestal býti důl »Dreieinigkeit« samostatným dolem (závodem), což jest zajisté obdobné s jeho zastavením. Podle § 1 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. ustanovuje se záv. rada jen pro každý samostatný hornický závod. Z jasného znění tohoto §u vyplývá, že předpoklady, za kterých v odpor vzatý výnos byl vydán, byly správné. Ostatně může podle § 10 cit. zákona dělnictvo žádati odstoupení nynější záv. rady dolu »Adolf Marie« a vypsání nové volby do závodní rady, čímž dělnictvo býv. dolu »Dreieinigkeit« v záv. radě dolu může dostati zastoupení.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
V daném případě je předem na sporu otázka právní, zdali sloučení dvou závodů v závod jediný jest právním důvodem ke zrušení záv. rady dle § 24 zák. č. 144/1920. Základní myšlenka tohoto zákona, vyjádřená v jeho § 1 jde v ten smysl, že každý samostatný závod hornický má míti záv. radu, ovšem jen záv. radu jedinou, neboť celá řada dalších předpisů tohoto zákona zejména §§ 2 a 4 brání, aby v jednom závodě byly dvě nebo více záv. rad. Osobní a místní základnou místní organisace jest samostatný závod hornický. Jestliže tedy tato osobní a místní základna, t. j. samostatný závod přestane býti samostatným závodem a stane se pouhým oddělením záv. celku, jest jen logickým důsledkem, zruší-li se záv. rada v něm dosud existující, neboť tato záv. rada byla by nadále orgánem pouhého oddělení závodu.
S tohoto hlediska dlužno tedy čísti ustanovení §u 24 č. 2 cit. zák. v tomto smyslu: Záv. rada se zruší, přestane-li se závod jako samostatný provozovati t. j. také tehdy, stane-li se pouhou součástkou nového zorganisovaného záv. celku.
Názor tento však není jen důsledkem oné základní myšlenky zákona, že ne každé záv. oddělení, nýbrž jen záv. celek má míti svou záv. radu, nýbrž je potvrzen i positivním ustanovením cit. zákona, obsaženým v § 25, větě 2.: »Sloučí-li se závod s jiným v jeden celek, sloučí se jmění obou záv. rad«. Zákon pojí tedy ke sloučení dvou záv. rad právní účinky, jež předpokládají, že zvláštní záv. rady ve sloučených závodech přestaly existovati. Ježto však existence jejich může zaniknouti jen dle § 24 cit. zák., t. j. zrušením, je zřejmo, že zákon sám sloučení dosud samostatného závodu se závodem jiným uznává za důvod ke zrušení záv. rady ve smyslu § 24 a vidí v něm tedy skutečnost, že dosavadní závod pro účel tohoto zákona »přestal se provozovati«.
To platí ovšem stejně o všech dosud samostatných závodech, jež sloučením se závodem jiným pozbyly své dosavadní samostatnosti a staly se pouhými součástkami neb odděleními nového záv. celku. Poněvadž však v daném případě je na sporu otázka, zdali žal. úřad právem potvrdil zrušení záv. rady na dolu »Dreieinigkeit«, bylo se nss-u zabývati jen otázkou, zdali žal. úřad právem měl za to, že tento důl pozbyl povahy samostatného závodu hornického.
Pojem samostatného závodu hornického není definován ani v zákoně o závodních a revírních radách, aniž v které jiné z norem příbuzných. Nss-u bylo i při výkladu tohoto zákonného pojmu postupovati obdobně, jak učinil vykládaje pojem »samostatného závodu« podle příbuzného zákona o záv. výborech ve svém nál. Boh. 4151 adm. Dle toho jest i k existenci samostatného závodu hornického třeba, aby toto zařízení hornické bylo hospodářskou jednotkou, t. j., aby tvořilo pro sebe uzavřený hospodářsko-technický celek s vlastní organisací. Není ovšem prakticky možno vytýčiti jednou pro vždy rozhodná kriteria, jež jsou způsobilá rozlišiti závodní celek od pouhého závodního oddělení. Rozhodovati bude vždy organisace provozu v jejím celkovém zjevu a celkový obraz závodních zařízení.
Žal. úřad opírá závěr, že jde v daném případě jen o jeden závod, toliko o jedinou skutečnost, to jest, že důl »Dreieinigkeit« byl přikázán dolu »Adolf Marie« k rubáni tímto dolem. Jaké konkrétní změny v provozně-technické organisaci následkem tohoto »přikázání« nastaly, nař. rozhodnutí neuvádí. Nss neměl tudíž možnosti posouditi, zda žal. úřad měl dostatečnou oporu pro svůj shora uvedený závěr, jehož správnost st-lé popírají, uvádějíce konkrétní provozně-technické momenty jako oporu pro svůj názor opačný.
Tuto neúplnost skutkové podstaty uznal nss za podstatnou vadu řízení, pro niž nař. rozhodnutí zrušil dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4936. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 182-184.